Cyklovandr “ Po stopách“

Většina zajímavých akcí, , takových na které budu vzpomínat hodně dlouho , se zrodí zcela nečekaně díky nutnosti improvizace. Tak i první srpnový týden moje naplánované projetí trasy podél Ohře je zrušeno a místo toho narychlo vymýšlím náhradu. A tato náhrada se ukázala jako pěkně výživná záležitost.

První bivak Nakléřovský průsmyk
den druhý – vyjíždím z Blateček. Směr- Krušné hory.

Nejdříve jsem ale v pondělí zamířil na kole opět za maminkou na Blatečka. Trochu jsem si trasu zpestřil a natočil na tachometru z běžných 56 km asi 68. A také mi hned z kraje prasknul rám. No měl za sebou už asi 20000 km. naštěstí ocel se svařuje dobře a ochotný člověk se vždycky najde.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Úmorné teplo je nepříjemné a dokonce ani při jízdě z kopců se člověk moc neochladí. Na Blatečkách dostávám konečný nápad. Co si konečně zkusit projet malinký kousek té naprosto úžasné trasy , která se jezdí při závodu 1000 mil?!

České středohoří
den druhý – vyjíždím z Blateček. Směr- Krušné hory.

A je to vymyšleno. V úterý ráno začínám šlapat k nejbližšímu místu , kde se mohu na zmíněnou trať napojit. To místo je ale zatím vzdálené skoro sto kilometrů západním směrem. Leží v Krušných horách kus cesty nad Ústím nad Labem.

České středohoří
den druhý – vyjíždím z Blateček. Směr- Krušné hory.

Trasu k bodu střetu vymýšlím tak, aby vedla nad Litoměřicemi. Po levé ruce mám v ostrém slunci siluetu Řípu a postupně se kolem mě začínají objevovat výrazné vrcholy kopců Českého středohoří. Na druhou stranu Labe se dostanu díky přívozu pro pěší ve Svádově.

den druhý – vyjíždím z Blateček. Směr- Krušné hory.

Ten je nejspíš jediný, který při zoufale malém stavu vody, funguje. Za dvacet korun mě „Charon“ převezl i s kolem na druhý břeh. A začalo úmorné stoupání pře Ryjice, Lipovou, Velké Chvojno. Podjíždí- podcházím dálnici a stoupám do Nakléřovského průsmyku.

České středohoří
den druhý – vyjíždím z Blateček. Směr- Krušné hory.

Jsou místa, kdy z kola sesedám a tlačím. Slunce se začíná pomalu nachylovat k horizontu a já jsem konečně jen pár kilometrů od místa, kde se napojím na trasu Tisíce mil. To nechám ale na další den. V hospodě U Napoleona si dám pěkně studené pifko a pak se dokodrcám na výšinu, které jsem si všiml už při stoupání do průsmyku. Tady kromě několika vysílacích stožárů nacházím přímo exkluzivní louku na přespání. Výhledy jsou dokonalé a tak se zdá, že i dokonale strávené noci pod širákem nic nebude bránit. Ale vše je nakonec jinak.

den druhý – vyjíždím z Blateček. Směr- Krušné hory.

První bivak Nakléřovský průsmyk
den druhý – vyjíždím z Blateček. Směr- Krušné hory.

Slunce zapadá za pěkné mraky. Cvakám romantické západofotky a permanentně se oháním proti mračnu lítajících mravenců. Ti si nejspíš usmysleli, že nade mnou se to rojení povede nejlépe. Mrak skrz kterým zapadající slunce líně proplouvá se pomalu šine směrem k mému kopci. Je téměř naprosté bezvětří. Mrak Mordoru se začíná přesouvat dál za moji hlavu a… začíná foukat.

První bivak Nakléřovský průsmyk
den druhý – vyjíždím z Blateček. Směr- Krušné hory.

Nejdřív nesměle, později silně a nakonec v nárazech tak silně, že mi to nadzvedá spodek spacáku i s nohama. Marně čekám , kdy ten fukejř přinese první kapky. Stejně ale nakonec stavím tarp. Je to v těch poryvech docela zkouška trpělivosti. Kotvím ho pečlivě a hodně nízko k zemi. Zalézám pod jeho zelenou střechu a snažím se usnout. Vítr duje jako o život. Vydrží ta laminátová slabá tyčka? A co moje fest prošité švy u poutekprošité švy u poutek? Neurvou se?. Snad kolem druhé v noci upadám do mrákotu. Jako z dálky slyším drobné bubnování kapek na celtu. A konečně usínám.

První bivak Nakléřovský průsmyk
den druhý – vyjíždím z Blateček. Směr- Krušné hory.

Den třetí
probouzím se kolem 5.30. Je trochu pod mračeně . Ale sluníčko se na východě dere skrz mraky. Rychle na nohy, a cvakat nějaké východofotky.

Den třetí – jsem na trase

Pak zabalím, a bez snídaně /tu dám později/ vyrážím. Za půl hodiny jsem na místě, kde mi Locus pípne napojení na trasu 1000 mil.

Den třetí – jsem na trase

A začíná crosscountry na neodpruženém naloženém kole . Štěrkové, šotolinové, lesní a polní cesty. Lesní stezky určené vlastně pouze pro pěší, přes roletu z kořenů smrků. Kamenné polňačky vhodné snad jen pro traktor. A jako bonus , snášení naloženého kola stezkou mezi borůvčím, šutrama, a zakrslými stromky.

Cyklo dost náročné. A to jsem šel dolů! Opačně ??
Den třetí – jsem na trase

To že kolikrát tlačím místo toho abych jel nemá cenu ani mluvit. Díky tomu se moje průměrná rychlost zoufale propadá na nějakých ubohých 10-12 km/hod.

Den třetí – jsem na trase

Závod 1000 mil založil asi před pěti lety Jan Kopka. Účastník a kolikrát i vítěz těch nejvíce extrémních cyklistických závodů po celém světě. To, že i ve střední Evropě Česku , Moravě a Slovensku se dá připravit trasa, kdy si účastníci hrábnou pořádně na dno fyzických a hlavně psychických sil dokázal naprosto perfektně.

Tiské stěny
Den třetí – jsem na trase

Později se dovídám, že letošní ročník probíhal 14 dnů před mojí jízdou. Proto také na některých místech narážím na stopy pneumatik kol i když by tam člověk bikery naprosto nečekal.
Ale já nezávodím. Projíždím pečlivě trasu, bod po bodu díky navigaci a Programu Locus v mobilu. A samozřejmě se kochám a fotím. Síly je zatím dost , ale je mi jasné, že na celou trasu v jednom zátahu moje fyzička v současné době nemá .

Chata Na Tokáni
Den třetí – jsem na trase

Projíždím nad Tiskými stěnami a směřuji k Děčínskému Sněžníku. Je pořád dopoledne, ale vedro začíná být hnusné už kolem deváté hodiny. Průběžně doplňuji vodu do camelbagu i flašky. A že jí je potřeba opravdu dost. Jinak celé toto území mě přivádí do stavu naprosté blaženosti. I v dobách mého koketování s lezením po skalách jsem zdejší pískovcové oblasti nikdy nenavštívil. A tak pár kilometrů od domova nacházím další skvělé území na spousty dalších celoročních vandrů.

Tiské stěny
Den třetí – jsem na trase

Šílený úsek , kdy kolo musím snášet a modlit se , abych neurval některou jeho součást , začal právě při sestupu z Děčínského Sněžníku. Přestože kousek vedle vede asfaltka, tak věrný předsevzetí dodržet pravidla hry 1000 Mil držím trasu vytyčenou pořadatele. A uvědomuji si, že účastníci letošního ročníku tyto místa letos absolvovali v opačném směru. Tedy valili to stejnou stezkou ale NAHORU!
Podobných , pro moje neodpružené kolo, nesjízdných úseků bude dnes i zítra ještě několik. Je to fakt pořádná švanda!

Děčínský Sněžník
Den třetí – jsem na trase

Tiské stěny
Den třetí – jsem na trase

Vše vynahrazuje krajina kolem mě. Prostě paráda.
Další mizerný úsek je asi 10 km před Děčínem. Tedy Nejdřív se musím dostat na cyklo/ha,ha,ha/ stezku kopírující vrstevnice nad Labem a která mě nakonec přivede přes Maxiček a Přípeří do Dolního Žlebu. Přívoz tady bohužel nejede/málo vody/ a tak si dám ještě asi 5 km po Labské cyklostezce k přívozu mezi Hřenskem a Shiebmuhle. Vody zde je už víc, tak se dostávám na druhou stranu Labe.

Děčín
Den třetí – jsem na trase

Projíždím Hřenskem. A jsem znechucen. Je to takový Disnejlend , mraky lidí, skály nad barákama znásilněný neskutečným množstvím pletiva, lan, zátarasů. Rychle pryč! Sem se přijedu podívat třeba v listopadu nebo lednu, či březnu.

Cyklo dost náročné. A to jsem šel dolů! Opačně ??
Den třetí – jsem na trase

Den třetí – jsem na trase

A jsem opět -letos podruhé- v Česko-saském Švýcarsku. Tady trasa 1000 mil dělá podivné zákruty a kličky. Nakonec ale den zakončuji u Hadího pramene. Pitná voda a turistický přístřešek. Tak snad mě tady žádný ochranář nebude kibicovat. Hodím tyvek na zem, svalím se po umytí na karimatku a kolem desáté konečně usínám.

Den třetí – jsem na trase

Druhý bivak u Hadího pramene
Den třetí – jsem na trase

Den čtvrtý
Kolem půl sedmé vyrážím. Ty ranní svítání jsem na některých místech zažil letos při pěším vandru z Varnsdorfu do Nového Boru. Ale i tuto oblast nakonec opouštím a směřuji k rozhledně na vrcholu Tanečnice. Ještě se zdržím v Brtníkách. malá obec s „Íčkem“ a uvnitř parádním expozice kamenů z celého světa. Vydržel bych tam přes hodinu.

Nádherná expozice v Íčku – Brtník
Den čtvrtý

Den čtvrtý

Je to krásné místo. A navíc moc pěkně zrekonstruovaná chata a příjemná obsluha. Vřele doporučuji k návštěvě.

Tanečnice a skvělá osvěžovna
Den čtvrtý

Den čtvrtý – léto jako malované.

Mým cílem , který mě nadchnul a leží na trase je nejsevernější bod České republiky. Nejdřív se k němu musím dokodrcat skrz opět/ pro moje kolo a moje crosscountry zkušenosti/ neprůjezdné úseky. Po cestě, v naprosto nečekaný okamžik, téměř narážím do cyklo vandráka jedoucího/fakt to přes ty šutry a kořeny zvládal/ v protisměru. Dáváme se do řeči a já se dozvídám , že kromě toho, že byl jeden z organizátorů závodu 1000 mil, tak pochází z Mladé Boleslavy a dobře zná Sobotku. V několika částech objíždí podél hranice celou Českou republiku. Svět je fakt mrňavej.

Den čtvrtý

Den čtvrtý

Pokračujeme každý na opačnou stranu.
A je tu konečně Nejsevernější bod- Nordcap.
Opět krásná krajina, čisté potoky, moc pěkně dělaná příhraniční naučná stezka/spolupráce s německou stranou je markantní/

Nejsevernější bod České republiky
Den čtvrtý

Den čtvrtý

Ztratit se z trasy skoro nemůžu. Pořád sleduje téměř striktně hranici. A tak patníky s D a Č jsou vodítka. Přesto v jednom místě si tvůrci trasy zašpásovali a udělali drobné změny. A nebýt navigace  Locusu, možná hledám trasu ještě dneska. Začínám mít těch nerovností a neustálému tlačení kola fakt dost. Přesto se mi podaří splnit co jsem si předsevzal a konečně jsem kousek pod Liščím vrchem.

Den čtvrtý

Tady začíná zase trochu „normální“ povrch. Kolem sedmé večer jsem na dohled Šluknovu.

Šluknov
Den čtvrtý

Tady si ustelu na okraji lesa. Zítra uvidím co dál.
Den pátý

Mým dnešním cílem je opustit trasu 1000 mil co nejdál na jih a pak směřovat opět na Blatečka pozdravit maminku. No a v sobotu dojet do chalupy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Zrána obkroužím Šluknov a do cesty se mi postavil Jitrovník. Takový krtinec, výškou nic moc, ale pro mě orientačně zakletý. Když jsem se na něj dosápal poprvé a sjel na jeho druhou stranu/pořád držím stanovenou trasu závodu/, tak jsem usoudil, že jsem se asi někde minul a sjel z trasy. Kopec znova vytlačím-vyjedu na vrchol. Tady opět sjíždím na jinou stranu asi tak do polovic. Při průjezdu kolem podezřele povědomého seníku si uvědomuji, že jsem opět zakufroval. A tak šlapu na Jitrovník po třetí. A samozřejmě že sjíždím po té první, správné trase opět dolů. Když mozek nefunguje, tak se tělo zapotí. A nohy bolí jako ďas.

Jitrovník – zakletý kopec

Jitrovník nechám za zády a trasu závodu opouštím definitivně v Krásné Lípě. Bude to dobré východisko pro mnou chystaný návrat na trasu závodu. To mě pak budou čekat lužické, jizerské a krkonošské hory.
Teď už mi nic nebrání využít dobrého asfaltu a tak těch asi 70 km do Dubí a pak ještě 10 km na Blatečka zvládám do třetí hodiny odpolední. Dnešní den byl co se týká vedra opravdu zabijácký.

Osvěžovna U zlatokopa- Kytlice a usměvavá pani hostinská

Odpočinek v Zahrádkách

Na Blatečkách mě čeká krásná pohodička- jak už to u maminky bývá.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Den šestý.

Sobota je jen ve znamení takového „vyjetí“ bolavých nohou. 56 km domů po známé asfaltové trase je za mnou do třech hodin.

První bivak Nakléřovský průsmyk
den druhý – vyjíždím z Blateček. Směr- Krušné hory.

A můžu konstatovat, že další parádní cyklovandr je za mnou.
Na závěr bych rád vzdal fakt velký hold všem kteří se do závodu 1000 mil pustí .Nemluvě o chrtech, kteří to dokáží opravdu rychle.
Tak ahoj někde na stezce!

Více fotek najdete /včetně mapy / na PICASA

Profil trasy v mapě je zde. /skutečná vzdálenost celého vandru 460 km/
HOWGH