Chilling a Indus na dosah
13.10.2017
Chilling se sice utápěl ve slunci , ale nevím zda to bylo moji únavou nebo skutečným stavem, jeví se mi jako dost velká díra. V jednom lepším domku se na zahradě rozvalule v plastovém křesílku pěkně vypasenej turista. Popíjí svoji colu a kouká na mě jako na exota. Poptávám se místního průvodce na další cestu . Marně čekám na pozvání k občerstvení.
Zanskar river
V každé volné chvilce místní ženy pletou.
Místní dvě osvěžovny jsou již mimo provoz. Načepuju tedy vodu do lahví a v poledním pařáku se vydávám na pochod po prašné, kamenité silnici. Cestu mi zpříjemňuje pohled na tekoucí Indus. Míjím dělníky pracující na vozovce, u prvního možného pramene vody se pozdravím s pletařkou rukavic a kulichů a konečně zahlédnu ceduli: nudle maggi, pepsi, sušenky a čaj. Je to malá osvěžovna poblíž místa , kde kdysi stával ocelový most. Ten se ale nyní koupe v říčním proudu. U usměvavého, ochotného dědi si dávám jak nudle, tak čaj. Jaké je moje překvapení, když po zaplacení jde se mnou ven, a vede mě k lanovce. Ta jediná nabízí možnost , jak se dostat na druhou stranu řeky. Za 80 rupek, které jsem dal za občerstvení, mám navíc parádní zážitek.
Děda převozník
Pomůže mi napěchot se do takové dřevěné přepravky, vysvětlí jak mám od půlky tahat a jak si na konci zauzlovat lano. To abych mohl zase vylézt na břeh.
Lanovka přes Zanskar river
A pak už jen vítr ve vlasech, frčím asi 50 metrů samospádem. Následuje přitahování se na zbývajících 50 metrech. Konečně břeh. Uzluju špagát a vylézám nebo spíš vypadávám z dřevěné bedny na pevnou zem. Zdárně vytáhnu i batoh a přivázané hůlky. Děda vše orlím zrakem jistí z druhého břehu.
A jsem zdárně na druhé straně
A jsem na trase Marka valley treku. Po pár stech metrech stoupání mohu sledovat , jak se řeka Zanskár , přitékající z jihu , mísí s řekou Markha. To je to místo, odkud se v zimě chodí Chadar – pěší několikadenní pochod po zamrzlé / v lepším případě/ řece směrem k Padumu.
Já pokračuji ale podél hluboce zaříznutého toku Markhy . Přes venici Kaya do vesnice Skio. Tady pro dnešek končím.
Bivak ve Skio
Večer mi byl místní panímámou ukázán možný plácek na stan. Voda z hadice nikde v okolí neni, tak jsem si ji nabral z potoka.
14.10.2017
Ráno po zabalení hodím kletr na záda a ještě než vykročím , už se žene jedna místní ženská. A že chce many, many za kemping. Že prý 200 rupek.No to teda spadla z višně!! Dostala 50 a podle toho , jak po nich chňapla , nejspíš byla ráda , že vůbec něco. Asi o 200 metrů dál jsem si později všimnul, byl opravdu ofiko camping plac. Babka odešla s 50 rupkama a vzápětí se přišoural strejc , že mě jde zkásnout za spaní na kozím plácku. No tak to jsem už nevydržel a poslal ho kamsi. Ani neprotestoval.
Teprve za Skio začíná pěkná stezka a moc hezká krajina. Celý den pak šlapu střídavě v úzkém a širokém říčním řečišti. Přeskakuji po kamenech desítky potoků, pramenů.
Horseman
V protisměru potkávám usměvavého chlapíka. Jde si do Skio pro své koně. Funguje jako horseman – vozí na koníkách zavazadla turistů co se s nimi nechtějí tahat. A jesi prý taky nechci něco odvézt. Tak mu vysvětluju , že jsem sám sobě koněm a nosím si svých pět švestek na svém hřbetě. Směje se. Džuley , džuley – místní oblíbený pozdrav . Tak aspoň abych se stavil u něj na oběd. Je z vesnice Sara a tu mám na trase. OK , to nepohrdnu.
Na jedné široké pláni zažiji souboj dvou samců ze stáda asi 15 divokých koz. Je to fakt zážitek , jak do sebe buší rohatýma hlavama.
Při zastávce u pramene vody mě horseman už se svými koňmi dohání. Vleče ještě na zádech otep větví.
Díky tomu s ním držím krok až do Sary. Pěkně udržovaný ladácký domek, , malá kuchyňka . V rohu domácí oltář s fotkama dalajlami, a dalších důležitých lamů. Mnoho olejových lampiček . Ve středu místnosti malá plechová kamínka na stole dvouplotýnkový plynový vařič. V poličkách spousty miskových šálků různé velikosti. / Takovéto zařízení kuchyně a jídelny pak nacházím ve všech domech na venkově / Jsem nádherně pohoštěný. Jeho stějně usměvavá manželka s krásně bronzovou ,ale vrásčitou pletí, mi připraví nudlovou tupkhu s množstvím zeleniny Pak ještě dostanu bramborovou směs s moučnými nočky. A několik šálků čaje.
Pro focení se mi jde převléknout do místního běžného oblečení. Bylo to milé a optimistické setkání. Dozvěděl jsem se , že mají pět dětí a dnes se na zimu stěhují do největší vesnice v údolí – Markhy. Na cestu mi pani přinesla ještě asi 3 velké mrkve, cibuli a dvě rajský.
Před Marha vesnicí hledám místo na bivak. Nakonec odstraním trnitý plot a vlezu do již uzavřeného prostoru, kde v sezoně existuje kemping plac. Snad mě nikdo ráno nebude chtít opět kasírovat. Ani nestavím tarp , ale stelu si na spadaném listí . Vypadá to na pěknou , hvězdnatou noc.
Reklama na homestay
Širák na spadaném listí. Před Marhou.
15.10. 2017
Noc byla fakt pěkná . Ale jen do půlky. Pak se zatáhlo. Nemohl jsem za boha usnout.V noci mě budil neskutečně živý akční, ale depresivní sen .Celé to bylo o násilý, odporu, bezmoci a zoufalství. Probudil mě můj vlastní výkřik ze spaní. Fuj tajbl ! A pak se začal honit vítr. Zima ale nebyla. Ranní oblohazměnila barvu. Do šediva. Sotva jsem dobalil věci , začalo sněžit. Mokrý sníh opět padal hustě a s jemným šustěním. Nemohu říct, že bych byl v pohodě. Ale po zhodnocení stavu zásob,benzinu a možností jsem usoudil že jedinná cesta vede kupředu. A tak jsem vyrazil. Přede mnou bylo dojít nejdříve ke gompě v Markhce.
V hustém sněžení se ozýval cinkot zvonců a melodické prozpěvěvování. Na kulatém hliněném mlatě se do kolečka pohybovaly dva uvázaní dzoma. A vytloukali z klasů obilí. Dospodář jim do toho zpíval.
Ruiny pevnosti v Markhce
A tam, když jsem přebrodil řeku a našel úzkou pěšinu kterou jsem ke gompě vystoupal , nastal opět zázrak. Sněžení ustává, obloha se trhá. Opět se mi naskýtá fantastický pohled na celé okolí. Skupinky lidí se svými zvířaty, , hranaté domečky s vrstvou sušených travin na střechách. Cinkot zvonců, hejna holubů kroužících v ladných křivkách, sklizená políčka vytvářející na zemi tvarově různorodé obrazce. Sníh zvýraznil v krajině linie a na strmých svazích hor vytvořil jemný bílý závoj. Do toho prosvítá modrá obloha, třepotají se pestře barevné modlitební praporky . Bílé stěny kláštera tvoří protiklad torzu kamenné pevnosti která jako orlí hnízdo kdysi střežila celé údolí. Atmosfera drsnosti a velebnosti. Světlo jako víno.. Jsem nadšený.
Bohužel v gompě nikoho nezastihnu. Naberu vodu a začínám stoupat dál do kamenitého údolí. Zprvu ještě procházím mezi stromy a keři. Pak už jen přeskakuji kameny a klopýtám po štěrkovo písčitém povrchu. Opět přelézám přes mnoho prudce tekoucích potoků. Pohybuji se vlastně jedním obrovským říčním řečištěm.
Z jara, když teče mnohem víc vody , to tady musí být docela zábavné. Obloha se opět zatáhla. Celková atmosféra je nyní naprosto vhodná pro tento úsek. Ponurá a dramatická. Jedna z možných variant , jak tento úsek projít, kdysi vedla po příkrém svahu hor . Několik desítek metrů nade dnem údolí. Na mnoha místech generace místních lidí vybudovaly jakési zpevněné rampy. Z nasucho položených kamenů. Bohužel tato cesta už neni udržovaná a tak na mnoha místech došlo k sesuvům
Tachi gompa
Před Umlungem
.Přecházím v závěru rokle po prkeném mostku na druhou stranu, vystoupám pár výškových metrů. Jako na stráži tam přede mnou stojí tři veliké chorteny. A když pozvednu oči vzhůru , uvidím asi 100 výškových metrů nad terénem na skalních výstupcích postavenou malou Tacha gompu. Jsem ve výšce asi 3900 metrů. K horizontu dalšího údolí se táhne barevný pás stromů a keřů. na jeho konci se nachází vesnice Umlung.
Umlung
Dolma restaurant – ten plot jsem pomáhal stavět.
Dolma a její maminka
V Umlungu jsem kolem 13.00. To už slunce opět zvítězilo a praží jak o život. Velice přívětivě udržovaný teatent a zděná osvěžovna s názvem Restaurant u Dolmi se mi tak zalíbí, že se zde rozhodnu zůstat. Vyvaluju se na slunci, popíjím kávičku kterou mi připravila stará pani. Anglicky neumí , ale furt se na mě zubí. Později zjišťuji, že je to maminka majitelky osvěžovny – Dolmi. Ta se dostaví k večeru. Pomáhám ji stavět plot z klacků kolem její malé zahrádky. To aby věčně nenažraní oslové nezníčili malé sazeničky vrb. Jelikož se zde cítím fakt v pohodě a obě ženy jsou na mě milé, kupuji od Dolmi upletený kulich. Prý je i z jejich vlny. / po vyprání fakt smrdí jak stádo starých kozlů/ Sednul mi na hlavě jak vyšitý a jeho barva i vzorek byly pouze v jednom exempláři. Dolma má radost , já mám radost. Stavím tarp a dnešní noc spím klidně.
16.10.2017
15:50 Sedím v napůl stanu , napůl v cihlové zemljance. Venku je fakt silný ledový vítr. Tady na pláních Nimalingu se není kam schovat. Proto po dnešním docela namahavém pochodu nezbylo nic jiného, než vzít bydlení s večeří, snídaní a svačinou za 1200 rupek. Myslím , že je to dobré rozhodnutí. Nejsem jediný , kdo si užívá večerního sezení u kamínek do kterých přikládáme sušené zvířecí koblihy. Francouzský pár Synthia a Basile a izraelská slečna Meitah. Je to fajn společnost. Jen má schopnost konverzace v angličtině je na bodu mrazu. Co tomu večeru ale předcházelo ?
Pohoda u kamen.
Z Umlungu jsem vyrazil opět kolem osmé. Prošel jsem poslední vesnicí na trase – Hankarem. Za Hankarem se stezka šplhá do příkrého svahu . Nad hlavou se mi tyčí na skalní jehle zřícenina paláce – pevnosti. Udivuje svým umístěním. Bílé chorteny na úpatí a vesnice – Horní Hankar působí jak vesnice duchů.
Pak následuje opět skalnato písčitá, kamenitá krajina , kde jen nesměle vykukují osamocené ostrůvky nyní už suché vegetace. Procházím skalní průrvou. Tu musela proříznout řeka Markha. První místo možného bivaku procházím. jsem zde moc brzo. Vítr dost fouká od západu.
Horní Hankar
Rozhodnutí pokračovat až do Nimalingu znamená nastoupat další výškové metry . Když se konečně dočkám a pláň Nimalingu se rozprostře přede mnou, jsem ve výšce 4700 m. Původní záměr se stanováním musím oželet. Ledový silný vichr by mi nechráněný tarp asi odnesl až do Číny.
A tak teď sedím v závětří a relativním teple tea tentu. A těším se na večeři.
Blížím se k Nimalingu
Kang Yatze 6400m
Nimaling
17.10.2017
Spaní máme v další zemljance. Na hliněné podlaze jsou naskládané pěnové desky na nich jakési madrace. Na madraci položím huňatou deku , kterých je tady velké množství. Na deku položím svoji alumatku , pak spacák. I tak zalézám do peří docela nabalený. Dlouho nemůžu usnout. Ve vedlejší kuchyni se dlouho do noci hlasitě baví chlapi co to tady provozují.
Několikrát za noc mám pocit , že zvláštním způsobem chrápu a tudíš budím ostatní. Ale prý nic neslyšeli. Za to myš , která se snažila prokousat do něčího batohu, tak ta slyšet byla. Prokousaná igelitka a nadrobené sušenky byly Basileho. Zima byla taková, že i v zemljance jsem měl omrzlý spacák. prostě noc plná vášní.
Frantíci ráno vstávají brzo. Já si klidně poležím. Na snídani jdu jako poslední. Velký hrnec ovesné kaše, placky, džem, máslo, Frantíci jsou pěkně hladoví a tak to do nich padá. já mám žaludek pořád scvrklý. I tak se snažím nacpat do něj co se dá. Vyrovnám se se šéfem a na cestu vycházím jako poslední. Je téměř bez větru, slunce už od brzkého rána připaluje. S přibývající výškou se nám nabízí fantastické velehorské panorama.
Tam v dálce pramení řeka Markha
Z Nimalingu přes sedlo Kangmaru la 5226m do kempu Chuskiurmo. Společnost mi dělá mladá dáma z Izraele.
Vidím údolí , kde pramení řeka Markha. Za zády se nám tyčí nádherná hora Khang Yatze 6400m. Hřebeny Velkého Himalaje tvoří nekonečný val . Pomalu docházím Izraelku. Cupitá vzhůru zvláštním způsobem. Na zádech objemově velký, ale ne těžký, batoh. A chvílema si i pobrukuje nějakou melodii. Frantík je nějaký nadupaný. Nechává daleko za sebou i svoji přítelkyni. Co tam pak nahoře bude dělat??Jdou s námi ještě dva místní chlapíci . S malými baťůžky, pěkně v poklidu. Dnes ještě dojdou a dojedou až do Lehu! Chvílema na Izraelku čekám. Přeci jen jsme v horách vysokých.
Do sedla 5260 m nakonec všichni zdárně dojdeme. Cesta nahoru nebyla vůbec obtížná ani nebezpečná. To při sestupu na druhou stranu bude o něčem jiném,
Začínáme sestupovat .
Nakonec po asi 30 minutách jako poslední začínám sestupovat. Doženu Izraelku a pak společně dojdeme až do kempu Chuskiurmo. Je v Indii se svým manželem. Ten kdesi pracuje a ona teď trekuje. Pak ale bude pracovat jako učitelka taky v Indii. Dobrovolničení.
Sestupová trasa byla naprosto úžasná. parádní divočina.
V kempu se rozloučíme. Izraelka pokračuje ještě dál a já zůstanu bivakovat tady. Nabízí se možnost přespat uvnitř teatentu. Nemá totiž zamčený vchod jako jinde.
Tady se nedalo zabloudit.
Jelikož je ještě příjemně teplo, jdu se do řeky umýt. Večer zalezu pod plachtu teatentu. Ustlal jsem si na kamenné lavici. Jenže průšvih jak brno. Někde jsem ztratil rozptylovou destičku z vařiče. Naštěstí mě napadne udělat improvizovaně náhradní z alobalu. Funguje to . Sice mizerně ale funguje.
Staré stezky z vyskládaných kamenů.
18.10 2017
Ráno se vyhrabu trochu dřív než obyčejně. Říkám si , kdyby šli nějací pastevci hore , tak aby nebyl problém , že jsem vlezl do teatentu. Uvařím kaši, čaj. Od vesnice Chokdo jdu pořád říčním dnem. Několikrát přeskakuji proud. Párkrát je to tip-top abych nezahučel do vody. Kameny jsou namrzlé.
Z kempu Chuskiurmo do Shang Sumdo. Zpáteční výlet k vesnici Shang.
Pastevec opravdu šel vzhůru údolím.
U vesnice Chokdo
Před Shang Sumdo
Za Chukdo začíná prašná , široká silnice. Až sem se dá už dostat autem. Mým cílem je soutok tří řek, vesnice Shang Sumdo. Je zde tea tent, a případně možnost homestay. Já budu ale spát opět v tarpu. Ve stanu si dám maggi nudle . Majitelem je chlapík o berlích a jeho stará maminka. Jak jsem později viděl, tak ve stanu asi žijí po celý rok. Jedinný jejich majetek.
Opět jsem tady brzo a tak se vypravím vzhůru bočním širokým údolím. Až k vesnici Shang. Kolem 6-7 km s pozvolným stoupáním. Nejdříve míjím malou gompu ,která se opravuje.
Z kempu Chuskiurmo do Shang Sumdo. Zpáteční výlet k vesnici Shang.
Pak na skalním ostrohu vidím další gompu. K té se vyškrábu až nahoru. Je tu parádní rozhled. Nakonec dojdu do Shangu. Moc pěkná vesnice . Opět si dám maggi nudle v místním tea tentu. Ten byl specialně pro mě otevřen. Nakonec se vracím stejnou cestou zpátky.
Postavím tarpa na stanovacím místě. Je to tady dost zasviněný od lidí i zvířat. Slunce už v 17:00 za kopcem a tak i já zalézám brzo. Ještě že mám co poslouchat ve sluchátkách.
Modlitební mlýnky ve Shangu
19.10 2017
Poslední den na treku. V noci byla fakt kosa. Námraza i uvnitř tarpu. Čekám , kdy se objeví nějaký samozvaný výběrčí poplatku za stan. A taky že jo. V okamžiku kdy nahazuji batoh na záda řítí se ke mně babka a huláká : “ kemping,kemping , peníze! “ Tak jsem ji to česky náležitě vysvětlil a bez placení vyrazil směrem k Hemisu.
7 km ve stínu a po asfaltu.
Hemis gompa
7 km po silnici byl dost vopruz. Konečně jsem na slunci a v Marelandu. Jenže zrada. Nikde žádná osvěžovna ani obchod. Odtud začnu stoupat ke Hemis gompě. Ke slovu přišla poslední čokotyčka ještě z Čech. Těsně pod klášterem při nabírání vody dostávám nabídku na homestay. Majitel mi nejdřív ukuchtil vaječno-toustovou omeletu, nalil do mě několik čajů. S plným žaludkem vyrazím prozkoumat Hemis gompu . Ale hlavně mě to táhne ještě výš. Tam je ukrytá malá gompa Gotsang.
Konec treku u kláštera Hemis, jdu se projít až ke klášteru Gotsang, indická rodina s nemocným synem a půdža za uzdravení,
A to strmé stoupání fakt stalo za to. Potkal jsem tam indickou rodinku. Tatík nesl až nahoru malého synka . Ten měl hadrama zafačovanou jednu nohu. Nevypadalo to moc hezky. Šli všichni nahoru poprosit lamy o půdžu na uzdravení a také pro nějaké ajurvédské medikamenty. Je to dost silný zážitek.
Hemis
Opět sestoupím dolů. Jdu se ubytovat. Je mi ukázán hezký velký pokoj . Je to paráda po těch dnech na treku sedět v klidu, teple na kanpi a čekat co bude k večeři. Nejdřív ale dostávám termosku s čajem. Pak rýži, zeleninu, dhal. Spím jak nemluvně.
Můj pokoj v Hemisu – homestay
20.10.2017
Ráno dostanu jen čaj . Když dojde na placení tak najednou něco žbrblá o 1000 rupiích. Dělám blbého a řříkám 500- OK ? Ano, OK. A pak už jen sestupuju až k hlavní silnici . Překročím po ozdobeném mostě Indus a na okraji města Karu dám v osvěžovně snídani.Rozvernej majitel mi nabídne vajíčkovou omeletu, cibuli,milk tea. Je s ním sranda. V centru Karu chytnu sdílené taxi a odjíždím směr Leh.
První trek je minulostí.
p.s Pokud si kliknete na jeden z obrázků máte možnost sledovat promítání uveřejněných fotek . Buď ve formě slideshow nebo jednotlivě a hlavně na celou obrazovku.
HOWGH
