Zvonek budíku mě probouzí kolem 03:40. Tfuj tajks takhle brzo v sobotu, to je přímo nezdravé! Ale vzhledem k tomu , že se to až tak moc neliší od mého běžného stávání do roboty, nejsem moc rozhozený.
Vlčí hlava
Od čvrtka jsem řešil otázku. Kam v sobotu? Nakonec jsem přišla spásná myšlenka. Proč se nejet projít po zimním Kokořínsku. Dobrý spojvlakem do Mšena a fajnový čas pro návrat stejným dopravním prostředkem . Neni co řešit. Svačina i čaj v termosce jsou připraveny už z večera. Baterky do Velkého Nika plné.
Vrbodol se probouzí
Kolem šesté, kdy jsem nucen vystoupit na opuštěném mšenském nadraží, je tma jak v pytli. Sakra, jak jen trefím na trasu? Začátek mám totiž vymyšlený tak, že pomocí navigace zkusím trefit do Vrbodolu v místě, kde je Partyzánská jeskyně. Tam jsem už kdysi byl asi třikrát, ale ani jednou za sněhu a z této strany- od konce.
Jednodenní výlet
Nikam nespěchám. Čerstvý sníh křupe pod pohorkama. Na nebi neni ani hvězdička. Totálně zadekováno. Ze zamyšlení mě vytrhne zvukový signál z Locusu. Odbočka kamsi do pole. Tam, ve vzdálenosti cca 500 m se pak vnořím do lesního porostu. Už začíná svítat. Je to dobře, protože závěr Vrbodolu v místě Partyzánské jeskyně je tvořen zcela nečekaně hlubokými, strmými a dost nebezpečnými srázy . Na ostrohu vytvořeném ve středu rokle nacházím pietní místo. Krásný pískovcový pomník tam vytvořila parta kamarádů svému mladému příteli. Místo působí smutně a přitom optimisticky. Smrt – jen jiná dimenze naší existence.
Pomník kamarádovi
Vrbodol u Partyzánské jeskyně
Jak ale dolů? Nakonec se sestupovka našla. Klouzavým žlábkem se dostávám o nějakých 15 metrů níž . Na dno rokle. Chvilku zkouším cvakat, ale světlo je ještě mizerné. Tak alespoň nějaké informativní cvaky. Jeskyni ale opět nenacházím.
Vrbodol u Partyzánské jeskyně.
Vrbodol
A pak už vyrážím na předem vymyšlený okruh. Nedá mi to abych si neodskočil k trampskému kempu TO Samotáři.
TO Samotáři
Z červené odbočím na žlutou. Přes místo slovanského hradiště u Hradska , po, v pískovci vytesaných schodech, se dostanu do kokořínského dolu U Slavíčků a U Grobiana.
Jednodenní výlet
Žlutá mě dovede ke Grobianovi po těchto schodech kolem kapličky Sv. Jiří.
Žlutá mě dovede ke Grobianovi po těchto schodech. Ale opačným směrem.
Mile mě překvapuje že dva hospody, které se zde nacházejí, jsou otevřené. Já ale opět stoupám do kopce . Na druhou stranu Dolu. Cesta mě dovede do obce Kokořín. Odskočím si na místo , kde jsem před lety hledal jednu kešku – jeskyně Staráky. Bohužel vlastní jeskyně nejsou průlezné, protože je kolem nich postavena palisáda jak u středověké tvrze.
Staráky
Krátký úsek po silnici mě přivádí ke známé vyhlídce na hrad.
Klasický pohled z vyhlídky u silnice
Konečně se k němu dostávám na těsno. V ostatních částech roku je obležen návštěvníky a to neni nic pro mě.
Kokořínský hrad
Jednodenní výlet
Kokořínský hrad
Pak začnu sledovat traverzovou pěšinu. Ta mě přivede k dalšímu trampskému bivaku.
bivak
Zkouším hledat Sluneční jeskyni, ale nejsem úspěšný. Opět se dostávám na silnici v Dole. Chvíli na to odbočuji na zelenou značku a opět traverz po levém úbočí. Nejdřív ale prohlídka skalního „hradu“ Nedamy. /je tady také jedna pěkně vypečená kešule :-)/
Nedamy
Jednodenní výlet
Z lesa vylézám u Malé Jestřebice abych se do něj zase vnořil po chvilce v místě modré značky. Pokličky tentokrát vynechám. Místo toho si konečně sním připravenou svačinu. Do Mšena to mám co by dup a tak nikam nespěchám. Prostě pohodička. Z těch několika možností, které se mi nabízejí vybírám průchod roklí kolem Apatiky. A nakonec opět jako mnohokrát dříve, vycházím u Švédského valu. Před tím ale trochu oblézám pískovcové věže u Faraona. Tady jsem před 35 lety začínal s lezením. Ach , to to letí!
Jednodenní výlet
Faraon
skály u Faraona
Jelikož do odjezdu vlaku zbývají dvě hodiny , tak si užívám pohodové chůze přírodním parkem Debří.
přírodní divadlo – Debř u Mšena
Cukrárna na mšenském náměstí má otevříno. Hraje tam příjemná muzika, kafe je horké a laskonka jedlá.
Objektiv byl zamlžený a laskonku jsem nemohl nechat čekat!
Výlet je za mnou. Přestože na focení to až tak idealní nebylo, moje hlava dostala přísun kyslíku a nohy si vyzkoušely jaké to je šlapat v horských pohorkách. Jsou totiž téměř nové a nerozšlápnuté.
Spokojený Kačírek
Jo, ač opět sám, přesto spokojený.
Jednodenní výlet
HOWGH
