Malé hory , tak trochu ve stínu svého mohutnějšího souseda – Krkonoš, mám rád. Snad jen množství asfaltových jizev, kterými jsou protkané ruší dojem opuštěnosti. Ale i tak se dá najít několik tras, kde asfaltových silniček je minimum, kde bizardní
skály, stříbrně šedivé buky, zpěněné potoky nebo vodou nasáklé louky vandrovníka potěší na duchu.
skály, stříbrně šedivé buky, zpěněné potoky nebo vodou nasáklé louky vandrovníka potěší na duchu.
Koncem letošního léta jsem si splnil přání dané už před nějakým pátkem. Projít jedny z nejhezčích partií Jizerek s někým koho mám rád. Batoh zabalený „nalehko“ /7 kg včetně jídla/ a Janička po mém boku. Ideální kombinace.
Autobusem brzo ráno z Jičína do Liberce, pak přestup na vlak a kolem 9.00 vystupujeme ve Frýdlantu. A začínáme trochu, pro mě, neobvykle. V cukrárně. Dobrý kafe a dortík nám dodává optimismus i když obloha nevypadá jásavě.
Cesta kolem frýdlantského hradu nás vede nenápadně ale pořád vzhůru. Konečně se vyjasňuje, je příjemné ,akorát teplé počasí.
Zastavujeme u rybníku Oleška. nejdřív hledám kešku a pak si dávám koupačku. Voda je jak žiletka ale je to fajn.Stoupáme k Hřebenovému buku a pak krásnými bučinami až na Skalní hrad.
Úsek od Buku po Oldřichovské sedlo je veden právě mezi skalami .Lysá skála, Hřib, Oldříšek,Gorila, Sněhulák. Názvy přesně vystihují bizardní tvary a vzrostlé buky prosvětlené sluncem dodávají krajině tajuplný nádech.V Oldřichovské sedle si dáme pifko a pak opět stoupáme. Jizerský kostelík, Sviní kámen, Netopýří věžička , Jízdenka a konečně Poledník 864 m..m. Přes Bílou kuchyni až na Hřebínek .
Trochu nezáživným úsekem po silnici dojdeme k odbočce na Ptačí kupy.Z této strany je výstup na Kupy 1013m.n.m. dost strmý. V zimě nebo brzo na jaře zde člověk může narazit na pěkně nepříjemné ledové plotny a ledem pokryté skalky.
Ovšem výhed z Ptačích kup patří k těm několika nejkrásnějším v Jizerkách. Nad hlavou se nám už začínají tvořit poněkud dramatická oblaka. Pro moje fotocvakání idealní situace, ovšem pro budoucí bivak to už tolik neplatí. Ale to je zatím ještě kus cesty před námi. Hřebenový úsek po červené značce je určen jen pro pěšáky a přesto se najdou blbečci , co i sem tahají horské kolo. Jen doufám že právě sestup směrem do sedla pod ptačími kupami je pro ně dostatečným vytrestáním. Další krtinec na hřebínku je Holubník 1071 m.n.m. Opět fajnový rozhled po blízkém i vzdáleném okolí. Jen nesmí být mlha.
Okouknu svoji, z dřívějšívh návštěv využitou, bivakovací jeskyni- převis. Janík z tohoto příbytku moc radosti nemá a snad jedině naprostá slota by ji donutila zalézt dovnitř a přespat. A tak pokračujeme ještě o kus dál Do sedla Holubníku. Vím , že se tam nachází turistický přístřešek. Z potemnělé oblohy začíná pomalu ale jistě drobně pršet.
K přístřešku přichází akorát na čas. Jen je tady trochu komplikace. Nachází se v něm naskládané fošny ze kterých se tady vytváří nový povalový chodník. Nakonec to ale bylo pro nás výhodné. Jednotlivá prkna vyskládám na nerovnou podlahu přístřešku do podoby podlážky . A vzhledem k tomu , že přístřešek má střechu děravou jak řešeto , vypnu uvnitř jako provizorní stříšku ještě Tarp. Nakonec po uvaření, umytí zalézáme do peří . Drobné bubnování deš´tových kapek nás uspává. Byl to krásný den myslím , že i Dračice je spokojená.
Ráno nás probouzí vycházející slunce. Paprsky osvětluje okolní smrky a nás po snídani čeká ještě rozhodnutí , zda půjdeme na sever nebo na jih. Zvítězil sever. A tak dalším cílem kromě prohlídky rašeliniště Čihadlo byl výstup na Jizeru 1122m.n.m. Ale ještě před tím jsme si prošli nádherný úsek Černá hora 1085m.n.m. – Sněžné věžičky 1063m.n.m.
Odskočili jsme si omrknout Čertův odpočinek – sedátko. Okolní krajina v těchto partiích Jizerek je v tomto ročním období /skoropodzim-podzim/ naprosto úžasně zabarvená.
Po výstupu na Jizeru se kocháme výhledy z vrcholu. Viditelnost je naprosto úžasná. Navíc máme kliku na to, že je s námi na vršku chlapík , který nám dokáže pojmenovat kdejaký kopec až k horizontu. Díky němu jsme se také dozvěděli o rozmístnění několika specialních „vrcholových osvěžovnách“ které umísťují na okolní zajímavé body nadšenci z nedaleké Bártlovy boudy. Tímto jim chci za Janíka i mě poděkovat . To štamprle zelené bylo fajn!
Z Jizery máme namířeno na Polední kameny. Ale nebyl bych to já zmatkář , abych aspoň jednou za vandru nezakufroval. Tak se mi podařilo minout odbočku žluté značky kolem Smědavské horay a místo toho docházíme opět Na Čihadlo. Fakt trapná ztráta směru! Nakonec ale od odbočky Nad Černým potokem konečně začínáme sestupovat. První třetina cesty pod Frýdlantskými kameny je skvělá.
Pak se ale opět místní experti vyřádili a vytvořili hnusnou širokou dálnici. Po ní docházíme do Bílého potoka. Jelikož nám vlak do Liberce jede až za víc jak hodinu, prodlužujene si cestu a nakonec vláčkem odjíždíme z Hejnice. Díky třem na sebe navazujícím vlakovým spojům kolem sedmé večer vystupujeme v Jičíně. Autem na chalupu to už je co by dup.
A co dodat k vandru ? BYL FAKT POVEDENÝ!!
