Sobotní ráno kolem čtvrté je pošmourné a vlhké. Co nadělám. Bágl je zabalený, svačina připravená, tak ji přece nebudu jíst doma u PC! Na jičínském nádraží jsme pouze dva nadšenci, co ve směru Liberec ,nastupujeme. Cvak, dveře zavřené a už se v klapotu pražců mašina plazí vpřed. Přestup v Turnově, první automatové kafe. Další přestup. A po pár minutách už stojím na ,pořád ještě tmavém, peroně nádraží v Hodkovicích nad Mohelkou. Zapínám trasování v Locusu, věším Velkého Nika na krk a vyrážím do té sloty. Nakonec to ale neni až tak hrozné. Sice slíbené slunce se nejspíš ukazuje dole v nížinách ale i ta mlha, kapání vody z tajícího sněhu co mně padá za krk ze stromů, a silnější vítr v nejvyšších partiích mi náladu nezkazilo.
U Šámalů
Mohyla letcůTeď doma při editaci cvaků jsem až udivený, že to co jsem v naprostém zoufalství cvakal, docela vyšlo a je snad i koukatelné. Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít vrchol Ještědu. Ale nejhezčí místo na mě čekalo až při sestupu do Liberce. Kamenná vrata. naprosto úžasné, mysticky tajemné ,místo kde skalní útvar vyčnívá v krajině. Kamenná vrata
Průchod skrz jižní část Liberce v pohorkách po betonu si klidně odpustím. Využiju šaliny a tak se nakonec na vlakové nádraží dostávám v předstihu. Stíhám krásně dřívější spoj na Jičín. Jen ta cena / 100,-/za jízdenku, o 30 kaček dražší jak stejná cesta busem, mi připadala dost. Nakonec ale vše dospělo ke zdárnému konci a už kolem šesté večer datluju tento report.
HOWGH
I really like your work behind the camera