Jizerský Smrk a krkonošská Sněžka.

Přechod Jizerských hor po polské straně do Krkonoš. Západ a svítání na Sněžce. Společně s Bílou Čarodějkou

Je to už čtrnáct dnů /safra toto letí/ co se nám s Bílou Čarodějkou konečně podařilo zabalit saky-paky a vyrazit na krátký vandr. Časově krátký, ale o to více zapůsobyl na naše smysly.

Přechod Jizerských hor po polské straně do Krkonoš. Západ a svítání na Sněžce. Společně s Bílou Čarodějkou

Potřebné zásoby dokoupeny. Večer bude jak se patří.

Začalo to vystoupením z vlaku v novém městě pod Smrkem. Na severním úbočí Jizerských hor . Konečná stanice vlaku, ale pro nás začátek stoupání na vrchol Smrku 1124 m. Před tím ale dokoupíme potřebné zásoby pro zpříjemnění večera . Předpokládám, že v rozhledně, která se na vrcholu tyčí , bude opět otevřena místnost , kde se dá v pohodě přespat.

Novoměstská kyselka

Parťák šlape statečně , odhodlaně a bez reptání. Co víc si přát.

V pozdním odpoledni stoupáme kolem pramene Novoměstské Kyselky. Je slunečno a takový pozdně letní poklid. U Streitova obrázku dáváme krátkou pauzu. a pak opě vzhůru do kopce. Poblíž Pramene mládí mi Locus začne signalizovat blízkost kešky. A tak kromě toho , že naplníme všechny lahve vodou, zároveň i lovíme první poklad. Konečně se nám otvírá daleký pohled do Polska. Slunce se pomalu začíná klonit k obzoru a vykresluje takovou barevnou kombinaci kterou by snad ani Photoshop nedokázal.

Přechod Jizerských hor po polské straně do Krkonoš. Západ a svítání na Sněžce. Společně s Bílou Čarodějkou

První den pomalu končí a ještě nejsme na vrcholu.

Polský Mordor

Konečně jsme u rozhledny. Všude je klid a tak to vypadá, že by jsme i večer mohli strávit sami. Ještě si odskočímme na vrchní plošinu , ale docela studený vítr a ne moc dobrá viditelnost nas brzo zažene opět dolu.

Večr popíjíme svařené červené. Je to božské!

Uvaříme, popijeme a pak už jen hurá do peří. Zítra nás čeká docela náročný den.

Přechod Jizerských hor po polské straně do Krkonoš. Západ a svítání na Sněžce. Společně s Bílou Čarodějkou. Šlapání si zpestřujeme lovením kešulí. A že jich bylo. Bohužel i dost takových , které jsme nenašli. Večer zakončený na úpatí polské strany Krkonoš.

Mlhavé, pošmourné ráno nezabránilo odlovení kešule na Smrku.

Probouzíme se do zadekovaného rána. Je teplo a nízká , vodou nasáklá oblačnost. Po snídani vyrážíme na poskou stranu . Za Stogem Izerskim se napojujeme na červenou značku. Zároveň začínáme s postupným hledáním indícií pro tzv. multikeš. Ta má jednotlivé indície- rozmístěné na cca 20-ti km dlouhé trase. A ta nás provede po podmáčených pěšinkách i zpevněných cestách až do Sklářské Poreby.

Dohledáváme jednu stage mimo běžnou cestu.

Drobný déšť se zdál že bude vytrvalý. nakonec ho to přestalo bavit.

Až sem to pro mě bylo opakování podobného vandru před třemi roky/ klikni sem /

Poská strana Jizerek

Jizerskohorské silničky na polské straně

Jeden „brdek“ za mnou. Bílá Čarodějka šlape statečně.

Sklářská poreba kolem šesté večer hučí jak ve včelím úle. Mraky lidí, spousty krámků s tretkama, hospody předhánějící se s nabídkou . prostě totální Disneyland. Už aby jsme byly z toho ruchu pryč. Sojka šlape celý den statečně a bez reptání. Navíc je zdatná v dohledávání kešek. Tam kde já nic nevidím ona svým ostřížím zrakem kešuli nacházi. Dalo by se říct , že jsme povedená dvojka. prostě „Brhlík a Sojka“

Konečně snídaňo-oběd.

Zkouška na výstup na Sněžku

Ne vždy jsme byli úspěšní při dohledávání kešek.

Únava je ale znát a tak navrhuji odbočit od cesty podél potoka. A po asi 100m si dáme pořádnou pauzu. Kompletně se v ledové vodě umyjeme a pak uvařím na vařiči večeři. Když opět vyrazíme cítíme oba znatenou úlevu. A tak se nám mnohem snadněji daří najít vhodné místo na přespání. Natažený tarp mezi dvěma stromy poskytne úkryt právě v okamžiku , kdy do jeho plachty zabubnují kapky deště. Trvá to ale jen symbolicky krátce. Nad hlavou se nám tyčí krásné smrky a nebe se začíná pokrývat jednou hvězdou vedle druhé. Těch 32 km dneska bylo poctivých.

Málem jsem na potvůrku šlápnul. Ale všimla si ji Čarodějka.

Večer se budou hodit.

Po koupačce a teplé večeři je Bílá Čarodějka zase veselá.

Třetí den vstávám brzo. Než se Čarodějka vyhrabe z peří mám zabalíno. I plachta na její hlavou už zmizela. Rozhodujeme se , že snídaní dáme později. Teď po ránu to spravý jen teplé kafe a broskve zakoupené v Porebě.

Přechod Jizerských hor po polské straně do Krkonoš. Západ a svítání na Sněžce. Společně s Bílou Čarodějkou. Slunečné ráno nás žene vzhůru na hřeben. Jen stihnout to úžasné světlo! A nahoru a dolu cestou už mnohokrát chozenou a přesto pokaždé novou. Aby jsme v pravý oklamžik dosáhli vrcholu Sněžky. Slunce zapadalo. Podvečerní představení.

Spaní na jehličí

Šup, šup, vstávat, cvičit!

Sotva vykročíme , hned je nám jasné , že dnešní den bude parádní. Stoupání po žluté značce je krajinově velkolepé . Skoro jako Tatranský chodník. podcházíme Violík a vycházíme na hřeben poblíž Sněžných jam.

Pořád na polské straně. Před námi je stoupání na hřeben Krkonoš.

Opět krátká pauze. Slunce pere jako o život a také už zdaleka nejsme jedinní návštěvníci na hřebenu. Lidí jako mravenců.

Skály v pozadí jsou nejspíš Poutníci

Kkrkonošské chodníky

Sněžné jámy a Violík

To bohužel bude trvat až po Luční boudu. Ještě před tím jsme ale na Špindlerovce dali každý jedno nekřesťansky drahé pivo / už nikdy více!/

na Luční už víme, že vrchol Sněžky máme na dosah. A plánovanému bivaku na vrcholu nic nebrání. proto si v klidu vychutnáváme jak pivo tak svačinu . Jednodenní turisté pomalu začínají shory opouštět. K horizontu klonící se slunce dává pro fotografování pěkné stíny. Ty dva kilometry na úpatí Sněžky se v poklidu loudáme. A pak podél řetězů pěkně každý svým vlastním tempem vystoupáme na vrchol.

Na spaní nacházím tak trochu travnatý plácek ve tvaru nudle vedle Poštovny. Budeme ležet nad sebou a ne vedle sebe. Když se převlečeme, uvařím večeři a pak už jen na západní straně společně s dalšími asi 12 lidmi čekáme na zádad slunce. A je to v mém životě poprvé, kdy se mi podařilo Ho tady zažít v celé jeho kráse.

Hvězdné nebe nad hlavou nám najednou pokazí rozsvícený halogen na střeše poštovny. To jsme už ve spacácích. Dost nahlas nad tím lamentuju a jsem naštěstí obsluhou poštovny vyslyšen. Zhasnou nám ho a nechají svítit jen malou škvírku v okenicích. Úžasné! Díky!!

Slunce zapadalo. Podvečerní představení.

Budíček kolem páté. Zabalit, a přesunout se k zídce na východní straně. Strategická místa pro focení se pomalu zaplňují dalšími lidmi, kteří stejně jako mi, čekají na mnohem víc populárnější východ slunce na Sněžce.

Už to začíná. Ale zatím jen za mraky.

A mysterium zrození nového dne, vítězství světla nad tmou a vesmírné divadlo nás všechny opět nezklamalo. Nejdříve srpek v barvě krvavého pomeranče začne prořezávat oblačnost nízko sedící na horizontu. Pomalu se ze srpku stává rudý , mírně rozmazaný koláč. Ta nejasnost a rozmazanost je způsobena filtrem mraků které stojí v cestě planoucí hvězdou a námi. To zjišťujeme v okamžiku kdy i tuto překážku ohniví kotouč začně překonávat.