Sláva hurá a je tu zase volný víkend. Otázka co budu během něj vyvádět se vyřešila velice snadno a rychle. Ozvala se bezva kámoška , zda bych se nešel projít po skalách v oblasti Hrubé Skály a když už tam budeme , co si neudělat jeden zimní bivak pod převisem S ohněm a povídáním. Dlouho jsem neváhal a tak když nadešel čas , vítám se s Elvírou na nádraží v Brodku pod Troskama. Ona se tam dopravila vlakem a já si udělal malý zahřívací pochod od Mladějova, přes Trosky. Po přivítání, se domlouváme na přibližné trase a za neustálého sněžení začínáme v poklidu pochodovat do skal.
Baba pod sněhem
Dolní Mlýn pod sněhem
Jedno krátké zastavení v hospodě u Vidláku- světe div se otevříno a útulno, doplnění tekutin dvěma točenými pivky se nám bohužel nakonec stalo osudné zanecháním mapy na stole. Naštěstí Elvířiny znalosti skalního města a širokého okolí jsou impozantní. A kdyby náhodou došlo k tomu, že by jsme si nevěděli rady, tak Locus mi v mobilu funguje na jedničku.
Musím se také pochlubit jedním místem , ale nakonec to až tak bombastické nebylo. Holt atmosfera první náhodné návštěvy se těžko přenáší na druhého člověka.
S Elvírou a jedním bivakem
Sníh nám neustále padá za límec a tak dochází k tomu, že Elvíra vytahuje pláštěnku na kletr. Mně padají oči z důlku! Totiž, než jsme vyrazili , tak jsem byl upozorněn na to, že bych neměl v krajině moc svítit. To znamená být nenápadný. Proto mi moje stará , zašedlá ale pořád ještě červená bunda dělala velké starosti, jesi nebudu v nemilosti. Jenže to co bylo nakonec navlečeno na elvírin kletr ,to bylo fakt povedené. Nakonec jako důkaz viz foto.
Hlavně nesvítit!
Lávka u Čertoryjí
Atmosféra kolem nás byla opravdu nádherně zimní. Temné skalní obrysy pocukrované bílým sněhem. Větve stromů ohýbající se pod jeho vahou. A naše kroky které narušovaly tu čistou neporušenou pokrývku.
Soutěsky
Skalní okno u Drahoňovic
Zátiší
Původní záměr dojít na Kavčiny a tam přespat byl zamítnut z praktických důvodů. Ochranáři. A navíc by to nevyšlo i časově. Tak je ze strany Elvíry navržen jiný bivak – převis. Na místo docházíme už za šera. Předcházející návštěvníci zde zanechali /jak je dobrým zvykem u těch co se umí na vandrech chovat/ dostatek dřeva v suchu. Za chvilku hoří malý oheň. Rozpouštíme sníh, vaříme do termosek čaj, dojídáme zásoby z domova. A já poslouchám vyprávění o krásných vandrech s krásnými lidmi po všech možných místech jak u nás tak v cizině.
Bivak
Romantika jako víno!
Přikládáme poslední klacek a pak už jen za svitu čelovek připravit ležení pod druhým , větším převisem. Na hromadě loňského listí by člověk ani nepotřeboval zimní karimatku. Kolem osmé si říkáme dobrou noc.
Pěkné spaní
Nedělní ráno nás probouzí kapáním vody, sjížděním sněhových lavinek ze skalních říms. Je obleva. Vstávám první, rozdělám ohýnek a vařím kafe. Elvíra také nakonec vylézá z peří a společně se dělíme o koláče a řízek. Po domluvě , že dojdeme do Turnova na zastávku vlaku rušíme ohniště, oharky zaléváme sněhem a vycházíme. Opět krátké zastavení ve vyhřáté hospodě u Valdštejna. A jak jinak – pitný režim.
Osvěžovna Valdštejn
Pak přes Tři kříže – já jsem tam poprvé, sestupujeme k městu.
U Třech křížů
Modlitebna u Třech křížů
Tři kříže
U nádraží se loučíme a slibujeme si že snad zase jednou někam vyrazíme. Třeba i ve větší partě. Elvíra jde na svůj spoj jedoucí z hlavního nádraží a já čekám na motoráček směr Libuň. A pak už mi zbývá dojít jen asi 7 km na Mladějov. Tam na mě čeká čtyřkolová Karkulka.
S Elvírou a jedním bivakem
Téměř přesně 24 hodin trvající mikrovandr je u konce. Mně přinesl spoustu zážitků a také a to hlavně, motivaci pro další podobné akce.
HOWGH
