Cyklovandr – „Bylo na čase „!
Čtvrtek poledne a já konečně vyrážím ven. Na cyklovandr. Však už bylo na čase.
Čeká mě kolečko směrem západo -severo-východním. Dusné počasí dává tušit, že asi schytám nějakou tu přeháňku. No aspoň pořádně otestuji ušitý tarp.
Nejdřív mě čeká projet kolem Mladé Boleslav. Naštěstí cyklostezky jsou dobře navržený a tak mě provedou skrz okraj města po klidných místech. Konečně šlapu podél Jizery. Všude je dost bujná zeleň. Sjeté gumy pěkně ustřelují na blátíčku na stezce. První zastavení u kostelíka sv. Mikuláše ve Vinci.
Projíždím skrz Krnsko , Skalsko a na chvíli zastavuji v Sudoměři . Skrz tuto vlakovou zastávku jsem už mnohokrát jel vlakem a vždy si říkal, že jednou si tady musím vyfotit stěnu pokrytou cedulema. Tak konečně dnes.
Přes Kluky a Vrátno to beru do Lobče. Místní muzeum E. Štorcha opět nechám na jindy , ale pauzu dám v parádně zrekonstruovaným lobečským pivovaru. Zažil jsem ho před 10-12 rokama jako naprosto zpustlou ruinu. O to větší radost byla před pár roky, kdy jsem při jedné z mnoha cyklocest na Kokořín zjistil, že se začíná s budováním . A v loňském roce už bylo na co se dívat. Takže když vidím ceduli, že je otevříno , že se točí i místní specialní pivka, tak neni co řešit. Jdu na jedno.
Tímto doporučuji k návštěvě. Příjemní majitélé a výborné pivo to je pivovar v Lobči.
Den se pomalu nachyluje. Je poznat, že jsem vyjel až po poledni. navíc moje nohy přeci jen nejsou zdaleka tak trenované jako v minulosti. Ale je mi jasné, že to musím vzít přes Vrátenskou horu. Rozhledna je už zavřená, ale klid a svačina mi dělá dobře.
Ujasňuji si, že dnešní noc bude v Údolí Bílých skal. Takové romantické místo v Kokořínském dole. Bylo to v době před 36 lety, kdy jsem tento trampský kemp náhodou objevil a strávil tu pěknou noc pod širákem.
Dojíždím na místo kolem šesté večer. připravím si ležení, u pramene se omyju, pak zapálím malý oheň a užívám si nádherného závěru dne.
Probuzení kolem šesté . Slunce svými paprsky proráží skrz stromy. Skály nad mojí hlavou jsou zbarveny do zlaté barvy a ptáci si zpěvem mohou ztrhat plíce. Uvařím si na liháčku kafe, sním nějakou housku , zabalím a v sedm už zase sedím v sedle. Cesta mě vede nejdříve na návštěvu Blateček a mojí maminky. Problém ale nastává v okamžiku, kdy se na nikoho v chalupě nemohu dozvonit. A tak kolem tři čtvrtě na osm šlápnu do pedálů směrem na Dubou. 
Pak následují Holany, průjezd kolem rybníků, a začínám trochu stoupat na Kozly, Bořetín a Stružnici. Trasa je sice převážně po silnici, ale docela výživně se vlní. Brdek se střídá s brdkem, sem tam i nějaká stojka. V Horní Libchavé si řeknu, že by bylo fajn podívat se na Panskou skálu u Kamenického Šenova. A bylo to dobré rozhodnutí. Původně jsem si při focení tohoto skalního útvaru říkal , že díky polednímu slunci z obrázků nic moc nebude, ale doma jsem pak byl překvapený.
Pokračuji dál na Polevsko. To jsem se ale už dostal do Lužických hor. Ty jsou pro cyklistiku , která nemá ráda roviny nýbrž kopce , jak stvořené.
Jedno zastavení u kapličky poblíž Polevska. Krásné , mohutné lípy, výhled do kraje , dominatní kopec Klíč přímo proti mně.Úžasné místo.
Sjíždím do sedla pod Klíčem a vymýšlím si teréní vložku. To jsem netušil, že cesta pro pěší bude navíc totálně rozbitá lesní technikou a zaplněná bahnem a vodou. Bylo to docela napínavé. Nicméně jsem prošel a pak po lesních cestách dojel do Nové Hutě. Tady už definitivně začínám směřovat na východ – domů. Cyklostezky jsou z velké části vedeny po lesních, polních cestách, jede se dobře. Jen ta odpružená vidlice mně opět začíná ležet v hlavě. Přeci jenom obě moje ruce mají problémy s karpály a tak bych na těch roletách kolikrát měkčí pružení uvítal. 
V jednom místě mezi Velkým Bukem a Suchým vrchem zahlédnu v docela hustém lese pohyb hned u cesty. Zastavuji a … ondatra pižmová , velká jako hrom. Vůbec se nebojí , hned mě napadá pozor vzteklina. Nicméně mi to nedá a jdu na lovy beze zbraní. Zvíře se nechalo docela ochotně několikrát zvěčnit. I když zubiska na mě taky vycenila. Nevím, je možné že byla nemoc nebo stará ale v každém případě široko daleko nebyla žádná pořádná voda, kde by vlastně žila. Bylo mně ji líto, ale nakonec jsem poděkoval za ochotu a rozloučil se. Super zážitek.
Později projíždím skrz dětský tábor v tee-pee. Krásně nové stany čekaly na svoje nájemníky. Myslím že děcka budou mít parádní vzpomínky na krásné místo a bezvadné spaní.
Začínám uvažovat o místě na spaní. Na tachometru se pomalu ukazuje stovka. Musím říct, že nohy docela cítím. Ale stejně si ještě dojedu prohlédnou zámek Lemberk poblíž Jablonného v Podještědí . Taky pěkný.
Obloha se docela kaboní. Je dusno, mouchy koušou jako o život. A tak když zahlédnu slibné místo pod kopcem Stříbrníkem neváhám. nacházím plácek na tarp a po umytí a uvaření zalézám a natahuju svoje znavené tělo. Super den!
Přestože to vypadalo, že přijde pořádný šplouchanec, tak se déšť omezil jen na jakési nesmělé poprchávání. Tak nebylo divu, že se probouzím do celkem podmračené oblohy s drobným deštěm.
O to lepší bylo ale focení poblíž Hamru na jezeře.
Dalším cílem je Osečná , Kotel, Všelibice. Vzhledem k tomu, že mám v úmyslu dojet domů už dnes a zároveň bych rád dal opět aspoň stovku, mohu vymýšlet různé zajížďky. Jako třeba k Čertově zdi. Asi 4 km terénem . Hustý! 
Takže mě nakonec Locus navede na Sychrov, a po jednom lahvovém lobkovicovy pokračuju na Frydštejn a Kopaninu. Tak to bylo slušné stoupán!
Od rozhledny /657 m/ sjíždím pořádným sjezdem do Malé Skály a k Jizeře. Nicméně pořád mně to je málo a tak opět vzhůru na Prosíčka a Vrát. V Koberovech si řeknu, že přeci jenom Kozákov má svoje kouzlo a šlapu na něj. Uf, uf, v závěru to byla pořádná stojka. Fakt nemám natrénováno. 
Nakonec po známých cestách sjíždím do Sedmihorek, kolem Vidláku k Troskám , a v závěru si dám – to aby mi lépe chutnalo pifko u Petruse na Blatech , oblíbený kopeček na Pařezkou Lhotu.
Pifko si dám na svém oblíbeném místě pod lípou.
Tři kilometříky došlapu domů jakoby nic.
Na budíku mám přesně 285 km a na kartě ve foťáku spoustu záběrů.
Bylo to povedené. Za týden snad zase něco vymyslím.
Více foto na Picasa !
HOWGH
