Šumavská krajina v dešti a po dešti.
Týden volna pro mě znamenal jedno. Osedlat opět Mr. Bleka a vyrazit kamkoliv do přírody. Otázka byla , zda vymyslím nějaký trochu motivační cíl. Nakonec nad mapou jsem si řekl, že by nebylo špatné zajet se podívat na Lipno, pak to vzít podél Vltavy a jak dá , to se uvidí.
HEŘMANŮV MĚSTEC -kostel sv Bartoloměje / Church of St. Bartholomew
Variantu s jízdou rovnou od chalupy jsem zamítl. Ty nezáživné úseky na Hradec a Pardubice fakt nemusím. Takže jsem v pondělí o půl jedné nasedl na vlak v Jičíně a kolem půl třetí vystupuji na pardubickém nádraží. Díky Locusu se vymotávám z města a konečně začínám šlapat směrem jihozápadním. Je naprosto hnusné vedro. Z důvodů pozdějšího startu bude dnešní etapa kratší. Ale i tak se mi podaří najet kolem 75 km. Nejzajímavějším místem dneška se stala návštěva zříceniny hradu Lichnice u Třemošnice.
hrad Lichnice
hrad Lichnice
Za 30,- kč vstupného jsem si užil výhledů, focení a příjemného klidu .
Ve vsi pod zříceninou je několik fajnových osvěžoven. Nepohrdnu jedním točeným kvasnicovým.
Ale je ještě moc brzo. Průjezd lesní partií kolem Žižkova dubu a jsem u historické vápenky / Berlova vápenka /. Tady potkávám dva mladé cyklovandráky.
Pomáhám trochu s opravou nosiče na jednom z jejich kol, trochu si poklábosíme a pak jedeme každý na opačnou stranu. Oni k přehradě Seč a já k Ronovu a Habrům. Ale hned za Vilemovem ale zajíždím kus od silnice po polní cestě. Tady si ustelu svůj první bivak. Dnes to bude bez plachty, pouze pod širákem.
Den druhý.
Vstávám kolem šesté, slunce vychází nad obzorem. 
Vařím kaši , trochu čaje a kolem sedmé už zase vyjíždím. Jakubovice jsou prý pupkem České republiky. Pak přes Habry směřuji na Ledeč nad Sázavou.
jakubovice – pupek české republiky /?/
Slunce pere jako o život. Tak je zásadní věcí doplňovat tekutiny. Lehké křeče do pravé nohy mi to samy naznačují. Roviny se střídají s brdky, kdy ze mne leje jak kdybych vylezl z rybníka.
Konečně sjíždím dlouhý úsek a jsem v Ledči. Posázaví je krajinově mnohem zajímavější. Ve městě si na náměstí dám dobrý kafe, k tomu dvě buchty a zvolím další směr. Je to k přehradě na Želivce – Švihov. Tam přejedu po mostě a pokračuji na Loket, Čechtice a Lukavec.
Opět celý zplavený přijíždím do Pacova. Kousek za městem si říkám: „teď by to fakt chtělo nějaké koupání“ . A sotva projedu první zatáčku narazím na idealní koupací nádrž. Do vody vlezu celý včetně kraťasů a trička. Jen botky jsem sundal. Skvělé!
Cyklotrasa mě zavede k lesnímu hřbitovu zajatých německých vojáků. Smutné místo.
Hřbitov zajatých německých vojáků
Přes Tučapy dojíždím do Kardašovy Řečice. Pokračuji ještě kousek dál. Tady už je krajina jihočeská. Objevují se rybníky, bíle natřená boží muka a tak nějak to zde dýchá na mě zase jinak. Poklidem.
U rybníka Holná je konečná. Borovicový les, výhled na krásný rybník, voda teplá jako kafe a pěkně čistá na koupání. Ve flaškách dost pitné vody na vaření. Co víc si pro druhou noc přát.
první spaní na břehu rybníka Holná
první spaní na břehu rybníka Holná
Den třetí .
Noc byla plná vášně!! Tolik otravných komárů jsem dlouho nezažil. K tomu dusné počasí a k ránu příchod bouřky s přeháňkou . Stavění narychlo tarpu za svitu čelovky. Bylo to docela „odpočinkové“ bivakování.
na břehu rybníka Holná
Za drobného deště projíždím dlouhé úseky po lesních silničkách. První větší zastavení mám v Třeboni. Něco nakoupím v obchodě, jogurt s rohlíkem si dám ke druhé snídani a pak si to namířím přes Hrachovice, Jílovice do Trhových Svin.
Třeboň
Lituju , že nemám podrobnější mapu , protože mně začal stávkovat mobil a tak až do této doby dobře fungující navigace Locus přestala v podstatě sloužit. Navíc jsem neměl přehled o případných zajímavostech v okolí mého putování. Takových, které by stály za navštívení. Pro příště musím lépe udělat přípravu před cestou.
Jestliže první dva dni bylo horko k zalknutí, pak dnes to je naopak o větru,dešti a docela citelném ochlazení. Déšť to kolikrát ani neni. Nýbrž pořádnej lijavec.
A začalo pěkně hnusně lejt
Kombinace nepromo bundy a cyklo ponča se osvědčuje. Ale nohy jsou holt prmanetně v mokru. Je přeci léto, tak co si z toho lámat hlavu.
U Kaplice mně nezbyde, než několik kilometrů jet po E55. To byl mazec. Anděl strážnej se zapotil, protože někteří řidiči jsou fakt hovada.
Výhledy kousek nad Rožmitálem na Šumavě
Konečně Locus začíná s mobilem komunikovat a tak u Nežidel odbočuji na vedlejší silnici. Přežil jsem. Přijíždím ke krásně „utopenému“ městečku v kopcích. Rožmitál na Šumavě. A to , že jsem na Šumavě pociťuji i ve sklonu některých kopců. „Brdky“ přecházejí ve „stojky“. Cítím, že dnes by to Lipno mohlo padnout. Kolem hradu Rožmberk sjíždím do podhradí.
Rožmberk . A jsem u Vltavy.
Rožmberk . A jsem u Vltavy.
V malé cukrárně s hezkými mladými cukrářkami si dávám kafe a obřího větrníka. Osuším promoklé věci a pak opět vyrážím. Následuje Vyšší Brod. Nenechám si ujít podívat se na nádvoří cistercianského kláštera.
Klášter cistercianů ve Vyšším Brodě
Závěrečných několik km po pěkné silnici mažu jako vítr . A jsem na přehradě Lipno.
A dojel jsem na Lipno.
Počasí je nic moc. Docela chladný vítr a pod mrakerm. Cítím , že dnešní den bude ještě dlouhý. Po levém břehu Vltavy , podél Čertových proudů
Čertovy proudy pod Lipnem
Čertovy proudy pod Lipnem
si to namířím až k odbočce u Čertovy stěný. Do Brodu už nezajíždím. Začínám stoupat z říčního údolí vzhůru k severu. Od dobrých lidí jsem vyškemral 1,5 l pitné vody do lahve. Tak to by bylo OK. Teď ještě najít dobré místo na spaní. Přeci jenom čas byl už docela pokročilý a na tachometru se stovka také přehoupla už před pěknou chvílí.
Přejedu kopec a zase sjíždím k Vltavě . U Nahořan. Vodácký kemp mě vůbec nenadchnul. Přecpáno nejen vodáky. Randál, a ještě se za to platí. Tak to nemám za potřebí. Po silnici jedu po levém břehu řeky dál. Teprve Na Pískárně , proti tábořišti Viking, nacházím malý udupaný plácek hned u vody. Je to výstupové místo pro vodáky, když přenášejí jez. Paráda. Stavím tarp. Večer je konečně zase trochu slunečno a docela příjemná teplota. Snad ani komáři nebudou otravovat.
místo třetího bivaku
Den čtvrtý.
Za krásného svítání vyjíždím po ranní kávičce a ovesné kaši.
Kolem sedmé jsem už v Krumlově. Je to fantazie. Nikde jěště nejsou skoro žádní lidé. Navíc je příjemné světlo na focení. tak tosi zase jednou užívám nějaké historické město.
Český Krumlov
Český Krumlov
Cyklostezka podél Vltavy vede moc pěknou krajinou s nádhernými lesními partiemi. Jsou to vlastně samé obory pro zvěř.
cyklostezka podél Vltavy.Směr Týnec nad Vltavou
Původní úmysl, dojet až do Prahy vidím jako nerealný. Z jednoho prostého důvodu. Potřebuji být nejpozději v sobotu ráno zase na chalupě. Tak se moje trasa pružně mění. Od Vltavského údolí stoupám vzhůru na kopce východním směrem. Pak opět klesám a jsem najednou u další řeky. Lužnice. Město přede mnou je Bechyně.
Bechyně
Tam se nezdržuji, ale sjíždím o kus dál do Dobronic. Je to takové vzpomínkové navštívení místa, kam jsem jako cca osmiletý jezdil s maminkou na letní prázdniny. Tam jsem začal i porvé chytat ryby, trhat desetilitrové kýbe borůvek, a číst spousty dobrodružných knížek půjčených v místní knihovně .
Dobronice u Bechyně
Chvilku si posedím v hospodě u řeky. Padnou do mě dvě rakvičky se šlehačkou a jedno pivo. Krásná kombinace. Cesta podél vody je v tomto ročním období s naloženým kolem hodně mizerná. Tak se pokouším najít trasu na druhé straně řeky. Podaří semi ale pěkně zakufrovat a díky tomu vyšlapu pěknej stoupák na silnici vedoucí do Tábora. Tam dnes ještě nechci. Zase vystoupané převýšení sjíždím dolů. Až k tábořišti u řeky . Bejšovcův mlýn. Za třicek Kč mám dovoleno využít prostor posekané louky na postavení tarpu. Ještě že se neplatí za to umytí v řece a vydýchaný vzduch. Byl to docela fajn šlapací den.
místo čtvrtého spaní – vodácké tábořiště na Lužnici
Den pátý.
Opět noc plná vášní. Tentokrát díky parádní zimě. Kosa byla taková, že jsem se navlíknul do všeho co jsem našel v brašnách. I tak v tom slaboukém starém spacáku /co bych si v létě bral některý ze svých péřáků, že! / jsem byl rád , že přišlo ráno.
Odměna byla v podobě nádherného svítání u řeky. viz foto.
místo čvrtého spaní – vodácké tábořiště na Lužnici
A řeka se probouzí
místo čvrtého spaní – vodácké tábořiště na Lužnici
A řeka se probouzí
Dost brzo jsem v Táboře. Vlakové spojení na sebe docela navazuje. To je fajn. Méně fajn je , že ceny jízdného jak za osobu, tak i kolo jsou masívní.
Abych měl i dnes pocit, že jsem si trochu zašlapal, jedu jen do Mladé Boleslavy. Pak přes Kosmonosy, Branžež , směřuji domů. Ještě si odskočím na svůj poslední oblíbený brdek na Pařezskou lhotu . Sjedu do Prachova do Čajovny Plující oblaka. Tady dostanu výborný phuer, poklábosím s čajmenem a kolem sedmé večer parkuji doma na dvorku.
A zase doma v Ráji
Jsem docela spokojený. Fyzicky jsem si pěkně dal do těla /520 km / krajinově by se také našlo několik pěkných míst a na kartě ve foťáku se nahromadilo dost záběrů na zábavu u PC.
HOWGH
celá trasa včetně převýšení ZDE
místo čvrtého spaní – vodácké tábořiště na Lužnici
A řeka se probouzí
