Jak Sojka s Brhlíkem „doskákali“k panence skákavý.

Pokud vás zaujal ten podivný název tohoto blogu, tak vysvětlení je jednoduché .

Člověk by neřekl ,že je ještě kalendářní léto. Rána i krajina vypadá jak v říjnu.

Začnu trochu oklikou.Už vloni po naší měsíční premiéře na Caminu jsme se se Sojkou na podzim vydali prozkoumat část naší domovské krajiny . Byl z toho krásný vandr po části Beskyd.

První bivak jsme si libovali, jaký máme klid. Kde se vzal tu se vzal bus. vyhrnulo se z něj stádo turistů. A jak jinak než že jsme pro ně byli s naší večeří jako jedna velká atrakce.

A tak jsme si při návratu domů slíbili, že podobnou podzimní týdenní akci podnikneme napřesrok.

Smírčí kříž u Trojmezí

Jako zvláštní shodu okolností letošní trasa byla mnou vymyšlená přesně diagonálně na druhé straně republiky.

Trojmezí u Aše bylo východisko.Ale jakým směrem dál? Nakonec ze tří variant naše putování směřuje k malinkému bodů na mapě. Tím bodem s mimořádným „duchem místa“ jsou Skoky u Žlutic.

A proč tam? Po kdysi velké,mnoha generacemi obydlené, vesnici s poutním kostelem nakonec do dnešních dnů zbyla pouze tato barokní stavba.Jestliže jste někdy použili zvolání:“panenko skákavá“ pak jste se vlastně dovolávali pomoci svaté osoby jenž byla v minulosti cílem poutníků v tomto kostele.

Opět dobře poslouužil 0,5 kg těžký homemade vyrobený Tarp.

Večerní vaření bezzávětří bylo s trochou improvizace také možné.

Sojka v peří. Má toho holka dost.

Lázně Kynžvart – zámeček

A protože jak už jsem kdysi napsal: . . .. pro mě je cíl právě to, co mě pohání na cestu ,nikoliv obráceně, tak tento cíl byl dostatečně motivující. Alespoň určitě pro mě. Sojka s tím trochu zápasila 🙂 . Konečně jsme si také mohli trochu užít deštivého mokrého počasí a s ním i spojené obtíže při bivacích i chůze v mokru. Ale brali jsme to jako těžko na cvičišti -lehce na bojišti. Lázně Kynžvart

zřícenina hradu Kynžvart

Po dvou deštivých dnech i nocích jsem svolil k pobytu v penzionu. A tak jsme alespoň nalehko prozkoumali zříceninu hradu Kynžvart

A proč že jsme „doskákali“? Protože jsme si dopřáli i luxusu přejet méně zajímavé úseky vlakem nebo busem.

Hrobka prince – Otto Friedrich Schönburg-Waldenburg

Dlouhá stoka

Novoveská kyselka

U třech křížů

osada Kladská

I tak si naše nohy užily asi 125km .Nakonec nás donesly do mnou nostalgicky vzpomínaných míst u nejmenšího města v republice. Rabštejna nad Střelou . Dokonce jsem si stoupl na místo,kde jsem před cca 39 lety stál u stejných kámen a co by ještě učedník vařil pro celý tábor.