Po dlouhé době je u mě na návštěvě Čarodějka. A jelikož zima letos udeřila opravdu mohutně, tak se nabídla možnost projít krásný okruh poblíž zříceniny hradu Valečov . Ve sněhu.Sobotní dopoledne začalo sněžením, ledovkou na silnici a blbou viditelností.Už při jízdě k Valečovu jsem v Karkulce /moje vozidlo/ uvažoval nahlas , zda děláme dobře se takhle někam trmácet. Ale nakonec díky společnému usnesení , že vše je lepší než sedět doma, parkuji pod hradem. Oproti letní sezoně je všude krásně mrtvolno.
Ačkoliv je období kdy hrady „spí “ , tak tady je v provozu malý kiosek a nejspíš i pokladna se vstupenkama. My se ale nezdržujeme. Už po pár metrech prozkoumáváme Skalní obydlí.
… jedná se o komplex 28 bytů vytesaných přímo do pískovcových skal nacházející se v přilehlém lese. Sloužily jako obydlí hradní čeledi a zřejmě také jako opevněné tábořiště a zimoviště v husitských dobách. Po opuštění hradu na počátku 18. století se světničky stávají obydlím místní chudiny, tzv. skaláků. Podlahy světniček byly dřevěné, okénka zasklená, zasazená do skály. Rovněž dveře byly přizpůsobeny skalám. Většina místností měla kamna s komínem vyvedeným nad skály. Některé výklenky skaláci používali jako chlévy pro domácí zvířata. Ke konci 19. století zde žilo sedm několikačlenných rodin, přibližně asi třicet osob. Našla se tu porodní bába, štěpař či topič v cukrovaru. Roku 1892 dochází na základě nařízení c.k. okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti k násilnému vystěhování, kdy jsou tito obyvatelé přesídleni do okolních obcí./
.A upřímně, dokázal bych si představit, jak bych si minimálně jednu z těch historických garsonek upravil pro bydlení.
První místo kam se chci ve sněhu podívat je Obětní kámen. Nejspíš už v pradávných dobách ale nejen tehdy byl využíván k pohanským ritualům. / cca 3000 let nazpátek/ Vlastně celé okolí Mužského /čedičový sopouch který se provrtal skrz okolní pískovcové , křídové podloží/ je silně poznamenané pradávnými národy a hlavně jejich náboženskými zvyklostmi.
… Zřícenina skalního hradu ze 13. – 14. stol., název Hynšta není původní. Písemné zprávy o lokalitě mlčí, arch. nálezy určují dobu působení hradu do 13. stol. Hynšta vznikla patrně spolu s dalšími skalními hrady (Klamorna atp.) za neznámých okolností.
Toto místo má pro mě úžasného „ducha místa“ Mám štěstí že pokaždé když tu jsem , tak mě nikdo neruší a můžu se kochat. Tato návštěva je navíc v takovéto sněhové nadílce první. A to jsme s Čarodějkou dokonce museli cestu k ní pěkně prošlapávat.
Po návratu na značku směřujeme do Příhraz.
Prudké stoupání ke Starým hradům. /… Pozůstatky skalního hradu se nachází na severní straně masivu Mužský nedaleko Příhraz. Nedochovaly se o něm žádné zmínky v písemných pramenech, ale zřejmě stával ve 13. – 15. století. Zanikl nejspíše po požáru. Dodnes se dochovaly dvě světničky a do skály vyhloubená cisterna.
Krásně vedená stezka nás po několika kilometrech dovede Na Krásnou vyhlídku. Vzhledem k tomu, že v termoskách je ještě horký čaj a tak nám ani nevadí že místní hospoda hledá nového majitele.
Rozhodujeme se zda to vzít rovnou po zelené a přes vrchol Mužského nebo o trošku delší cestou ale o to zajímavější skrz Studené průchody /… Jedná se o dlouhou puklinu ve skále, na jejímž vrcholu stála v roce 1866 rakouská dělostřelecká baterie. Název tento průchod dostal pro své velmi chladné ovzduší i v letních měsících. /
A zříceninu Drábky /… v zimě je přístup na věž a vyhlídku uzavřen/
a pozůstatky hradiště Klamorna. / … Pozůstatky prehistorického hradiště a skalního hradu najdeme na ostrohu vybíhajícího od plošiny zvané Hrada. Místo bylo osídleno už kolem roku 3000 před naším letopočtem/
Volíme červenou značku a děláme dobře. Nejen že díky sněhu je krajina zcela jiná než při běžném stavu , ale také se trhají mraky a společně se sluncem se začíná vykreslovat na obloze neuvěřitelně barevná kompozice. Máme to jako odměnu za to, že jsme ráno nevyměkli a vyrazili ven.
Ke Karkulce docházíme už za mírného šera. Už za necelou hodinu se doma hřejeme u kamen a popíjíme červené. Byl to fajnový den
Howgh