Hinduistický chrám na ostrově Nainativu. Sri Nagapooshani Amman Kovil
Dva roky za sebou jsem Sojku nechal šlapat s batohem na zádech pěkně po svých krajinou horskou , krajinou hospodářskou i krajinou lesní. Letošní jaro jsem si řekl, že změna je život a tak se naše zavazadla smrskla na pouhý zlomek běžné výbavy , do Locusu jsme si stáhli mapu ostrova a jen s příručním zavazadlem se nechali dopravit arabskou nízkorozpočtovou společností na šestý stupeň severní šířky. Tam, na dohled jižního cípu Indie, na nás čekalo dvacetidenní putování po ostrově koření, dlouhých písčitých pláží, vysokých horských hřebenů a hlubokých údolích. Starobylých měst , buddhistických i hinduistických templů, Ale hlavně pro mě , ostrovem čajových plantáží.
Při cestě z Anuradhapuri do Sigiriye.
Ostrov Nainativu – Sri Nagapooshani Amman Kovil
Kandy, Bahirawakanda Temple
Malé zeleninové tržiště Colombo
První seznámení s Srí Lanskou kuchyní. Sojka se trochu orosila.
Itinerář se rodil pomalu a nebyl moc jasný. Určitě jsme se chtěli dostat až na úplný sever ostrova do Jaffny. Tato oblast byla ještě před cca 6-ti lety nedostupná. Krvavý válečný konflikt tady probíhal a krajina nebyla pro cizince otevřena. Nyní je konečně klid a tak návštěvě nic nebrání. Dvanácti hodinová jízda vlakem z hlavního města Colomba probíhala v pohodě, také díky den dopředu zakoupeným místenkám .
Místenková kancelář Colombo Fort
Tržiště u Colomba Fort – tady někde můj mobil změnil majitele.
Teplota 35°, vlhkost vzduchu 90% Neni divu že je Sojka unavená.
Přejezd lodí na ostrov Nainativu
Jen moje maličkost zažívala smutek nad ztrátou mobilu. Přestože jsem sojce kladl na srdce, jak má zabezpečit svoje doklady, peníze ,aby o ně nepřišla, tak sám jsemse zachoval přesně opačně. Při večerním průzkumu tržiště v Colombu jsem naprosto bezmyšlenkovitě nechal puštěný, nezabezpečený mobil v kapse kalhot. jako bych místním lapkům říkal: pojďte a vezměte si ho!“ A tak si ho vzali. 🙁 Naštěstí Sojčin má také nainstalovaný Locus a tak nám jak pro navigaci , tak pro objednávání pokojů v guest housech poslouží dobře.
Malý buddhistický templ- ostrov Nainativu
Když je vlak plný , tak toto je nejlepší místo na stání. Větrá a je vidět do kraje
V Jaffně opět nasedneme do vlaku a po stejné trati budeme pak směřovat do jednoho ze tří královských historických měst. Anuradhapura.
Anuradhapura – Mihintale. Tady se setkal buddhistický mnich Mahinda s králem Devanampiyem Tissou . Poté co ho podrobil zkoušce, uznal ,že je vhodným pro předání Buddhova učení.
Jako všude v buddhistických nebo hinduistických chrámech a posvátných místech i zde se chodí bosky. A na sluncem rozpálené skále to je jak na žhavých uhlíkách.
Po dvou nocích v tomto městě se necháme po domluvě odvézt tuk-tukem do Sigiriye./ Kimbissa/ Po cestě nám průvodce a řidič v jednom zastaví ještě v pohoří Ritigala , kde si můžeme projít pozůstatky starých stejnojmenných staveb,
Ritigala
Ritigala
/ zříceniny rozsáhlého jeskynního a klášterního komplexu (nádrž, nemocnice, lázně, pisoáry…)“gala“ znamená v sinhálštině skála cca 14 km od Habarany a 42 km od Anuradhapury historie již od 4. st. př. Kr., opuštěné od 10./11. st. zdejší velké množství léčivých rostlin je vysvětlováno v mytoogii tak, že Hanuman zde upustil pár léčivých himalájských bylin při cestě z Indie, ale ve skutečnosti je důvodem vlhčí a chladnější klima oproti okolí
v Aukaně , opět buddhistický templ se stojící sochou Buddhi,
Buddhistický chrám v Aukaně
Opět po dvou nocích se přesouváme do Kandy se zastávkou v Dambulle
Rýžoviště . Už znova zaplavené. Sklizeň rýže je na Lance 3x-4x do roka!
Ještěrek, chameleonů, ptáků, a jiné havěti bylo k vidění mnoho.
Vegetariáni by měli radost.kokosové čapátí, fazole, kokosové palačinky s kokosovým medem, pade koblížky
Kandy jako třetí královské město leží už ve vyšší nadmořské výšce. 500m.n.m Klima je zde přeci jen o něco snesitelnější. A je to také místo, odkud většina návštěvníků směřuje do místních hor. Nejvíce využívaným dopravním prostředkem pro tento přesun bývá používán vlak. Trať se odvážně vine po úbočích horských hřebenů a výhledy jsou prý úžasné. Nám se bohužel nepodařilo koupit místenku a zažít dlouhou jízdu na „stojáka“ v natřískaných vagonech druhé a třetí třídy se nám nechtělo. Využijeme bus. A vlastně vůbec nelitujeme. Užijeme si výhledů víc než dost. Naší cílovou stanicí je s jedním přestupem v Nuwara Elya horské městečko Ella.
Sigiriya lodge – super bydlení , dobré jídlo, fajn majitelé
Coconut tree park – Anuradhapura . Trochu bokem od centra ale klid, stín, dobré jídlo.
Ella. Tee view resort. Ubytování nad nádražím. Klidné, výborné jídlo, levno.
lukulské hody v Elle. Tee view resort
Čajovník a jeho květ. Sklízí se každých 14 dní. Aby keře nestačily vykvést.
Tady strávíme výjmečně noci tři. To proto, že zrovna probíhají novoroční svátky. Údajně by v tuto dobu mělo být problematické jak cestovat, nakupovat, stravovat se. Nakonec to nebylo zdaleka tak omezené . Tři dny byly ale dostačující a tak jsme se přesunuli zmíněným horským vláčkem ve směru zpět na Kandy do stanice Idalgashinna. Odtamtud pěšky po trati do Haputale.
Lidová tvořivost na tržišti – Kandy
Odjezd vlakem z Elli do stanice Idalgashinna. Po kolejích zpět do Haputale. První kešky! Hospoda Na růžku, šílená jízda tuk-tukem do kláštera. Při cestě po kolejích jsme si jednak odlovili dvě kešule a také Sojka zavzpomínala na mládí 🙂
To byl náš závěrečný horský pobyt . Nyní jsme se autobusem přemístili k jižnímu pobřeží. Cílem bylo malé město Tangalle.
Autobusová jízda do Tangale. Moře nás přivítá vysušujícím horkem a spalujícím sluncem. Kde je sakra ten Gh?? Indický oceán je fakt samá voda. Rybí večeře byla překvapením. Zato bydlení je nejlevnější a nejlepší!
Naše hospoda „na růžku“ – Haputale. Chodili jsme tam na čaj.
Čajman v „hospodě na růžku“ Haputale
Tangale beach. Sojka se přesvědčuje o tom, že vlny nelze podceňovat. Šplouchlo ji to hooodně vysoko.
Další krasavec do mé sbírky živočichů.
Už vím co to znamená mít oči na stopkách. Tangale pláž.
Varan komodský. Někde si běhá volně , někde se koupe volně. Tady to bylo ve vodní nádrži Kandy.
Něco mezi obří masařkou a čmelákem. Plácačka by na to asi nestačila.
Po dvou nocích zde se náš pobyt na ostrově pomalu blížil ke svému konci. Začínáme se přesunovat opět ke Colombu. Ale ještě před tím zůstáváme obvyklé dvě noci v Galle.
Lidičky během cesty. Tady v místním veřejném autobuse.
Ochotná maminka s dcerou na nádraží v Nuwara Elya
Návštěvníci chrámového komplexu v Dambully
Otec a jeho malý rošťák. Vlak směr Colombo
Vlak nás nakonec doveze do Colomba. Jelikož se mezinárodní letiště nachází asi 30 km severně od hlavního města v Negombu , máme naše poslední ubytování zajištěno právě tam. Tento den je ale smutný. Ne proto, že by se náš pobyt chýlil ke konci, ale pro to, že opět zbytečně umírali nevinní , obyčejní lidé. Teroristické útoky v době křesťanských velikonočních svátků zasáhly mnoho místních lidí. Nám se naštěstí jakékoliv nebezpečí nebo komplikace vyhnuly. přestože jsme se pohybovali poblíž místa jednoho z útoků. Kostela v Negombu. A tak po poslední noci v moc příjemném rodinném Gh. nás majitel osobně v noci odváží na letiště. Loučíme se jak s ním , tak i s ostrovem. Ale neříkáme sbohem. Spíše …….. „na shledanou Lanko “
Trocha romantiky. Svítání na Lipton seats
Trocha romantiky – západ slunce v Galle.
Galle .
Tak toto je hrubý náčrtek naší baťůžkářské cesty. V dalších blogách se budete s námi “ procházet “ po jednotlivých zajímavých místech.
Malí mniši a jejich ochočený jelínek. Mihintale
Sloni se jdou po práci vykoupat. Náhodné setkání v Anuradhapuře.
Copak to v tom koši ti turisti nechali. Opice v templu Anuradhapura.
A jak jinak , než že Sojka dodá i „pohled z druhé strany“
Drobnosti
Detaily – Pinduragula
Zátiší.
HOWGH
Kompletní fotodokumentace bez selekce opět na ZONERAMA. Kde lze pustit i souvislé promítání.
