Moje situace je jasná. Pokud chci šlapat po kopcích i dolinách pěkně po svých, nést si vše potřebné na několik dnů na zádech a zároveň si náležitě užívat , tak musím výstroj i výzbroj pěkně odlehčit.
Slunečným ránem a vzhůru na kopec. A pak, skrz oblačnost, po hřebenu. Andrejcovou skoro nepoznávám a den zakončuji v sedle Priehyba
Heslo “ co nemám , to nepotřebuji“ platí mnohem důrazněji.
Tato idea lehkého batohu neni nic převratného. V USA je takto označeno přímo určité vnímání turistiky. Ultralight backpacking. A jakmile je myšlenka na světě, okamžitě se najdou podnikavci co rozjedou business s nutnými i méně nutnými součástkami honosícími se slovy ultralehké, odlehčené, minimalistické, atd.
Trampská osada, sponzorský dar a strmě na i z Vápeče. Večerní tarpování kdesi u okraje lesa.
Na našem malém středoevropské písečku v současné době operují dvě firmy, které nabízejí oblečení, batohy, potřeby pro vaření, a další nezbytnosti /je to dost individualní/ pro odlehčené cestování.
Jedna je Nalehko.com a druhá Pod7kilo.cz.
Každý si zde určitě vybere a podle stavu své peněženky i nakoupí. Nebo se nechá inspirovat k samovýrobě. Ta je mimochodem také v USA dost oblíbená Selfmade camping gear
Deštěm den začíná, deštěm den končí. Deset hodin v mokrých botách, Velká Fatra zasmušilá a drsná.Díky recepční na hotelu nacházím „Jedovou chýši“. Oheň a večerní návštěva zahámějí chmury.
Následuje soupis mého vybavení na 23 dni trvající trek /760 km/ od Dukly na Děvín u Bratislavy.
Během této doby jsem třikrát využil spaní pod střechou – chata Erika, penzion v Telgartu a chata Štefanika v Nízkých Tatrách. Jinak jsem využíval turistické a trampské přístřešky , které poskytovaly střechu nad hlavou a tím pádem jsem nemusel stavět tarp /plachtu/
První puchejře, Jánošíkova skála a bivak na Vysokém vrchu
Pod vlastnoručně vyrobeným tarpem jsem spal asi pětkrát. Několikrát to bylo pod širákem.K vaření jsem měl sebou poprvé ne delší dobu lihový titanový vařič EBY254 včetně stojánku Trivetu
Dortíčky, památníky a úplňkové divadlo.
Brezová pod Bradlom má nejlepší čajovnu na světě!
a 0,5 l lihu, a jako druhý plynový vařič Pinguine Surpass . a jednu 250g bombu od primusu.
Jako nádobu na vaření jsem používal hrnec od Primusu 0,6l s homemade vyrobeným závětřím. Dále malý plastový hrníček a naprosto nedám dopustit na malou dobře uzavíratelnou plastovou misku. ta se hodila na zbytky kaše po snídani nebo na zalití instantních nudlí , takže vlastní hrnec jsem mohl dál využít pro vaření vody např na čaj. malý skládací švícarský nůž a plastová lžíce od SeetoSummit
Přes Čergov /1049 m / a Terňu /město/ až do Velkého Šariša.
Poslední společné pivo a pak se naše cesty s tomem rozdělily.
Dojdu až na Cemjatu.
Vodu jsem nesl v jedné kovové lahvi od Pinguinu 1 l /má široké hrdlo/ a plastový skladný vak Evernew Water Carry 1,5 l . Pro případ že by voda nemusela být pitná mám na cestu minifiltr Sawyer Mini, 40g s 0,5 l vakem na vodu.
Spacák na který nedám pro třísezonní použití dopustit je Criterion Quantum 350
Magické svítání na medvědí skále. Ovčí sýry a jogurty mě spravily zažívání, krupobití přišlo ve správný okamžik, Vyšehrad neni jen v Praze.
Při udržování strážního ohně se člověk moc nevyspí.
Největší dilema bylo ohledně karimatky. Vzhledem ke svým problematickým zádům jsem věděl, že nutnost dobře se vyspat bude nejdůležitější abych cestu dokončil. Na druhou stranu jednoduchost a údržbová nenáročnost klasické pěnovky by byla jistotou, že nikde vlivem drsného zacházení nebude nefunkční. Nakonec jsem se rozhodl pro osvědčenou , skladnou , lehkou a pohodlnou Therm-a-Rest NeoAir XTherm . Její nevýhodu – choulostivost na propíchnutí , musím řešit svoji opatrností!
Deštěm den začíná, deštěm den končí. Deset hodin v mokrých botách, Velká Fatra zasmušilá a drsná.Díky recepční na hotelu nacházím „Jedovou chýši“. Oheň a večerní návštěva zahámějí chmury.
Tak tohle jsou vlastně ty úplně nejdůležitější věci . Vlastně bych zapomněl. Batoh. Udělal jsem si radost a na tuto akci zakoupil nový . Mountainsmith Mayhen 35+10l 
K němu dva nepromokavé pytle od Sea to Summit.
Ráno na Dobrovodské zřícenině, poledne na vápencových Malých Karpatech, večení idyla na Amonově louce.
Jelikož se jedná o pěší přechod, tak nejdůležitější výstrojí jsou boty. A tady jsem to trochu podcenil.
Moje celokožené Merrelly s goretexem /můj vzor už neni v prodeji/mně sice na noze sedí parádně, ale jejich tvrdá podrážka mi na 70% povrchu nedělala vůbec dobře pro chodidla. Navíc membrána zdaleka nedosahovala svých proklamovaných parametrů ve voděodolnosti. A v závěru mně dokonce praskly některé švy. Takže shrnuto – byly nevhodné. Z důvodů odlehčení jsem nebral ani žádné další botky na přezouvání při chůzi po silnicích. Pro budoucnost je mi jasné, že nízké kotníkové lehké trekovky ANO, ale buď k nim mít ještě lehké tenisky/sandály/ nebo naopak /letní období/ jít pouze v nízkých kvalitních krosových teniskách. např. mám osvědčené Solomony
Setkání na stezce, svítání na Chopku,záchranáři na Chochulce. Ana závěr nekonečný sestup do Hiadělského sedla.
Oblečení bylo celkem jednoduché. Základ tvořily kalhoty s odepínacíma nohavicema od Hummi /ventusy/. Myslím , že celý květen jsem v nich šel v kraťasové formě. Nohavice byly pořád v batohu.
Během mokrých dnů a při ranním chladnějším startu jsem měl svoje staré šusťáky /200g/. Na večerní pohodu a případně chladnější noc jsem měl noname mikroflísové spodky /cca 250g/. Staré návleky od Salewy přišly vhod v mokru ale i proti prachu a kaménkům .
Na těle pak scampolo od Progressu. Hodnotím už dlouhou dobu jako výborná první propocovací vrstva.I když jsem převážně zastáncem triček a mikin , na pochod jsem si vzal košily od Progressu s dlouhým rukávem /Pular/ A musím říct, že byla naprosto idealní! K ní pak vlněné triko dlouhý r. od Devoltu /na spaní/ mikroflísovou starou mikinu od DirectAlpinu a jedno noname vlněné tričko s krátkým r. jako rezervu.
Celou noc a část dne opět v mokru. Historický střed Evropy mně připraví krásný večer. Bratr kapucín načepuje vodu a pod tarpem se usíná sladce.
Proti dešti i větru mě chránila stará opotřebovaná bunda Chack /už se neprodává – je nahrazena bundou Metron/ od SirJoseph. S touto membránou mám dobré zkušenosti, ale vše se dříve nebo později opotřebuje. Proto jsem raději ještě přibalil staré pončo. Nakonec kombinace obou – bundy a ponča , byla dobrá pro deštivé dny. Vše ale dohromady vážilo přeci jenom více. A jako tepelnou izolační rezervu jsem zakoupil v Decathlonu polopéřovou mikrobundu.
Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy z Kloptaně i jinde, spaní u lovecké chaty.
Celkem 5 párů ponožek /2xslabé, 2x silnější + 1x záloha a spací/ Ledvinový zpevňovací homemade pás, kulich, Buff
Spodní prádlo – 2x slipy od Moiry. Na ty také nedám dopustit. Osvědčily se už při přechodu Indie v r. 2013 podél Kaveri.
Hygienický balíček tvořila malá cestovní pasta na zuby, kartáček, ručník 40x50cm mikrovlákna . Kousek mýdla – to jsem ale později musel dokoupit hlavně z důvodů častého praní ponožek. A důležitá součástka na mytí při nedostatku vody – žínka. Potoky dávaly dobrou možnost opláchnout unavené a zpocené tělo.
Zatloukám svůj hřebík na kříž, nejmenší rozhledna co jsem kdy viděl. šílení motorkáři a bivakuji v městských lesích.
V batohu dál byla malá lékarnička /Isolepa, obvaz, kvalitní náplasti s polštářkem, brufen, paralen, živočišné uhlí, 2x ampule s dolminou + stříkačka a jehly . To kdybych měl akutní průšvih se zády. Moje 3x operovaná ploténka ve fázi recidívy byla strašákem.
Další drobnosti: 20m slabé šňůry /věšení pytle s potravinami na strom, stavba přístřešku/ brýle proti slunci, čelovka petzl, notýsek a propisky, zapalovače,
Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy, spaní u lovecké chaty.
Zvláštní kapitolu tvořila elektronika. Jasnou volbou byl fotoaparát Olympus OMD-M5 . K němu dva objektivy. Tamron 14-150mm, a Zuiko 9-18. Dva náhradní aku a pro jistotu i powerbanka 20000mA.
Čelovka Petzl Tikka.
Smartphone Lenovo s nainstalovaným navigačním programem Locus. To je na našem trhu a nejen na našem , naprostá jednička pro použití jak on-line , tak off-line. To pro mě bylo důležité, protože datové služby nevyužívám- pouze wifi.
Dalo by se říct, že nic důležitého už mě nenapadá. Zapomněl bych -trekové hůlky. Bez těch bych na velké části trasy trpěl jako kůň. Vřele doporučuji.
Deštěm den začíná, deštěm den končí. Deset hodin v mokrých botách, Velká Fatra zasmušilá a drsná.Díky recepční na hotelu nacházím „Jedovou chýši“. Oheň a večerní návštěva zahámějí chmury.
Takže to je zhruba tak vše , co jsem táhl na zádech. Věřím , že obzvlášť v letním období a při větším využívání ubytování a stravování v chatách a privátech , by váha mohla jít ještě o dost níž. Ale to je na každém, jak Cestu pojme. Přesto , pokud vyrazíte na tento nebo podobný trek, odlehčujte !
Jen tak pro vás bude cesta požitkem a ne utrpením.
I když „zážitky nemusejí být krásné, ale měly by být silné!“
Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.
Howgh
Pingback: Vybavení na vícedenní pouť - Ondřej Karban