A je tady pátek. První listopadový víkend. Chce se mi zažít to o čem zpívá Wabi Daněk. 
Listopadový písně od léta
už slýchám
vítr ledový
přinesl je k nám.
Tak mě nečekej ,
dneska nikam nepospíchám
listopadový písni naslouchám.
Tak s baťohem na zádech , čekám na jičínském nádraží na autobus směr Nový Bor.
Trasa , kterou jsem si doma naklikal na PC a stáhnul do navigace Locus v mém mobilu může být zajímavá a měla by mi umožnit projít další nepoznaná místa kousek od domova.
Jenže právě ty krátké listopadové dny nakonec částečně způsobily , že plán byl pozměněn.
Po příjezdu do Boru nejdřív zajdu do místní osvěžovny koupit na večer jednoho plechového Kozla . A pak hurá, směr Klíč.
Tento tvarově krásný kopec se tyčí asi 6 km severně od Nového Boru. Čedičový vrchol je prý úžasné vyhlídkové místo. Tak co bych nezkusil na něm i přespat.
Skrz krásně zabarvené bučiny pomalu stoupám vzhůru. U studánky nabírám vodu, a při vlastní cestě zároveň každou chvíli zkouším fotit. Opět z důvodů váhy jsem si nevzal stativ a nastanou okamžiky , kdy si za to budu nadávat.
Přesto se mi i tak podaří pár příjemných záběrů. Ale světlo neúprosně ubývá, a na vlastní špičku a to téměř doslova, Klíče, přicházím už za naprosté tmy. I ten ubývající měsíc se schovává v husté mlze nebo spíše oblačnosti. Ta kolem mě plyne za dost silného větru.
První dojem je nepříznivý. Nikde žádný vhodný plac na přípravu bivaku. Pak se ale nahnu přes okraj skaliska a co mé bystré tří dioptrické oko neuvidí. Plošinka 3×1,5 m . Ideálně schovaná v závětří. Jen doufám že nebude znečištěna h…! Neni. Paráda. Za půl hodinky mám jak odestláno, tak i snědenou studenou večeři a v klidu si užívám – za prvé, kozla z plechovky, za druhé, koncertu, který mi zpívá vítr a za třetí, tepla péřového spacáku. Takže idylka.
Usínám brzo. Neni proto divu, že když holt musím vylézt z tepla kvůli tomu Kozlovi, je teprve kolem půlnoci. Navíc i v té mlze se právě na vrchol dostala smíšená dvojice a něco při svitu čelověk řešila u vrcholového trianglu. Zase se zavrtám do peří. Asi tak kolem jedné v noci přeze mě a to téměř doslova , přejde, skupina další asi deseti návštěvníků. Proboha co tam v té mlze a větru hledají?
Konečně je ale klid a tak a tak tedy dobrou noc.
Brzké probuzení je dáno jednak snahou opět vypustit toho večerního Kozla a jednak očekáváním svítání a případně jeho zachycení na citlivou vrstvu čipu. Nejsem sám. Na focení také přišel chasník z Boru. Fajn chlapík,brusič skla a fotograf, se kterým jsme si docela padli do oka a měli o čem povídat. Jeho teplý čaj z termosky byl pro mě blahodárný a tak jsem ho na oplátku párkrát cvakl v akci.
Z Klíče odcházím trochu později než jsem zamýšlel. Dalším cílem je nejvyšší vrchol Lužických hor – Luž. Při cestě k němu ale den začíná dostávat úžasnou podobu. Teplo je na kraťasy, ptáci zpívají jak jsou zblblí v domnění že je jaro, a sluncem nasvícené palouky voní smůlou a jehličím.
Na Luži je lidí jako máku. Nevadí. Zalézám za roh /místo kde jsem před několika lety také spal/ a vařím si na liháčku kafe. Pohoda. Pak se rozhoduji k sestupu přímo po naší a německé hranici. Patník za patníkem mi odkrajují cestu prudkým svahem.
Od Staré celnice padlo rozhodnutí směřovat na Jablonné v Podještědí. Ještě osm km před městem nevím zda budu spát venku ještě jednu noc nebo se pokusím dorazit domů. Je to docela risk, protože nemám absolutně potuchy , zda nějaký spoj z Jablonného pojede. No nic, při nejhorším najdu plácek na přespání někde v blízkém okolí a pojedu až ráno.
A tak zvládám s nějakou podivnou předtuchou posledních 8 km za 65 minut. Na nádraží stojí dva vlaky. Zrychluji krok k prvnímu z nich. „Jedete na Liberec?“ “ Ano.“ zní odpověď průvodčí. Sotva dosedám na sedadlo, tak se vlak rozjíždí. Neskutečné. Pak vznikl ještě napínavý okamžik, kdy na dotaz jesi je spoj z Liberce do Jičína, mi průvodčí sdělí že až druhý den ve čtyři ráno. Opět mám ale štěstí. Naproti sedící mladík je na mobilu online a aniž bych ho požádal, sám se na možnost spojení podíval. A s úsměvem říká.: “ ale to se mýlíte, v půl sedmé jede vlak přes Turnov do Jičína“. 
A mám to v suchu.
Nakonec , přestože původní plán vůbec nevyšel ,spaní venku bylo zkrácené,trasa změněna, byl jsem spokojený .
A odnesl jsem si z toho krátkého výpadu jednu lásku . A to je kopec Klíč !
HOWGH
