Cesta za horizont – 2008 – Jak šel den za dnem, deník

Rozhodl jsem se nabídnout veřejně přepis svého deníku z první velké solo cesty na východ. Je to osm let nazpátek , ale já z toho „žiji“ pořád. Zpětně si uvědomuji, že jsem měl štěstí začátečníka. A také že strážní andělé existují.

Budiž mi prominuty výrazy neslušné, slangové či neopravené pravopisné chyby.Předem se omlouvám těm, které by to způsobovalo duševní újmu.

Většina fotek včetně nějakých videí je k nalezení na starém blogu – www.dofo.blog.cz

nebo na webové galerii Picasa

Kačírek

20. září

Den první

Letadlo celkem ok. Měl jsem docela nerva , ale vše proběhlo na Ruzyni dobře. Dokonce dorazil Doďas – to mně udělal radost! Nadváha 6 kg (skutečná 7 kg, ale měl jsem opřenou krabici!) Přiletěli jsme na čas ale hnusný počasí – zataženo 21 °C. Na letišti to na mě zkoušejí se šatlbusem za 70 liR. – tůdle, jedu metrem za 1,40 L! Naprosto v pohodě. Konverzace (haha) s tureckým doktorem co přiletěl ze 14 dnů cesty po střední Evropě. Pomáhá mi najít bus na otogaru do Dogubayazit. NIC! Až prý zítra. Varianta B –> kupuju bus do Erzurumu.První smlouvání: ze 70 L na 60. To jsem moc úspěšný nebyl ale dobrá pětka. Bus je komfortní, pohodička. Kupuju balenou vodu a testuju záchod. Všude se platí /0,75

Útrata: 1L vozík na letišti
1,4 metro
60 bus
1,5L 2x záchod
1 EUR sušenky
První SMS přes T-mobile domů. Funguje to ! +420 … Odpověď přišla bleskově. Z  Istanbulu se dostáváme před 3hod! Není mi jasný jak to budu řešit při návratu!
Prší a venku je 18 °C!!! Ledvinka je super, košile taky a kalhoty na cesty taky.
Ceny v Istanbulu dost podobné našim doma. NUTNÉ! –> naučit se pár slovíček turecky.
21. září
Den druhý.
Cesta autobusem byla fakt dlouhá- 22 hodin. Ze začátku řidič zastavoval na odpočívadlech pro busy cca 4x po 2 – 4 hod. Lokanta= Záchod! + Jídlo. (nic nekupuju). Záchod 0,5 – 0,75 Y. Pak, když jsme se rozjeli, podával v busu čaj – kafe – fantu. Voda byla v malých kelímkách automaticky pořád. V závěru 2x krize se záchodem. Dopadlo to jen tak tak! ERZURUM cca 14 °C. Žádný bus do DOGUBAYZITY. Má být údajně pouze do AGRI přípoj. Ale není. 8 Lir lístek.

Jsem v Agri a už nic nejede. Krabice se zabaleným kolem mele z posledního. Tak aspoň dávám jídlo za 7 Lir – malinké porce. Bloumám v prodejní autobusové (humus) hale. Chci zůstat přes noc (nevím jak) a jet prvním ranním dolmušem. Táta se synem mě zvou ať si k nim sednu – prodávají bus -lístky v malé kanceláři a zrovna večeří. Musím ochutnat . Tatík se pohrabe prstama v listech s rýží /dolma – plněný vinný list mletým masem / a jeden lupen mně nabídne. Děj se vůle boží. Snad se neposeru. Nedají jinak a volají mně taxi (5 Lir) k hotelu
(5 L + 5 dolarů). Fakt je ten, že s krabicí bych tam nedošel. A hotel ABDULAH je díra pořádná. (záchod a sprcha – studená) na chodbě. Ale za ty peníze…ani se nedalo smlouvat.
Ještě že tak. Do 00:30 montuju kolo , abych ráno co nejdříve vyrazil. Těch necelých 100km do Dogubayzity bude zahřívací etapa . Celou noc řvou venku lidi a štěkají psi. A na chodbě je taky bordel. Vypil jsem třetinu zásob slivovice. Těžká depka. Ráno snad bude líp.
22. září

Třetí den

Ráno proběhlo ve znamení bleskového opuštění toho hotelu a odjezdu. Policajt na křižovatce mně radí směr. Pěkné ráno ,slunce, bude hic – a taky byl. 33 °C na slunci kolem 13 hodiny. Že bych si na tom naloženým kole křepčil, to se říct nedá. Snažím se hodně pít. Silnice je celkem velmi dobrá. Kupuju benzín 0,68/2 liry. 2x po mně vyjeli psi!! Poprvé to bylo naprosto nečekaný a jenom štěstí,že nejelo zezadu žádný auto. Navíc už jsem viděl, jak končím po prvních 30 km s roztrhanýma nohama v nemocnici a jedu domu. Zachránil mě asi anděl strážný jinak si to nedovedu vysvětlit! Po druhé je na mě v podstatě poštvali kurdský smradi co pásli kozy. Strašná sranda! Naštěstí jsem ujel, ale jen tak tak.
Mám z toho blbý pocit a jsem v depresi. Lidi celkem ujdou , ale tohle skoro neovlivním a obrana není téměř žádná. Jenom ujet. Spím na piknik-placu pod Ishak Pasha Saray . Původně jsem směřoval do Murat campu, ale tady to je lepší a zadarmo. Musím šetřit, protože je draho.

23.září
Dogubayzity – Bazargan- 38km/3 hod
výměna 100 $/ 90000 Real
200$/ 1.820000 Real
Celkem 2. 720 000 rialů -jsem milionář!

Tak jsem v Persii. Přestože přechod byl totálně ucpaný tírákama, projel jsem plynule. Předjel jsem asi 1 km dlouhou frontu v protisměru. I na turecké straně mně plácli výstupní razítko. Projel jsem územím nikoho. V čekárně před přechodem do Íránu mě odchytil veksl a nakonec jsem na dvakrát vyměnil 300 $. Jsem z těch stotísíců a milionů uplně rozhozenej. Počítal jsem to snad 5x a snad mě neobral.Když konečně potřebuju kalkulačku , tak ji nemůžu najít. Teď mám nabitou taštičku penězma. Jsme milionář. Turci nejdřív otevřely ocelová mřížová vrata na turecké straně,a pak jsem musel ještě čekat než si mě všimnou Iránci. Konečně jsem na íránské celnici.
Předávám pas a úředník s ním mizí. Po půlhodině se ptám zda je nějaký problém. Vše ok, mám si sednout. Další půlhodina. Mezitím se hala zaplnila všemi možnými typy lidí. Škoda že nemůžu fotit. Přichází usměvavá úřednice celá v černém , předává mi pas a doplňuje můj věk do lejster. Informuje mě, že není problém si vízum prodloužit. Přeje mi příjemný pobyt. Vycházím ven a je to. Konečně ze mě spadl stres z Kurdistánu. Jsem v Persii. Ti psi jsou fakt mizérie.Cejtěj mě na míle daleko.
Z Bazarganu frčím docela svižně, protože není v podstatě žádné stoupání. Převážně vítr v zádech. Dost dlouhý průjezd městem MAKU. Krajin docela zelená, kontrastuje s načervenalými skálami fantastických tvarů. Teče tady totiž voda. Po cca 50 km to ale končí a začíná vysušená pláň na obě strany a výheň . Nohy i s botama a ponožkama chladím v nádrži. Sklízí se slunečnicový semínka. Obrovský hromady. Vesnice jsou takový díry zplácaný z hlíny , ale asi je to dobrý proti vedru. Na 98km krize. Vločky do vody a tableta enervitu mě zachraňují. Je fakt hnusně, hledám spaní. Rozestavěná stavební parcela .To bude dobrý, ale je tady hlídač.Konverzace=on kurdskopersky , já česko anglicko+ ruce. Krásně jsme si pokecali.
Sedím v baráku hlídače stavby Z ničeho nic se zvedne prudkej vítr a z plání za námi se přihnala opravdová písečná bouře. Během několika minut není vidět na metr. Červený prach s pískem úplně vyplnil prostor kolem mě. Je to mazec! Ještě že jsem pod střechou. Mrak písku sice mizí v dáli ale po něm následuje průtrž mračen. Dědovi hlídačovi přišla naštěstí návštěva. Vůbec jim nerozumím, takže podle výrazu tváře buď přikyvuji nebo ne.
Žerou mě mraky much. Děda si toho všimnul a vytáhnul sprej a vystříkával místnost. Naštěstí můžeme jít do vedlejší místnosti.

Dnes 10.3 km/ 17,6 km/ hod
24. září
204,8 km/ 11.52 hodin
Ráno start v 6.30. Celá noc byla zajímavá. Svítilo mně světlo do obličeje. Venku duněly náklaďáky, děda měl na plný pecky puštěnou TV a nakonec do toho začal chrápat. Vplížil jsem se mu do kumbálu (měl na hlavě kulicha) a vytáhnul televizi ze zásuvky. Venkovní světla jsem taky pozhasínal.
Jak se mi posunul najednou čas o 2,5 hodny ,tak jsem vzhůru už za tmy. Ani nesnídám,bleskem balím , poslední foto dědy-hlídače na zápraží jeho domova( on snad po mně chtěl nějaký oblečení?) a odjíždím.
Kolem 9:00 už mám za sebou asi 30 km a taky pěkný stoupání (8km/hod) 1277 m/m
Dávám konečně snídani , to abych už tak nekolaboval jako včera.
Pak je to dost příjemné, téměř pořád mírný sjezd – rovina. Najednou silnice opravdu výrazně klesá mezi krásnými červenými skalami. Teče zde říčka, tak je všude zeleň a směřuje dost výrazně k jihu. Jsem smířenej s osudem, že jsem se seknul. Ne, je to Ok. Tenhle úsek byl pěkný – vodní trkač na zavlažování. Děsný teplo. Příjemné místo na spaní. Objevili mě místní kluci. Přidal se k nim „jejich“ tatík. Těžká konverzace. Pozvání na jídlo → musím jít kus zpátky.
Hrozná kůča u silnice. Nevím co se bude dít –ramadán. Pořád na něco čekaj. Asi by to bylo Ok, ale radši se loučím (naštěstí mě moc nepřemlouvají) a dám ještě cca 15 km.
Slušný místo na spaní. Širák. Hodně fouká,ale nebe je plné hvězd. To byl zase den.
BR. kaše s kořením a sojovým masem.
25.9.
320 km 18 hodin jízdy
To byla pěkná hrůza. Prvních 20 km naprostá křeč 8-9 km/h. Potom se to trochu rozjelo, ale hrozný provoz na silnici. Hlavně náklaďáky. Do Tabrízu naštěstí cca 90 km.V závěru téměř boj o život. Jsem hotovej. Jedinný co mě tady drží je letenka až na 2.12 Že já debil jsem si to nedal jen na měsíc. Je to fakt hustý , jak by řekly dětičky. Ty chvilky pohody jsou v naprosté menšině. Při vjezdu na okraj Tabrízu jsem naprosto rozhozenej tím šíleným provozem na silnici. Já si snad sednu na chodník a rozbrečím se ! Naštěstí mně dobře poradí chlapíci v prodejně aut .Nakreslili plánek a tak nacházím ulici se samými mosaferchune – ubytovnami.
Při odpolední procházce se na mě pověsil chlapík, docela dobře mluvící anglicky. Trochu se tak vydává za disidenta. /aby to nebyl provokatér/ Sedíme na schodech u mešity a on mně nabízí cígo. Opatrně. Sám si zapaluje, ale musí si dávat bacha aby ho nečapla náboženská policie. Je totiž ramadán. Jsem ve střehu zda mě nebude lanařit pro nákup ve svém krámě –starožitnosti. Ale chce si jen pokecat. Nakonec mě to stálo 10000 r-jeden kebab ne který jsem ho pozval. Vypadá dost hladově a to , že jsem kebab za něj zatáhnul , mu evidentně dělá dobře. Pitná voda v petce – 3000r.
Sedím večer ve svém „hotýlku“ / mosaferchune/ děda dělá čaj , to jsem zvědavej zda a kolik budu platit.
Zítra bych měl vyjet. Tady chcípnul pes. Zlaté Thajsko.
Kdyby nebyli ti psi, tak jsem v pohodě. V krku mě už taky nebolí. Česnek je zaručeném recept. Zato mám rýmu.
Pane bože- dva měsíce TADY !
Tahle cesta je ceta do mojí duše!! A jestli to s ní a s mojí hlavou nic neudělá , tak jsem ztracenej případ. Zítra, až se vyspím, tak směr Ardabyl. Aspoň zkusit ten Mt. Sabalan. V celém tomhle svrabu snad něco pozitivního.
Tak jsem to nevydržel a dal si u dědi na hotýlku 3 míchaný vejce s protlakem , hromadu chleba, cibuli a salát z okurky a jogurtu. Jaká bude asi cena, ale je fakt , že jsem se potřeboval trochu slušně najíst.
Mám asi pátý čaj a dost vážně uvažuju, že se tady budu ještě zítra poflakovat.

26.9
ODO 421 km/23 hod
Nezůstal jsem. Brzo ráno vyjíždím . Má to tu výhodu , že není žádný provoz na ulicích. Děda mi přichystal celou petku se zmraženou vodou. A přidal chleba a sýr.
Než jsem se vymotal z Tabrízu, tak jsem si udělal takovej „poznávací nedobrovolnej okruh, ale nakonec najdu správnou výpadovku a po pár km v už hustým provozu i odbočku na Ardabyl. Dost stoupám , je vedro, a smog. Provoz postupně slábne. Dlouhý sjezd. Vyprahlá krajina polopouštního charakteru je fantasticky barevná. Z toho jsem fakt uchvácenej. Jednotlivé vrstvy horniny,různobarevně poskládaný na sobě. Výhled až do prdele, krásný panoramata. Svačinka . Proti mně jede zelenej gazík plnej vojáků. Nebo snad policajtů. Slyším ,jak za mnou brzdí a otáčejí. Dělám cizince-debila. Za minutu mě předjíždějí a zastavují. Oficír chce vidět doklady. Něco neustále melou o tom , že do Ardabylu nemůžu. Ž e se mám vrátit . Nepřipadá v úvahu! Pořád dělám cizince-debila. Nakonec doklady vracejí a já pokračuji dál. Tohle nebyli příjemní dopraváci, to byli otrapové z těch jejich milicí. Jsem dost nahlodanej v optimismu. Blíží se deštové mraky a fouká proti. Schovávám se pod silnicí –krátká přeháňka. Spím za jakousi rozestavěnou mešitou ,či co. Najednou je docela chladno. V noci, kolem druhé,na mě přišla kontrola v podobě místních obyvatel. Jak mě objevili ?? Po mé informaci že jsem“ džáhangárd a mosáfer „/ cizinec a cestovatel/ mně popřejou dobrou noc a je klid. To jsem se zase pěkně vybláznil, ale obyč lidičky, když zjistěj co jsem zač , tak jsou fakt friendly.

27.9.
ODO 500 km / 29 hodin

Dneska 97 km . První 3 km stoupání,pak dlouhý sjezd po super silnici- je ve výstavbě , ale pěkná. Nádherné výhledy do dálky. Potom jablková oblast. Stromy ,sady, hezké slunečné ráno. Chladno , ale slunce. Pohoda, dobrá nálada,optimismus, juchůů!!
Městečko Ahar objíždím po okruhu. Dobré, malý provoz. Vjíždím do kaňonu vymodelovaném prudkou říčkou. Paráda-divočina.
Je to pořád v klesání, celé to má horský charakter.Takhle nějak si představuju KKH, ale to bych stoupal.Tady musela včera být pořádná buřina a pořádnej šplouch. Všude bahno , je vidět pozůstatky po přívalovém dešti. Míjím nabouranou dodávku – vyklopili se a ohromná hromada hroznového vína se válí v blátě. Snaží se to posbírat.. Konec klesání a začínám stoupat. To je tvrdý. Jsem nějakej vyplivanéj. Zastávka u krajnice . Osel co stojí opodál dostal málem infarkt . Hýká jak o život. Jablečný sad a mladej kluk mně obdarovává krásnými jablky. Společně sedíme na krajnici a baštíme. Zvláštní situace a atmosfera. Zůstává mi to dlouho v hlavě. Potom foto.
Průjezd nějakou vesnicí v doprovodu místních junáků na motorkách. Melu z posledního ,plechová obloha. Začíná pršet.
Dospělí jsou celkem OK, ale největší průser jsou 6-15 let smradi. Házej šutry , povykujou, jsou to spratci ! A potom ti psi !!!
Když ale narazím na ochotu / bývá to častěji/ tak to je taková radost. Malé denní radosti jsou k nezaplacení. Bohužel jazyková bariéra. Zatím pouze jeden člověk s dobrou angličtinou.
Dávám si super jídlo v pěkné kebabárně. Za „super“ cenu 120000 r!!!

Meškin Shar je taky díra.Možná díky počasí. Vjíždím do něj za deště. Lidí všude plno, ale sám od sebe mi nikdo nepomůže. Musím někoho odchytit. Dotyčný mně nakonec ukazuje hotel/drahý / . Díky pomoci dalších chlapíků , nacházím vhodnou mosaferchune. /50000 R./
Je to sice díra a hnůj aspoň nevadí že si v pokoji vařím na vařiči. Pořád jsou bouřky. Večer jídlo v dobré kebabárně. Hledám pekárnu , ve frontě nakonec stojím , ale chleba mi koupil mladej kluk v naškrobený bílý košili a dal mi ho zadarmo. Pro ostatní ve frontě jsem asi UFO.
28.9.
Meškin Shar.

To zase byl den!! Budíček 4.30 – to začal hulákat muezzin z blízké mešity. Je pořád ramadán. Ještě se chvíli válím. Těžký boj s leností. Otázka je zda se o ten Sabalan vůbec pokusit. Počasí je velmi nestálé. Nakonec aspoň pokus. To abych nakonec nebrečel, že jsem neudělal ani jeden krok.
Kluk v recepci spí jako zařezanej. Musím ho několikrát budit , aby mně vydal pas. A ujistit se , že opravdu můžu nechat své věci včetně kola hned za vchodovými dveřmi, když je celý den otevřeno. Asi se tady nekrade. Sekaj za to prý ruce. Pro jistotu vše provážu zámkem. Beru na záda mrchu naloženou na třídenní trek a jdu hledat „savárí landrower Sabalan“ / odvoz taxíkem pod Sabalan/
Díky informaci od policajtů-dopraváků mám dobrý směr. Licituju s taxikářem. Přihlížející seriozně vyhlížející pán ve skvěle padnoucím obleku mně velmi dobrou angličtinou pomáhá. Později zjištuji, že je to místní vážený pan doktor-studoval v Německu. Zná Prahu. Opravdu skvělá ukázka táárůfu- místní zdvořilosti praxi. Pochybuju, že by u nás v „civilizovaný“ zemi takovýdle kravaťák takhle ochotně pomáhal odrbanýmu čundrákovi.
Mně , ušmudlanému turistovi , se věnuje jako váženému představiteli cizí mocnosti.
Po vysvětlování cesty, cenových relací a ujišťování se , že tam opravdu chci v tuto roční dobu jet a hlavně sám, mně odvádí osobně až na stanoviště landrowerů a smlouvá cenu. Bohužel je off seazon a jsem sám takže cena 150000 R. to je mazec. No beru.
Konečně jedeme. Řidič má z kšeftu radost. Prozpěvuje si, nebo se modlí? To se nedivím. Kupuje mi v pekárně 3 chleby.To abych tam přežil.
Pořád opakuje ve fársí : zima , zima.A možná dodává – blázen, blázen.
Teda tuhle trasu jsem chtěl jet plně naložený na kole. Těch 25 – 30 km by bylo asi na celej den. Dost výživný. Ale dobrej asfalt. Nová silnička až po Shabilsabalan se strácí v mracích, je celej pocukrovanej čerstvým sněhem Ze Shabil je to cca 10 km /800 výškových metrů do Panaca. Tak aspoň až tam se dostat. ALE !!! Ovce a hlavně ty psiska!! A jací psi- velký jak stodola. Jak mě ucejtí a zmerčí , tak jdou po mně. Teda tak do 5 – 10 metrů . Při prvním kontaktu byly jen tři a ovčák zasahuje naštěstí dost hbitě. Nějake ten šutr do kožichu by je jen poškádlil. Druhý kontakt o 300 m výše . Rodinka pastevců na oslících se stěhuje do doliny a s nimi ,Ježkovy voči 7-8 hafanů. Pes Baskervilskej byl možná jejich bratříček. Majitelé se nijak netrápí , že tam poskakuju , řvu a potím se zcela obklíčenej . loučím se se zdravou kůží. Nakonec přežiju, ale při následujícím výstupu si připadám jak záškodník v nepřátelském týlu.Propátrávám neustále obzory, zjištuju odkud vane vítr , snažím se nedělat rámus , jak vidím v dálce ovce ,tak bych se nejradši zavrtal pod zem.Konečně 3100 m n. m. Blíží se ale pěkná buřina, prudký ledový nárazový vítr. Nato jit dál, teda momentálně nemám morál. Končím a mažu dolů. Nacházím druhou možnou cestu pod nově budovanou lanovkou. . Pak pokračuju po příjezdové silničce. Snad něco stopnu. Prší. Bere mě děda v landroweru.
Potkáváme dva trekaře – Poláci. Fajn kluci. Byli na Damavandu , Araratu , Chtějí dostopovat do Azerbajdžánu na další kopce a potom do Gruzie. Na Sabalanu dva dni čekali v Panacu na lepší počasí a nakonec to zabalili. Tvrdě s dědou smlouvají. Děda nechce. Dělá fory. Kluci vystupujou, jsou ve smlouvání tvrďáci a tak děda nakonec změkne. 30 000 R za všechny tři do Lahroodu. Dost dobrý. Musím si to pamatovat. Takhle se smlouvá!!!
V Lahroodu beru taxík za 30000 pro všechny do Meškin Sharu.
To se mně to vyplatilo, že jsem na ně narazil.
Loučíme se na okraji města . Good luck guys!!
Jsem zase ve své noře za 50 000r a zítra ráno mažu do Ardabilu- cca 90 km. Večer je pěkná zima i tady dole. Slušně jsem zabalil. Musím se co nejrychleji dostat do Esfahanu i kdybych měl použít nedovoleného prostředku . tj. busík.
A prodloužit vízum. A dát poušť od jihu na sever. Ale může to být všechno jinak. Kdo ví.

29.9.
Záznam na diktafon –ztracen !
K ránu jsem nahrával hulákání muezina při ranní motlitbě kolem 05.00 Pořád je ramadán.
Vyjíždím už za tmy ,je to tak lepší neb není provoz na silnici.
Kluka v „recepci“ musím budit asi třikrát , protože jsme zamknutý a nemůžeme ven. K snídani bylo jablko a chleba, trochu složitější hledání výpadovky z Meškin Sharu směr Ardabil. Doufám že nepojedu po stejné silnici jako včera do Lahroodu. /Městečko je takhle po ránu dost zajímavý./
Nejedu. Dostal jsem se na super širokou silnici okolo. Sabalan se schovává v mracích. Je dost chladno, tak 6-8 stupnů. Ale vítr v zádech . Čtyřicítka byla za mnou ani nevím jak. Docela kopce a zvlněný profil. Zase psi , hlavně u vesnic nebo u benzin. pump. Blížím se k check pointu. Malý kiosek kde si dávám čaj . Zvědaví ,a ochotní místnáci , čaj je zadara. Zastavuje chlapík v lepším autě. Trochu umí anglicky a tak ostatním překládá co jsem zač atd. dobrá sešlost. Opět Jsem kuriozita a je to milý.
Do Ardabilu nevjíždím , ale hned z kraje po kruháčí nabírám směr na Astaru. Ale otočil se i vítr. Sviňa jedna! Protivítr jak prase a ledovej jak z lednice. Jsem úplně grogi. Všimnu si takového olšového hájku na opačné straně silnice . Hroznej bordel všude kolem. Je tady malá zídka za kterou se schovávám. Je dost brzo , ale v tom větru nejsem blázen. K večeru za zídkou stavím stan . Je to dost drzost ale snad to projde. Ve stanu a ve spacáku je blaze. Dneska jsem i tak dal 110 km za 6,5 hod venku je 9 stupňů.
30.9.
Ráno je líp. 12 stupňů, oblačnost, není vítr !!
Asi 65 km do Astary z toho 20 km mírné stoupání do sedla cca 1700m n.m. Slušná silnice ve výstavbě. Přede mnou první tunel . Věším na sebe všechny blikačky , ale je krátký. Jen 500 m Ten blikací pás od Štefana nebliká. Kurňa fix ! Snad mě nic nesundá.
Je to tunel v sedle na hlavním hřebenu pohoří Alboraz. A na druhé straně .. nádhera! Otevřel se fantastický pohled do hlubin na prusdké severní svahy Albrozu směrem ke Kaspiku. Užívám si 20-25 km sjezd po super silnici . provoz tak akorát , spousta osvěžoven, Místy vidím i místnáky jak tábořej ve stanu na odpočivadle.. Sjíždím pod mraky. Kupuju med a jakousi jogurtovou polívku s kukuřicí za 15000r. Je to podobné té co dělá Milouš doma.
Silnice vede těsně vedle hranice s Azerbajdžánem . Vojenské hlídky ale nemám problém . Všechno v klidu.Téměř žádní psi !!!
Přijíždím do Astary . Jsem v -4 m pod hladinou moře ! Sjel jsem převýšení kolem 2000 metrů.
Poblíž pobřeží je takovej napůl bazar napůl blešák . Tam mě odchytává nadháněč a že má very cheap hotel . Je to hned za rohem ale chtěj po mně 15 dolarů . No to nepřipadá v úvahu. Smlouvám na 11 ale nakonec si berou 100000 r Takže mě to přišlo na 10,2 dolaru. Nahaněč po mně chce spropitný. Trochu se handrkujeme . Copak jsem dojná kráva ? Nakonec mu dávám 5000 r /12 kč/ Kroutí očima , ale má smůlu . Teda to si budu hogo fogově bydlet . Hotel je ve výstavbě , mám kuchyň , ložnici s manželskou postelí , lednici . krásnou sprchu. Kolo mně schovali. Doufám ,že ho druhej den najdu.
Bloumám po městě. Hledám internet café . Nakonec musím vzít taxík /původně chtěl 10 000 ,ale když jsem mu řekl jen 5000 tak ani nemrknu/ abych se tam dostal. Bohužel se nemůžu vůbec připojit. Jdu pěšky zpátky. Pohoda. Užívám si času , kterej mě vůbec netlačí. Dostávám zadara chleba.A druhej si kupuju 5000r /to mě docela natáhli !/
Přístavní bazar – to jsou samé hadry, drogéri, tretky. Kupuju dva balíčky papírových kapesníků , 5000 r, dvě bagety plněný mletýma karbošema bůh ví z čeho +okurka,rajče,kečup.10000 r
Sedím dlouho v čajcharně na pobřeží Kaspiku , kde mně dva sympatičtí chlapíci koupili konev čaje a podrobili mě výslechu. Bylo to fajn. Za vodnici tady chce 20 000 r Tak to mu nedám.
Znova courám po městě.Ramadán – kebabárny budou otevřené až po 19 .00. Jdu si dát na pokoj zase sprchu , sním bagety, rozvěšuju vyprané prádlo. Dobíjím baterky. Nevím co mě zítra čeká, ale chtělo by to dát aspoň 130 km a spát venku u moře. Počasí se trochu kazí , je hnusně ale docela teplo 18-20 nad nulou.
Nejde poslat ani SMS !

1.10.
Záznam na diktafon- ztraceno
Dnešní etapa dost hustá! Celodenní déšť kombinovaný s lijákem . Mizerná silnice i když pár úseků bylo širších. Ale byl jsem stopnut chlapíkem v osobáku s manželkou a kámošem . Super. Chtěli si popovídat odkud jsem a tak . Že totiž taky holduje cykloturistice ale pouze po Iránu. Manželka v černém vypomáhá s angličtinou. Nakonec dostávám dárek 40 000r To je milý.
Tak se stavuju v lepší kebabárně , kde mají otevříno přestože je ramadán. Aspoň nebudu chvíli moknout . Trochu jsem se rozšoupnul Oběd za 100 000 r / cca 11 dol/ Ale pěkně mě obskakovali. Večer nacházím místo na „ pláži“ Stavím stan na nalezeném koberci/nebyl létající/ Rozdělávám ohenˇ, ALE přichází větrná a dešťová smršť a tak je po ohníčku. Jen tak tak že jsem neodletěl i se stanem do Azerbajdžánu.

2.10.
Ráno se probouzím do slunce. Rozvěšuju mokré věci a při vaření snídaně suším. Nespěchám.
89 km přes Bandar e Anzali /přístav , líbilo se mi tam / dojíždím do Rasthu. Zase jsem chytil dopravní špičku. Je to na nervy. Zkouším jednu mosaferchune , ale koukaj na mě nějak dost divně a tak pokračuju dál. Najednou jsem za městem a vracet se mi nechce. U pumpy kupuju nějaký pití , trochu se omyju a zjišťuju možnost busu do Qoazvinu. Na všechno mně kývají , bus prý tady zastaví a nabere mě . Jenže po hodině čekání se mi to rozleží , navíc prý najednou bych musel jet taxíkem zase zpátky na otogar. Tak na to kašlu . Smontuju předtím rozmontované kolo a vyrážím po svých . Jenže po cca 10 km
vidím u krajnice zastavenej busík , jak nakládá lidi.Dálkař. Bleskové rozhodnutí. Tak se jdu zeptat zda jedou tam kam chci a za kolik. A je to fofr, za 56 000 r jsem naloženej v super busu . Kolo je uložené v útrobách aniž bych ho musel rozmontovat. Jen jsem sundal brašny.
Cesta vedla fakt pěknou krajinou , že jsem litoval , že nejedu na kole. ALE bylo tam asi 10 tunelů a to dost dlouhejch a mizernejch . To bych se dost vybál. Bylo to tak 170 km no prostě cesta na dva dni neb to bylo opět přes hlavní hřeben Albrozu. Ale fakt velkolepé. Škoda , třeba příště. Ha ha ha .
Busík mě vyklopil na okraji Qoazvinu pod dálničním mostem . To je teda nadělení. Popojedu asi 1 km a naštěstí po pravé staně vidím jakousi nízkou stavbu uprostřed polí a nějaké stromy kolem , stmívá se , tak jedu tam . Jo , to by šlo , tady se zašiju a mohl bych přečkat noc ve stanu .

3.10.

Start v 6.30. Projíždím probouzejícím se Qoazvinem. Vše OK . Kupuju dobrej chlebík. A pak ještě jednou. Je čerstvej rovnou od pekaře . Pohodovej den! Teď to bud e napínavý protože už doma jsem si vyhlídnul tuto variantu/ pro nouzovou variantu / Měl bych směřovat na Buin Zahra a Saveh. Na mapě /mojí/ to vypadalo jako že bych mohl jet po polňačce přes pouštní oblast , ale skutečnost byla zcela jiná. Úplně nová asfalta s minimálním provozem. Teplíčko kolem 35 nad nulou. V Buinu mě kluci u malého kiosku kupují pití , v další malé lokantě u benzinové pumpy dostávám snídani –míchaná vejce a konvičku/!/ čaje , lavaš a nakonec i 1,5 l pitné vody Zdarma !!!
Pak ještě jedna pumpa, tady se prodavač jeví dost světaznale, protože vykládá, že se u něj cyklisté z ciziny zastavují docela často.
Původně jsme se domluvili na 10 000 r ale nakonec to kuchtík nechtěl vůbec zaplatit.
Objevuju svůj prví karavanseray, zřícenina , ale slušná.Je fakt vedro .Všude okolo pole , buď sklizený nebo s kukuřicí či co to je.
Nacházím veliké čerpadlo na zavlažování , voda vytéká do strouhy a je rozváděná k políčkům opět systémem kanálů. Myju se , peru , svačinka. A zase jsem objeven místním zemědělcem A neskončilo to jen jedním . Nakonec se jich tam sešlo asi 6. Ale jsou to všechno skvělý chlapíci a já jsem pro ně téměř UFO. Asfal končí a tak si dávám asi 20 km štěrku. No a odpoledne , ve špičce/ jak jinak / dojíždím do Qomu.

20 km před Qomem zase asfalt , ale hrozně moc aut. Centrální ulice je pěkná , v dálce vidím zlaté kopule z mešit. A mauzoela Fatimy.
Najeto 123km/6,5 h pr.r. 19,1kmh celkem :1101 km

4.10.

V Qomu po příjezdu jsem fakt zoufalej , kde v tom mumraji najdu nějaký vhodný ubytování ? Opět zasáhnul anděl strážnej.

Po několika dotazech jsem nasměřovanej do míst , kde je koncentrace hotýlků . Úzká boční ulička naproti hlavnímu náměstí s hrobkou Fatimi mě postarší chlapík přesvědčuje , že jeho hotel je fakt nejlevnější v širokém okolí. Nevěřím a zkouším to ještě několikrát u jiných , dokonce se mi snaží pomoci okolochodící místňáci , ale nakonec fakticky skončím u té první nabídky. Strejda má radost z toho že došlo na jeho slova. Jesi mu dobře rozumím , tak je původem Turek. Pokojík malej , ale kolo můžu dát dovnitř, dostupná je malá kuchyňka , toaleta je v patře nade mnou . Za 9 dolarů včetně sprchy – to je dost slušný.Okolo je to všechno mnohem dražší. Večer procházka po centru, všude samý černý hábity a turbánky.
Kupuju ovocný šejky , předraženou bagetu , pak peru prádlo ve sprše.
Amir-h-11011@yahoo.com
Cyklista Amir z Kashanu Kashan.bluMofoteh
Shahid Arbabi /plak:58/
V noci je mi docela chladno , takže využívám druhou deku.

5.10. neděle

Budíček asi ve 4.30. Všechno ještě spí. Rychle balím . Pas jsem si vzal už večer , majitel chrní ve svém kumbálu . Snáším kolo po schodech ven , pak brašny. A za tmy projíždím Qomem. Už v 5.30 je město oproti včerejšímu odpoledni mnohem hezčí. Klid , málo aut , otevřené masové a jiné jídelničky. V pekárnách jsou vidět žhnoucí pece jak pekelné výhně. Tady mají chleba ve tvaru jak obří čapátí- kupuju 2 ks. Dost dobře se mi daří vymotat se z centra a najít správný směrna starou silnici směr Kašan.
Slušná teplota je až cca do 11.00 potom zase začíná výheň.25-39 nad nulou!
Snídaně za městem. Malá lokanta s rusky mluvícím místňákem . Dobrej týpek. Je to fajn.To jsme si pokecali , zase jsem rozuměl asi desetinu. Asi působím , že rozumím, protože všichni vypadají spokojeně.
Kášan :
Příjezdová silnice je čtyřproudovka v délce cca 12 km téměř jak ranvej pro letadla. Je po celé délce lemovaná stromy.Hned z kraje je krásný park s vodním světem . Žádné autodílny a špína. Univerzitní město. Koncentrace mladých lidí je vysoká. A tak není divu , že při zastavení studování mapy se ke mně přitočí mladej kluk a nic moc anglinou se začně zajímat co jsem zač. Pozval mě na pepsi k blízkému stánku a tam se domlouváme , že mě zavede k levné restauraci , já se najím a on se mezitím doma převlékne , veme kolo a pojede se mnou k Fin garden. Jak jsem snad porozuměl je členem iránské cykloreprezentace na silničce. To je náhodička.
Fakticky , když jsem dojedl , tak už na mě venku čekal v cyklodresu a s kolem . Docela dobrej Giant sice jen n a 105 Shimanu ale žlutej jako moje kolo doma. Fin – to jsou zahrady a zárověň lázně co si kdysi nechal postavit Abbas 2/?/ S Amirem jedeme jak o život do 5 km dlouhého kopce. Teda já jsem jel jak o život na svým naloženým Blekovi , ale návštěva stála za to. Moc pěkná byla návštěva i hamam muzea s voskovejma figurínama. Neplatím díky Amirovi kterého tam asi všichni znají ,vstupné. Pak si chci koupit pitnou vodu ale naštěstí jsem zadržen neboť bych si koupil voňavku na ruce. To bych se asi divil, po napití.
Trochu teď lituju , že jsem v Kashanu nezůstal přes noc. Mohlo to být pěkný. Nicméně ještě odpoledne mě Amir vyprovází za město a jedeme směrem na Nazin. Po levé straně obrovské horské masívy. Amir mně vysvětluje , že se tam někde za nima nachází jadernej komplex co tak leží v žaludku Americe . Když si představím , že by to tady bylo cílem prvního úderu ze strany třeba izraele v takové blízkosti tolika fajn lidí , tak je mi z toho zle.
Krajina je jinak dost mizerná a z toho vyplývá nemožnost najít vhodné místo na spaní. Amirovi dost těžko vysvětluju co potřebuju a on je z toho fakt špatnej, že mi nemůže pomoc. Po 146 km najednou vidím po levé straně zdí ohraničenou budovu Červeného půlměsíce.
Je to poprvé co se jdu vnutit k přespání na jejich dvorek a později tuhle metodu využiju ještě několikrát A nikdy jsem nebyl odmítnut. Když je nouze největší půlměsíc je nejbližší !
Dost mě pomohl Amir , že jim ve fársí asi dost vysvětlil –službu zrovna držel starší skorodoktor a řidič. Oba se nakonec ukázali jako skvělí hostitelé. Můžu využít i jejich toaletu k umytí , přinesli mně konev čaje . Loučím se s Amirem skvělej kluk. Škoda že nedostane vízum , fakt bych ho rád provedl po Čechách. Dost dobrej den!
Najeto145,5km /7 hod

6.10

Další docela pohodový den.
Velký teplo 39 nad nulou. Ale silnice docela poloprázdný. Ta silnice včera z Kashanu je na mapě značena čárkovaně – vedlejška . Je to směr na Badrood . Ale dobrý . Dlouhatánské úseky kde po stranách jsou vybudované souvislé pásy okopů a v pravidelných intervalech čouhají k nebi hlavně protiletadlových kanonů a kulometů.
Ráno jsem musel zbudit řidiče aby mně otevřel vrata a vypustil mě ze stanice. Vše s úsměvem. V6.30 vyrážím vítr v zádech a pořádnej. To se to jede. Pr. R 30-40 za hod. ! Tak to trvalo asi 40 km Pak odbočuju téměř v pravém úhlu směrem na Natanz. Vítr se změnil v bočák – to už je horší. A navíc začínám stoupat. Na horizontu jsou vidět pořádný kopce. Konec havaje.Z 1100mn.m. do 1800 m.Vedro ! Protijedoucí kolona policejních aut na mě troubí fanfáry- zdraví mě . To je prča, doma by se to teda nestalo.
Některý obyč. Řidiči ale i týráci jsou fakt skvělí , jak mě zdravěj .
Ale taky to jsou pěkný hajzlíci , například když u krajnice fotím , tak mě vosolí co nejblíž , takže vzduchovej vír se mnou pěkně zacloumá.
Natanz
je příjemné městečko , stromy , chládek široké ulice.V krámech se dá koupit potraviny na cestu –nescafé 20 000r, instantní Maggi polívky, kaše, mýdlo, pitná voda 2x, 3x sušenky, bratru 62 000r to jsem se rozšoupnul. Snad všude prodávají ženský . Ale vždy celé v černém – bubáci. A jsou takový zaprdnutý.
Dneska bude k večeři kávička se sušeným mlékem. Dost se na tu změnu těším. V Natanzu na jednom velkým kruháči odbočuju východně směr ESFAHAN. Krátkej brdek a potom super sjezd.Asi 6 km a pr.r.60/h docela mazec s brašnama.Po levé straně nějaké sady , zdí ohraničený pozemek , dávám pauzu ,teče tady v zavlažovacím kanálu krásně ledová voda. Vařím to kafe , sušenky , peru tričko a to tak , že ho namydlím na sobě , pak se celej poleju . Za chvíli je suché a já taky. Konečně přišly nějaké SMS-ky z domova. Mám z toho radost. A přede mnou je nedozírná pláň lemovaná krásnejma kopcema. Vede tady taky nová výceproudová silnice /u nás by to byla dost slušná dálnice/ ale já jedu po starý ale dobrý asfaltce. Jen to budu mít asi o 10 km delší. Ale nemám téměř žádný provoz. Kolem 14.30 projíždím oblastí , kde jsou samé kamenolomy. Se spaním to vypadá bledě. Stromy jsou fuč. Jen pustina. Přede mnou malá vesnice a hned na okraji malý sad vlašských ořešáků. A zídka okolo. Moc se nerozmýšlím a když není nikdo okolo rychle tam zapluju . Super. Jsem docela zašite. Pěknej podvečer. Je tady čisto , aut taky moc nejezdí, pěkný výhledy.Společnost mně dělají dvě vypasený straky.Asi se jim líbí ,jak se blýská ešus. Baterky nedržej proud ,sakra na co budu zítra fotit? Vařím Maggi a tu kávičku. Poslední dvě kostky cukru . Tak to jsem nezvládnul.. Píšu deník , pohoda, dneska 98 km /6 hod pr.r. 16,1kmh.
To stoupání z Badroodu do Natanzu mně dalo zabrat.
Bude širák. Karimatka od Yate někde uchází a není vůbec jasný kde. To je v prdeli . SMS z domova. Snad bude fungovat net v Esfahanu.
Střídají se chvilky pohody a totálního štěstí s naprostou depresí . Naštěstí počáteční poměr 90:10 /deprese :pohoda/ se začíná měnit na 50:50
Ale to jsem tady teprve 16 dnů ! Pokud narazím na slušný lidi ,tak je to fantastický,ochota, pohostinost, snaha pomoci. Ale zrovna tak potkám rypáky. Dost možná to taky pramení ze špatné komunikace. Zatím snad jen dva lidi se slušnou angličtinou. Jinak jenom farsí.
Nebo střípky angličtiny, no a ta moje taky není zrovna excelentní.
Filmoval jsem třeba u silnice . Kamera ve stativu 20 m přede mě. Nastavit zpoždění, doběhnout ke kolu a dělat že jedu. V ten okamžik mě míjí auto. Zastavilo, odcouvalo cca 50 m. Vyskočil chlapík v kvádru a že mě nafotí –nafilmuje.
Abych nemusel takhle blbnout. Super ! Navzájem si děkujeme. Já za jeho ochotu on za to že jsem mu řekl odkud jsem. Nebo . Prodavač baget v Qomu.
Stojí ve frontě, konečně jsem na řadě. Ukazuju že chci jen jednu.. Dělá , že mě nevidí a obsluhuje místňáky stojící za mnou. Polib si ! Jo , tak tohle jsou střípky z cesty.

7.10.
ESFAHAN

Tak jsem dojel do města , které má být architekturou/historickou a islámskou /výkvět sufíjovského období. Ještě jsem nic neviděl. Ale moc na to nemám chuť. První dojem. Asi to je únava. V jednomilionovém městě , které je v centru dost moderní je děsnej ruch. Snad nejklidnější jsou parky podél řeky u starého mostu+ nějaké v centru.
Natrefil jsem díky náhodě na baťůřkářskej hostel o jehož existenci jsem měl povědomí už z domova z netu. Ale kdybych chtěl tak ho určitě nenajdu.
Je to dost dobrý. Dorm pro čtyři v suterenu, taková nora ,ale docela čistá za 40 000r, sprchy a záchod na dvorku , Dvorek je fajn , s vodotryskem , taková klidná oáza. Ale třeba za konvičku čaje tady chtějí 5000r. Na nástěnce jsem se dočetl , že je poplatek za prodloužení víza změněn zna 200 000 r !! Trochu /dost / jsem zariskoval a zaplatil tyhle prachy dopředu v bance. Doufám , že číslo bylo správné. Jesi ne , tak jsem vyhodil do luftu 22 dolců ! Musím brzo ráno najít úřadovnu a snad to vyjde a výzum prodloužej. Japončík se kterým jsem se střídal na pokoji říkal , že není problém. Jeden den a jeto. Ještě tu jsou dva Němci-cyklisti a pak australák s kočkou , takovej správnej týpek , světoběžník. Na kole dělal např. Kirgistán a ty republiky kolem, Docela zná i Čechy, hlavně z hor a z lezení. Teď je škoda ,že se zase nechytám já se svojí angličtinou. To by se člověk dozvěděl věcí o různejch čundrech po světě. Ach jo!
Prachy ve větším městě lítaj jak namydlený. Musím udělat inventůru a taky údržbu kola. Nákup 0,5 kg cukru , čaj, 2x chleba-13000 r. Aspoň dobiju všechny baterky. Byl jsem na internetu. 9000r/hod. To je dost slušný a hlavně –připojil jsem se. Nechal jsem si vypálit fotky z karty na DVD -21000r. Výborná zmrzlina 2000 r.
Hodil by se ponorný vařič do zásuvky ..chyba!!!

Tak jsem si myslel , že bych mohl být ve svý noře sám a ejhle nějaký chalan s japonkou, ale jsou takový makový. Třeba se jim tady nebude líbit.
NELÍBILO !!!
Jsem ve své noře zase sám ,pohodička.
Večer na dvorečku si ke mně přisedla skupinka mladejch iránskejch studentíků.A začala neskutečná , děsná , rozsáhlá výměna názorů na život v Iránu, pohled západního světa na Irán ,a já nevím co ještě. Jo snažili se mi vysvětlit nějaké rozdíly ve významu použití některých slov ve fársí. Teda byla to pěkná fuška pro moji mozkovnu. Jen mě tak napadlo , že jesi nás poslouchá nějakej tajnej špicl , tak mám po prodloužení víza a možná že budu taky vyhoštěnej. Teda do jakých složitých témat jsem se to se svou anglinou pouštěl je až neskutečný. Ale na ty kluky jsem mohl dělat lingvistický ramena. Byli na tom mnohem hůř jak já. Hlavní mluvčí mně nasliboval , že mě druhý den vezme na večeři k sobě domů , abych čekal večer v hotelu.
8.10.

Druhý den v Esfahanu. Sendvič se sojovým salámem… 13000r
Poplatek u víz … 3000
Dizzi .jídlo….15000r
Chleba………1000
Ráno jsem na odstrojeném kole dojel na policejní stanici , úřadovna pro cizince. Celou noc jsem byl v totálním stresu, jesi jsem ten poplatek a) zaplatil ve správné výši
b) na správný účet
c) vízum nedostanu a tím pádem zbytečně
Teda takhle si „spestřit“ pobyt, to se jen tak nevidí. Mám asi miliardu nervových buněk v háji.
Na hotelu je ranní služba v jiném složení. Jeden z recepčních po zjištění , že jsem z Česka začně tak trochu oklikou zjišťovat jaká je možnost v Čechách sehnat holku na pokoj a kolik to může stát. Neb že se chystá na nějakou služební cestu do Polska a pojede přes Čechy.
Pak ještě zjišťuje zda jsem ženatej , kolik že mám milenek a je dost hotovej , když mu říkám , že mně jedna ženská bohatě stačí.
Dobře mi vysvětlil cestu k té úřadovně. Jedu bez brašen a nemůžu si na to vůbec zvyknout. Přední kolo mně lítá ze strany na stranu ,jsem na kole jak kus hadru ve větru. Město se probouzí. To mám nejradši.
Lampárnu nacházím dobře. Musím čekat hodinu do osmi. Fajn, konečně si mě někdo všimnul. Ale nic nemůže být jednoduché. Já si teda fakt spoustu situací na cestě vychutnám ! Něco se jim pořád nezdá. Přihrávají si mě jak ping pongový míček. Konečně jeden co umí pár slov anglicky. „mister – problém, máte ještě hodně času, tak proč prodlužovat ? „ Je to docela sympaťák vojáček, něco jako rotný – možná, Má docela i evropské rysy. Vysvětluju , že jedu na kole ,že mám ty a ty cíle,že bych měl větší klid a časovou rezervu.
Prosím , škemrám , dělám zkroušený ksichty. Nakonec vytahuju poslední eso: „a mám už navíc zaplacený poplatek, fotky , okopírovaný pas „ Vojáček překládá vyšší šarži. Možná se za mě i přimlouvá. Pořád mě posílají do Shírazu. Copak jim můžu říct , že se chystám naopak na sever přes poušť? To by asi neprošlo. Nakonec po hodinovém dušeníčku mohu vyplnit 2x formulář, zaplatit dalších 3000 r podpis, foto, a nesu svoji složku k Mrs. Hosajný. Jenže která to z těch černejch bubáků může být. Nachází si mě sama . Chce to trpělivost !! Tak snad zítra ráno.
Jedu městem a už je zase pěknej provoz. Jsem na sebe docela pyšnej , jak kličkuju mezi třema proudama auťáků, motorek , projíždím křižovatky, kde sice stojí dopravák, ale z našeho evropského pohledu na věc by musela 2/3 řidičů přijít o řidičák.
Je to fakt hustý.
Konečně nějaký památky. Asi nejvíc se mi líbil starý most a potom velké náměstí s mešitami a mauzolem. Ale úplně nejlepší byly uličky s obchodníky a vetešníky všeho možného zboží na starém bazaru a přilehlých ulicí.
Je zase velké teplo a světlo kolem 13.00 není dobré pro focení. Přesto se mi daří ulovit pár záběrů. Těším se , až je budu doma zpracovávat. Tady by fotograf s dobrou výbavou měl žně a vydržel by týden . Ráno , odpoledne i v noci. Lidi by si na něj zvykli a těch záběrů by se našlo. Proto jsem zvědavej na Yazd. Ten má mít taky pěkná zákoutí.
Už jsem se trochu ofrknul a pokud je něco zajímavého /lidi v akci / tak se zeptám a pak mačkám spoušť. Ženských se ale bojím.
Pak ještě procházím bazarem , kde světlo prochází otvory ve stropě a maluje na zemi obrazce. Tady zrovna prodávají své zboží prodejci koberců , jenže teď je téměř všude zavříno. Škoda.
Má to atmosféru téměř jak jak v dobách Sindibáda nebo Marka Pola.fakt je ten , že bych tu možná právě kvůli starému bazaru vydržel ještě den. Ale ty finanční náklady !
Večer by mě měl vyzvednout ten včerejší student – diskutér/sakra jméno si zase nepamatuju/ a mohla by být návštěva ale nemám žádnej dárek nevím co. Květinářství jsem tady neviděl. Měl jsem z toho docela trému, a taky nerva, zda mám koupit nějaký dárek. Nekoupil a bylo to dobře, protože jsem večer čekal jak blb ale nikdo nepřišel.
Pořád řeším dilama kam dál . Ta poušť není vůbec špatná výzva ALE! Kam potom z Nayshaburu dál? Tam je průšvih, že pořád stojí v cestě Teherán . A ten na kole teda v žádném případě !!
9.10.

Ujeto 101 km /5 hod pr.r. 18,4 kmh celkem 1662 km /92 hodin
Bohužel deník na diktafonu

Z Esfahanu vyjíždím po ránu k policejní úřadovně. Zase asi hoďku čekám ale SLÁVA !! vízum jsem dostal . Teda bylo to sakra napínavé.
Na kole už mám všechny věci a tak od policajtů projíždím po pravém břehu řeky skrz úžasné parky až k poslednímu údajně nejstaršímu mostu. Tam se pak dostanu na druhý břeh ahledám výpadovku směrem na Yazd. Dává se mnou do řeči mladej kluk A ejhle Opět cyklista, závodník dokonce snad zná i Amira z Kashanu. Tenhle navíc jezdí taky cykloturistiku. Bere mě k sobě domů , jen se převlékne a že prý mně ukáže super trasu přes poušť , přes městečko Varzane až do Yazdu. Tak fajn , doma jsem představen mamince i otci- světe div se, pani se mnou normálně nezahalená komunikuje a podle způsobu bydlení určitě lepší třída. Moc fajn lidi, kluk umí slušně anglicky ,tak akorát pro mojí úroveň.Vyprovází mě taky na kole a je fakt , že to bych teda sám asi nenašel. Je to stará silnice na Varzaneh. Jelikož musí do školy, tak se loučíme ,ještě mi kreslí plánek tý pouštní etapy.
Moc si z toho dne dalšího nepamatuju , snad jen to , že jsem odpoledne narazil na dva děduly poblíž věží ticha. Hostili mě na koberci čajem , a vyzvídali. Zkoušel jsem to s možností stanovat někde kolem nich . Snad by to bylo i možné , ale nakonec se mi to nějak nezdálo a tak kolem 16.00 ještě popojíždím dál , abych si našel místo poblíž velkého areálu mešity /bylo to ale mauzoleum/ . V noci bylo vzbuzení dost dramatický od místního hlídače a ve společnosti policejního auta a dvou četníků. Děda si dlouho klepal na čelo že jsem asi trotl když spím venku . Snad nějaké pašerácké bandy a možná divoký psy. Policajti byli ale usměvaví a když zjistili co jsem zač , tak v pohodě. Nakonec jsem musel bleskem zabali/modlil jsem se, abych něco ve tmě nepostrácel/ a odvedli mě asi 200 m do arealu toho mauzolea. Tam jsem si mohl ustlat před jednou z mnoha ubikací . Nakonec děda přinesl čaj a koberec. Policajti vyndali tvaroh a chleba a kolem 03.00 v noci jsme dělali piknik! Prohlíželi si moje fotky ve foťáku a tak vůbec. To by mě fakt zajímalo co byl hlavní problém.

10.10. pátek
89 km /pr.r. 13,8kmh

Diktafon
Do Varzaneh jsem to měl asi 20 km od toho Mauzolea. Vyjel jsem za svítání a zrovna stála fronta v místní pekárně na ranní chleba. Tak jsem tam zajel. No údiv velikej u všech místních strejců. Dávají se do řeči, nakonec telefonem volají kohosi schopnějšího v angličtině. Přichází místní švec-vzdělanec. Komunikujeme na ulici , kolem mě hlouček místních , každou chvíli někdo další přichází a někdo zase odchází. Jsem pozván do domu jednoho z místních lidiček na snídani. Teda jesi bych se neurazil. No to se teda neurazím. Celá svita jede se mnou asi 500m . Z venku je to zase taková ta místní hliněná barabizna , ale po zutí bot , odložení kola do garáže jsem uveden do velikánské prosvětlené místnosti. Malá květinová síň na jedné straně, na podlaze luxusní koberce , a z nábytku jen malý zdobený stolek , křesílko a velká televize. Sedáme si na zem do polštářů , ještě se jdu ale umýt. Pak pán domu jen huláká povely do kuchyně na svoji manželku a už se za chvilku na rozprostřený igelitový ubrousek nesou má oblíbená míchaná vajíčka koupající se ve vrstvě oleje. Tomu cibule , chleba , feferona a samozřejmě konev čaje. Všichni trpělivě čekají až se má urozenost nasnídá a potom švec vzdělanec začíná křížový výslech na téma jak se žije u nás doma a porovnává to se reáliema v Iránu. Je to fakt moc fajn asi bych tady dokázal sedět ještě dlouho , ale cesta volá a tak se musím rozloučit. Moje plánovaná trasa je pro ně logická a měla by být bez problémů. Postupový cíl je místo zvané Wet land neboli Gavkhooni . Chráněná přírodní kuriozita uprostřed pouštní krajiny. Ve Varzane mají ještě tu zvláštnost , že ženy nosí čádor bílý a nikoliv černý . V okolí se navíc vyskytují pravé písečné duny , pozůstatky jakési pěkné staré pevnost a vůbec je to místo docela vhodné na delší poznávací pobyt. Snad příště.
Cesta začíná štěrková , později se změní v písek. Ale směr je docela jasný. Široko daleko nikdo nikde. Jednou za čas nějakej místní zoufalec v autě si po týhle trase zkracuje cestu allah ví kam.
Rychlost nemám závratnou, teplo je taky pořádný. Jedna zastávka u strouhy , která tvoří přítok do jezera. Druhá zastávka u rodinky hlídající nevím co – k těm jsem se vnutil na čaj.
Večer tábořím na vyprahlé planině , kolem jsou skvělé výhledy na hory. Je krásná noc . Prostě lahůdka.
11.10 sobota
Diktafon

Ráno probuzení do krásného dne. Snídaně , filmování. Pak trochu nejistota ,zda cesta kterou jedu je správná. Trochu orientační problém. Ale vše dopadlo OK. Opět se vnucuju v jedné malinké oáze na ranní čaj ke třem chlapíkům co tam zrovna snídali. Ujišťuji se o dobrém směru. Nakonec konečně po kamenité cestě sjíždím do vesničky Sos. Ještě před tím ale komunikuji s  mladým geodetem , který na trase vyměřuje průběh budoucí silnic. Tak je možné ,že jsem jeden z posledních co tenhle dvoudenní trip jel po nezpevněné trase.
V Sosu –je to taková mrtvá vesnice, malinkej krámek. Kupuju sušenky. Majitel je malej mužíček –invalida. Nemá obě ruce od zápěstí dolu a mluvit mu taky moc nejde. Ale tlemí se na mě od ucha k uchu. Vrací mně nazpátek drobné mince pusou! Venku perou ženský oblečené výjmečně v barevných hadrechz prádlo . Ve strouze co teče skrz vesnici.
Konečně od Sosu super asfalt. Opět křižovatka označená jen ve fársí. Volím blbej směr a po 5 km mně to dochází. Radši ještě stopnu projíždějící auto abych se ujistil. Fakt se musím vrátit.
Okolo vesnice NADUSHAN jedu kolem čerstvě stavěné mešity a nakonec po sjezdu z hor se dostávám na dlouhý nezáživný úsek který mě dovede až k hlavní silnici mezi Kashanem/ Esfahanem/ a Yazdem Opět dost silnej provoz , hluk a špína. Jesi mně nebylo na tý poušti líp! Spaní nacházím cca 30 km před Yazdem na příjezdové cestě která z hlavní silnice směřuje k arealu jakéhosi podniku . Snad zahradnictví. Jdu se zeptat hlídače ,zda mu nebude vadit moje stanování a po vysvětlení všech okolností mně ještě přináší nádherný granátový jablka. Moc mně nechutnaj ,ale je to dárek. Noc proběhla v klidu!!!

12.10 neděle
Ujeto cca 35 km

Dojíždím kolem 08.00 do Yazdu. Docela přívětivý městečko. Kolikrát jen jsem se doma koukal na mapu a představoval si jaký to tady bude. No a jsem tu.
Kupuju 3x chleba13000r
Na ulici mě zastavuje ochotný chlapík, slušná angličtiNa. Jsem trochu ve střehu ,určitě zase nějakej dohazovač, ale byl to zaměstnanec místního Muzea vody . Jak mě ujistil vstup je free! Ukazuje mně , kde jsou levné mosaferchune. Bohužel všude plno. Moc se semno nikdo nebaví Ve vedlejším hogo fogo hotelu se mě ujme bezvadnej chlapík asi místní snídaňový kuchař a jinak policajt. Naloží mě na motorku a po zjištění kolik peněz jsem ochotnej dát za ubytování se mnou asi hodinu křižuje město a snaží se vyjednat nějaký pokoj. Mám smůlu pod 220 000r se ale nedostanu a tak nakonec zůstávám v hotýlku … ???
Ale je to oproti těm mosaferchunám dost dobrý. Později zjišťuji , že jsem měl trvat na Silk Road hotelu na kterej jsem měl tip . Měli dorm kolem 5 dol.
Ale tady jsem zase na pokoji sám , mám svoji sprchu, lednici, můžu v pohodě prát a lepit karimatku. Je tady erární tekutý mýdlo, papír na záchod. Vše se zabavuje. Za ty peníze,to bych byl blbej. Jo a ještě snídaně je v ceně.To se těším.Tak to se musím naprásknout !!23 dolarů za cimru !
Těžký rozhodování zda poušť nebo Shíraz. Sever nebo jih. Měním 50 dol za 470 000 r. Super kurs. Při tý výměně na turecko-iránských hranicích mě pěkně natáhnul. /300 dol za 2 700 000 r/
Návštěva vodního muzea byla fakt pěkná.
Noční život ve městě začíná kolem 17.00do 20.30 . Přes den je všude dost mrtvo a to už asi nejsou taková vedra jako během léta. Jenom do 36 stupňů.
Ztratil jsem se dvakrát ve starých uličkách. Úplnej labirint . Potkávám taky dost cizinců a dokonce zaslechnu i češtinu. Asi 3 páry. Proto jsou tady dost vysoké ceny . Popraskaný paty máchám v kbelíku s horkou vodou, baštím chleba a piju dobrý mlíko. Opět údržba kola. Zatím šlape super. Jen mám pocit jesi řetěz není vytahanej. Nejsem ještě ani v půlce.
Největší stres teď jsou peníze. Jak mizej.

13.10 pondělí
Po snídani , která byla taková ,že jsem jitéměř na talíři neviděl ,jsem vyjel v 7.30 směr shiraz.
Prvních 50 km více méně stoupání, po pravé straně 25 km za Yazdem je vesnička s pěknou ukázkou Qanatu – vodního systému. Upozornili mě na to dva dopravní policajti. Jako vždy usměvavý a ochotní.
Projíždím městečkem ………, velice dobře zásobený obchody i trvanlivým zbožím . bylo zbytečné cokoliv kupovat v Yazdu. Jede se mně špatně. Průměr 13,5 kmh. První píchlá duše – přední , ajako naschvál na tom neprůrazném plášti. To je paradox. Celkem rychlá výměna. U nedalekého krámku si drze doplnuju horkou vodu do lahve s pytlíkem čaje. Nic neplatím . Později ale zjištuji, že je dobrým zvykem u místních dát tak asi 1000 r. Ale voda je fakt v tomhle úseku cesty mizerná. Chutná to jak mydlinky. Ale pít se musí.. Myslel jsem ,že nebudu dnes nic kupovat ale mám fakt krizi a hlad , tak zastavuju ve 12.00/nejhorší slunce a výheň/ u pumpy 50 km od Yazdu. 2x sendvič 10000r. Ale posedím si tu asi hodinu. Kafe taky chutnalo jako mejdlová voda.
Kolem 13.00 vyrazím a měl bych dojet do městečka DehShir. Tj. jestě asi 50 km. Tam je u velké policejní stanice podle internetu možnost přespat ve stanu. Tak uvidíme.
Odjed od pumpy v 13.00. Projíždím proklatě tvrdým stoupáním v pořádném dusnu. V závěru šlapu 7,5km/h Ale řidiči traků mě pěkně povzbuzují a taky představa toho cca 10-12 km sjezdu mě pomáhá. Začal foukat chladnější vzduch a dokonce do zad. Nacházím po dvakrát 15 r mince. Tak to bych mohl mít kliku a štěstíčko. Výšlap do sedla je krajinově moc pěknej, pokud míjím nějaké stromy třeba sady ořešáků, tak se krásně zbarvují do zlata. Místní vykopávají brambory a celá okolní krajina má takovej teplej podzimní nádech a barvy. A ty kopce kolem –paráda !
Ale super krajinově velkolepé panaramata přijdou při sjezdu. Dávám do provozu i přední brzdu- to aby to nejelo tak rychle .Totiž je brzdě seštelovaná a brzdí permanentně.
Ty panoramata-boží!!
V Deh Shiru jsem najednou co by dup. Policajti jsou sice na místě , ale nejsou to policajti nýbrž vojáci a ti mě teda na dvorku kasáren přespat nenechají. Dávám se trochu do kupy u vedlejší pumpy a potom se vracím asi 300 m abych poblíž baráku s opravnou aut-pneuservis, si ustlal na okraji malého sadu granátových jablek. Už za šera mě tam navštívili dva vojáci a po zjištění co jsem zač atd. mně s úsměvem popřejí dobrou noc. Po dlouhé době stanuju na opravdové docela čisté trávě . Plácek cca 3×1,5 m . Vařím nudle a sojové maso a bujon ještě z domova,pak si dám klasicky 1 l čaje a sušenky.Po tom co se žinkou umyju v cca 0,5 l vody a zalezu do spacáku je mi blaze.
Jak je na tom světě krásně !!! dnes 93 km mám už 2004 km celkem

14.10. úterý

Tak večer ,to jsem byl už ve spacáku a poslouchal Pacifik se najednou u mě u stanu objevili dva vojáci. Řekl jsem kdo,co jsem atd. Ok OK, no problem. Jak mě objevili to čert ví. Ráno zjištuju, že přední guma je zase prázdná. Tak sundavám kolo a obě duše zase lepím. Jenže ta mizerná pumpička nechce fungovat. Že já vůl si nevzal tu obyčejnou od Authora. Trochu vzduchu jsem tam natlačil. Tak akorát abych dojel k blízkému servisu , kde naštěstí zrovna otevřeli a měli i obyč. Velkou pumpu. Konečně kolem 8.00 vyjíždím .65 km je krajina rovná jako placka. Nic moc. Prvních 25 km vítr v zádech -40kmh v pohodě. Pak se to nějak otočilo. Sendvič v malé vesničce s česnekovým jogurtem za 10 000 r. Potom dojíždím do Abakhuru. Větší město.
Za ním je docela slušná osvěžovna opět u pumpy. Je akorát 12.00 tak dávám hodinovou pauzu sušenky + 1,5 coly/12 000r. A tím dneska musím končit s výdajema. Snad se mi povede najít asi 2 km za Sarmaqem obydlí toho „ lovce cyklistů“ a pokusit se vnutit k němu na spaní..
Jinak zítra mě čeká pěkné stoupání až do 2500mn.m.
Dorazil jsem do Surmaqu. Na křižovatce je areal mešity. Je tady asi zastávka busů –poutníci jedoucí až do Mashadu. U venkovních betonových umyvadel se myjou , oplachujou brambory a jinou zeleninu, u volně dostupných zásuvek dobíjejí mobily.Tak se taky připojuji a potom vyrážím hledat tu farmu Sassana Izadiho-lovce cestovatelů.
A opravdu asi 1 kmod křižovatky je po levé straně modře natřená zeď a vrata včetně malého nápisu Welcome.
Už z dálky mi jde naproti ale není to žádnej mladík jak jsem si myslel, nýbrž tak 45-50 let chlapík.hned mě táhne dovnitř, zajímá se o to kdo jsem a odkud. Říkám , že jsem se o něm dozvěděl z internetu od dvou kanadských cykloturistů z letošního února. Dobře si na ně pamatuje. Hned mně ukazuje , kde budu spát ,představuje mi svého otce/82 let/ trhá plnou bednuičku červeného vína. Mám počkat , musí otce dovézt do špitálu na injekci a pak že si budeme povídat o cestování ,kole , bude i večeře.Tak to se mi hlavička pěkně zavaří.Pravděpodobně mu budu muset něco napsat do jeho návštěvní knihy. Škoda že už nemám žádnej pohled z Čech. Jmenuje se Sassan Izadi a bohužel jeho adrasu nemám.
Tak jsem něco zapsal a nechal jsem mu i malou pasovou fotku,. Nějaké focení , dobrá večeře,trochu jsme pokecali a pak jdu spát. Dnes 110 km.
15.10
Diktafon
Ráno je taky vzhůru už před šestou ,jak jsme byli domluvený. Musím se ještě nasnídat a pak se rozloučíme a za svítání vyrážím směrem k Pasargadu.

Dnes 135 km zastavení u osvěžovny , nepohodl jsem se s prodejcem , ale vedle obědvají řidiči nákladáků, potřebuju dofouknout gumy a tak mě zvou ještě na čaj a jídlo.
Pasargad vstupné 3000r , starší manželský pár na parkovišti mě hostí čajem a vyzvídá.
16.10.

Dnes pouze 80 km
Ráno jsem vyjel s pocitem , že dnes dám rekord aspoň 150 k Persepoli. Jenže vše je jinak. Za prvé : Vlastní cesta vedla po dobré silnici , vítr v zádech a krajina moc pěkná. Kopce po obou stranách a potom cca 30 km údolí se spoustou políček , dozrávající kukuřice , rýžová políčka, stromy s listím zbarveným do zlata. Krásný ráno krásná krajina.
X slušné stoupání. První cca po 35 km mírného stoupání a druhej následoval po parádním sjezdu.. pak zase široké údolí po obou stranách uzavřené kopcovitým hřebenem.
Předjíždí mě chlapík na motorce . Už jak se blíží , tak si říkám : hele evropan/blond vlasy/ a má půjčenou motorku. „ A tak když vedle mě přibrzdí , spustím anglicky. Ale chyba lávky je to rodilej Peršan akorát se ty geny nějak zbláznily.Dost lámanou angličtinou se domlouváme. Zve mě k sobě domů , moc se mi teď zrovna nechce . Napíše mi adresu , ukazuje někam do dálky , kde leží ta jeho vesnice.Tam bydlí včetně širokého příbuzenstva.Loučíme se a já to mám ještě 10 km k Nakše Rostam –královské hrobky vytesané ve skále. Po 5 km mě ale opět dojíždí na motorce a že mě k hrobkám doprovodí. A potom že by jsme mohli k němu domů na lanč. Tak teda jo. Platí za mě vstupné k památkám. A potom musím absolvovat 20 kmzase zpět v hrozném protivětru do vesnice Khalaf Tahoone. Klasika . Je to vesnice do jaké bych si asi sám netroufnul ani nakouknout. Vede k ní polňačka osmé kategorie. Nicméně mám doprovod a asi dost známej, protože se neustále s někým zdraví. Konečně hliněná zeď a domeček a dvoreček.A pak následovalo až do noci jedno překvapení za druhým. Široké příbuzenstvo,on je ze sedmi sourozenců + strýčkové a jejich děti atd. A kdo nebyl příbuznej , tak byl soused.
Po koupačce v pěkně vykachlíkované sprše dáváme čaj a oběd. Na zemi opět igelit a už manželka hostitele nosí na „stůl“. A zase čaj. Pak na motorce děláme projížďku po okolí. Ukazuje mi kde jsou jeho pole a kde ostatních příbuzných.Všude jsem představován. Připadám si jak delegace na nejvyšší úrovni.Vidím sklizeň rýže, sbíráme rajčata. Posedím ve stanu u vodní dýmky a stanu se součástí žertu kámošů mého hostitele . Jsem totiž vydáván za obchodníka z Evropy co přijel domluvit nákup rýže. No chvilku to i fungovalo.
Místní ženský mají tanečky na verandě nějakého baráku.A večer bude ta oslava mnohem větší.
Samozřejmě zvlášť mužský a zvlášť ženský.Děsná sranda, že jsem řekl o íránských řidičích , že jsou very crazy-bláznivý,šílený.Téměř všichni chlapy co jsem jim byl představen ,byli řidiči náklaďáků.
Folklorní tanečky, rituální souboj s holí, buben a trubka, měsíc v úplňku. A večeře dělaná společně ve velkém. Kotle rýže a kuřecích stehen v paprikovo- tomatové omáčce.
Dostáváme s hostitelem najíst jako PRVNÍ !! Jsou naprosto hotový , že jedu SÁM po JEJICH zemi , na kole a že se mi tady líbí./No trochu musím přibarvovat / Bylo toho všeho kvanta!! Z usmívání mě bolí celá huba. Jinak jsem se i trochu zapotil , protože na návštěvě u bratra mého hostitele jsme jen tak seděli na zemi a on /Mojtaba Zare / se tak nějak ke mně začal tulit. No naštěstí to vyšumělo do ztracena , ale horko mně bylo převeliký. Oni ti chlapi to tam mají asi dost těžký s babama a tak si holt někdy vypomáhaj. Ale já na tohle teda nejsem stavěnej. Taky je možný , že jsem si to blbě vyložil.
Konečně jdu na kutě.Velká místnost – koberce + slabá madrace a deka. Vodu k pití si mohu kdykoliv dojít vzít do lednice. A Mojtaba si ustlal kousek vedle mě.Takhle podobně spí i všichni ostatní v dalších místnostech, ovšem oddělených jen příčkama, co nejsou vyzděný až ke stropu.
Ráno se celá „poste“ smotá do balíku a uloží do komory.

17.10.

V 6.00 dávám budíček, ale nejsem propuštěn dokud se přeci nenasnídám. Opět klasika – igelit na zem, a dostávám míchaný vejce, mrkvový džem ,lavaš, čaj , vodu,rajčata, a já dokonce navíc ještě kousek másla.
Konečně se se všemi loučím a od panímámy ještě skleničku mrkvového džemu asi 2 kg rajských, 0,5 kg cukru a kg cibule. Něco musím s díky vrátit. Vždyt bych to nenarval do brašen. Mojtaba mě doprovází na motorce až na hlavní silnici
Tak sbohem /alláh s tebou/ a moc děkuju. Těhle 24 hodin opravdu nikdy nezapomenu.

Persepolis – je to fakt ohromující a to jsou už jen trosky. Stálo to za tech 5000r+5000/muzeum/ Pak dost mizerně dojíždím do Shírazu. Mám děsnou krizi. Šněruju silnici a do kopců se plazím jako šnek. Nakonec mě zachranuje kofejnová tableta zalitá místní pepsikolou.A ejhle, jsem jak rybička a ty dva stojkový kopce /1922 m/ konečně vyjíždím. A to do toho ještě byl pořádnej protivítr.Dokonce takovej , že ve sjezdu dolů musím ještě šlapat abych nezastavil!!
Shíraz – jsem překvapenej , je slabej provoz a tak se mi do něj vjíždí v nečekané pohodě.První dojem – sympatické město.
Nacházím hotýlek třetí kategorie, usmlouvám dvoják za 50 000R/včetně sprchy a kuchyňky/ Jo jsem spokojenej.
Couračka večer po okolí , Citadela,bazar – starej a novej To bylo super.
Nákup. Nacházím krámek , kde mají spoustu west zboží hlavně různé instatní polévky,špagety,maggi atd. Dávám si zmrzlinu, ovocnej šejk, Od zítřka , až vyjedu mě zase čeká asketismus. Dnes to bylo cca 80 km
17. – 19. 10

VŠECHNO JE JINAK !!!
ZUBAŘ , ZUB MOUDROSTI, NEJDE VEN, LÁME HO PO KOUSKÁCH.
VČERA 2,5 HODINY A DNESKA POKRAČOVÁNÍ.
HUBU MÁM NA HADRY.
Problém s telefonním spojením domů a s pojišťovnou. PENÍZE!!!
Jesi vyjedu , tak nejdříve 21.-22. 10

MUSÍM SE DOSTAT DO HAMADÁNU !!!!!!!!!!!

Spousta dojmů je na diktafonu.
Bez mobilu a SMS s Miloušem bych byl psychicky dost na dně. Díky za ten mobil Milouši!!
19.10.

Zubaře mám za sebou.
Ve středu vyndat stehy. Byl to ale nářez! Hlavní starost aby nic nezačalo hnisat a aby pojišťovna zaplatila. Pěšky domů – nechtěná prohlídka dalších částí města – tržnice, mešity nákup ráže, ovesných vloček 10 ks vajec 3 ks česneku. Tam byl pěkně nerudnej prodavač a tak jsem mu zaplatil jen jednu hlavičku advě jsem mu štípnul. Ještě že mám slušnou lékarničku ale je fakt , že se tady dá docela léčivo sehnat.Ten betadin je super. Po každém jídle chodím vyplachovat a tisknu si na ránu gázu namočenou do něj. Taky mně perfekně zabírá na bolest ibalgin 400.
Je dobré , že mám časovou rezervu, ale jak se to bude dál vyvíje to vůbec nevím.
JE TO ASI FAKT POUŤ DO VLASTNÍ DUŠE!
Radost-smutek-štěstí-bolest-nervy-deprese-euforie-fyzická únava-osamocení-strach.
Tohle všechno a určitě i mnohem víc pocitů prožívám a to na 100%
Konečně čas na to abych se učil něco málo z angličtiny co jsem si sebou vytisknul.
Píšu Miloušovi , ale neodpovídá. Ten mobil je moje pupeční šňůra s domovem.
Dnes došel dobitej kredit a bylo to jako bych byl na porodním sále od ní přestřiženej.
HLAVNĚ NESMÍ NIC HNISAT!!!!!
A taky že nebude!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
MP3-ka je taky naprosto úžasná věc společně s digi foťákem.
21.10

02.22 v noci – Je to dost špatný. Prášky pomáhají jen chvíli a to hlavně ibalgin, kterého mám málo. Spím blbě. Řeším variantu předčasného návratu.
1/ rozmontovat kolo+ věci do báglu
2/Busem do Tabrízu
3/Busem do Istambulu
4/Zkusit Student agenci aby zajistili změnu odletu
5/ odlet domů
Musím na internet a spojit se s nimi.
Vzal jsem si to nejsilnější co mně Milouš dala na zuby a konečně asi po 30 sec. Usínám. Úleva!!
Ráno v 6.30 ale znova prášek a potom kolem 11.00 brufen. Vařím nudle s mrkvovým džemem. Jídla mám dost. Jen mně chybějí vitamíny- hlavně B a C.To jsem si já blbec samozřejmě z domova nevzal. /p.s. mohl jsem si je ale koupit –daly se sehnat!/
Ranní korespondence s Miloušem. Ta si myslí , že bych mohl nejdříve vyjet tak až v sobotu 25.10.
To je běs! Ale pokud bych mohl po svejch , tak furt lepší než se snažit o autobus a /ústup do Istambulu.
Jedinný co možná dneska půjdu ,takna internet /1 hod10000 r/. včera večer jsem ještě šel vyměnit 60 dolárků a samozřejmě mě vexlák natáhl. 1 dol. Za 9 330 R Ještě že mám tu MP3-ku. Jsem docela už votrávenej. Domů ! Do Jičína! Na Samšinu ! Vínečko! Sekat zahradu,! Pěstovat brambory! Pařit na PC!!!!! Cha Cha to je ,co?!
Ke snídani jsem dneska měl čínskou polívku s nadrobeným chlebem. Jo , docela to šlo jíst. A ty nudle taky,.Po každém jídle musím chodit vyplachovat betedinem.
Jsem docela hubenej. Myslím ,že na cyklotestech by mně teď moc podkožního tuku nenašli. Peněz mám na 20 dní při 50 000R /5,5 dol. na den. Pokud nebudu platit drahej hotel , tak se to bude dát vyžít. Docela se bojím toho vyndavání stehů. Po třetí u Mengeleho! Chůbe, chůbe- což je v místní řeči : dobře, dobře,klídek,klídek.
21. 10.
Odpoledne jsem šel na chvíli do města. Informační centrum bylo otevřené. Mladej chlapík, dobrá angličtina, vytisknul mně plánek s vyznačením výpadovky na ten Yassuj. Tak snad. Couračka přes New bazar domů. Vařím chlebovou polívku/cibule,česnek,masox+chleba+vločky sůl a trochu adžiku. Dobrý ,ale nesmím si pod tím vizuálně nic představovat. A taky nemusím kousat – rovnou polykám. Bolí hlavně ta stolička vedle. Zašívám ledvinku a poslouchám MP3. Spočítal jsem si , že na hranice s Tureckem /Sero/ by to mohlo být cca 1600 kmt.j. 16 dní+ 2 dni rezerva . To znamená 18-19 dní do Turecka.
22.10.

Ráno u doktora – přišel z venku, pozdravili jsme se. Sedl jsem do křesla a aniž by si umyl pazoury nebo si vzal rukavice , začal se mi zase hrabat v puse. Vytáhnul stehy – to proběhlo bez zádrhele a že můžu jít. A vůbec se neměl k tomu , aby mi napsal něco silnějšího /měli mu tam volat z Teheránu z asistenční služby/ Tak mu to říkám , ale jenom mlel něco pořád o many, many. Tak mu vysvětluju , že musí znova zavolat na to asistenční číslo. Nakonec to pochopil a volá! Chvíli se dohadujou po telefonu. Nakonec Chůbe, chůbe, Zavěsil a šel mi napsat znova silnější antibiotika a vyplachovací roztok a prášky na bolest. A sbohem!
Tak jdu. V nejbližší lékárně po chvíli totální ignorance mojí osoby ,přestože stojím poslušně frontu, si přes masu zakuklenejch ženskejch nemilosrdně razím cestu k nejbližší osobě za pultem . Všechno mně nasází do košíku a teď čekám až hlavní šéf udělá účet. Tak mu říkám , že chci jenom prášky na bolest. Ostatní ne. Ale že ty analgetika zato potřebuju dvoje. No problem. Platím 10 000R dohromady a odcházím. Baby za mnou štěkají jak hejno rozzuřenejch hus. Ale černejch. Pokud bych si vzal všechno , tak by mě to stálo 84 000 R , ale jelikož mám ještě svoje kvalitní antibiotika i betadine , tak je to zbytečné. Snad nebudu litovat.
Dneska cítím docela zlepšení. Uvidíme , jak v noci , ale pokoj zaplatím už večer a je možné , že vypadnu zítra brzo ráno.
Vypral jsem si gatě a znova musel sundat přední gumu,neboť byla opět splasklá. Malinká dirka. Tak nevím. Nasazuju druhou ,úplně funglovou duši. Pumpička funguje tek do 2 atmosfér. Pak stávkuje.Až přijedu , tak ji musím reklamovat. To je pech a velkej průser . Dobijím kompletně všechny články .Teoreticky bych měl minimálně 10 dní spát venku, tak doufám , že to tak vyjde. Jídlo mám na cca 5-6 dní. Celkově bych mohl dost peněz teď ušetřit.
23.- 25.10

Tyto dny jsem měl kompletně namluvené na diktafonu a to se ukázalo jako blbá volba. Neboť jsem ho ztratil v Turecku. Snad jen ,že jsem spal v u červeného půlměsíce na betonovém dvorku a večer se na mě přišlo podívat asi tucet místnáků. A potom jsem byl stopnut íránským řidičem náklaďáku a pohoštěn čajem . Byl to úžasnej chlapík s nádherným knírem.

26.10.

15.28 – neděle
Jsem po 122 km kousíček za Shahr-e-Kordem. Tam jsem se chtěl ubytovat , ale Turist Inn byl za 250 000 R a mosaferchune /hrozná díra / bez sprchy byla taky nehorázně předražená 10 000 R . Tak jsem si v příjemný bagetárně koupil dvě bagety a jednu 2 l zam zamky a na výpadovce směr Seman a Tiran našel tenhle stromovej hájek Jedinný problém nejspíš bude , že se tady asi vyskytnou ovce a s nima i čoklové. Ale třeba budu mít štěstí. Dnes jsem utratil 50 000R Etapa začala hodně brzo . V 5.30 ,ještě za tmy jsem vše zabalil a na lačno vyrazil. Zase stoupání. Nejvyšší místo dnes bylo 2630 m. Ale pak už klesání nebo rovina. Krajina nic moc, silnice obyčejně dva pruhy , docela chvílema silnej provoz. A navíc obloha fest zadekovaná takovejma hnusnejma mrakama.

Shíraz
Sepijan
Masiri
Yasuj
Maymand
Gandoman
Borujen
Shahr-e-Kord
Tiran
Borujerd
Hamadan
Sanandaj
Bukan
Mahabad
Orumiyeh
Serou
Tak takhle si to představuju.
Dobrá chvilka byla v Borujendu. Hned z kraje hospůdka a dělali tam konečně pořádný Dizi , jak jsem oněm četl. V misce řidká polívka , ve hmoždíři luštěniny, rozvařené maso a trocha polévky. Dostanu lžíci , cibuli ,lavaš a tlouk, kterým to v tom hmoždíři pěkně rozmatlám a dávam si to do tý polívky v misce. Přidat chleba a třeba i cibuli.No a lžící baštit.
Taky tam byla správná sešlost. Dost jsem jim svojí návštěvou zpestřil den. Byla sranda. Doporučovali mně návštěvu hamamu – to jsou veřejný lázně , /asi už pěkně smrdím/ Ale jelikož je dost brzo , tak to bude muset ještě vydržet a večer to zpraví zase žínka a půl litru studené vody. Mám zatím 50 km . Taky mně začínají lízt na nervy s tím věčným hulákáním na mě. Nejlepší jsou strejcové kolem 40-60 let a nejhorší takový ti spratci od 13 do 17 let. Obzvláště když jezděj na těch jejich kozích dechách. Takovej kluk si to jede vedle mě a chce si povídat, Jenže je to do kopce a to se mi povídá docela blbě. Nebo jen huláká.

Včera večer – to jsem měl ten bivak „na kozích bobkách“ u dělníků co stavěli most či co, přijeli dědu hlídače postupně navštívit asi 3 auta. Už jsem konečně zabíral ale samozřejmě každá posádka auta muset jít hned na výzvědy , kdo že to tam spí v tom pidi stanu na těch kozích bobkách.
Zima moc nebyla, ale dneska už je jasný , že jedu vstříct podzimním přeháňkám. Buď tady nebo v Turecku. To bude mazec. Sem tam otravujou psi. Voni mě cejtěj i přes kopec a běžej za mnou snad i několik km. Bestie.
Těch cca 250 km přes hory a začalo to u Seppidanu , bylo těžkejch , ale moc pěknejch !
Dneska je to přesně polovina mého čundru – 36 dní za mnou a 36 dní přede mnou. Ale mám pocit , že jsem tady celou věčnost.
Musím říct , že domů se těším . A na všechno.

Statistika : ODO 2852,3 km
161 hodin jízdy

Vzdálenost Shíraz –Shahr-e-kord …… 446 km 26 hod 20 min
Pr. R ..16,9 km/h
27. 10 .

Dnešní etapa byla dost únavná. Pořád se pohybuju ve výškách nad 2000 m. Je to taková pila. Nahoru – dolu, ale ty stoupání už nejsou tak strmý . Zato delší 8 – 10 km i víc. V noci opravdu začalo pršet , takže jsem asi v 07.00 ještě přidával tropiko a spokojeně i když s obavama co bude další den , usnul. Spal do 06.00 Pak se začalo trochu vyjasnovat , tak jsem vyrazil. To už se kolem mého bivaku hnal bača s ovcema a kozama. Prvních 55 km do Turanu bylo hnusný. Ale závěr 10 km sjezd. Kupuju nejdřív v jedný vesnici jogurt, malou lahvičku oliv. Oleje, hrozinky, dvě mufiny a pytlík sojové drti.. 39 000R. Pak v Turanu dvě bagety 10 000R. Velmi příjemná bagetárna ,stolek venku , klid , čisto. A tím jsem pro dnešek skončil. Jinak po hlavní , na kterou se tady teď napojím bych se dostal zase do Esfahanu. Je to cca 60 km.
Jesi ten začátek byl hnusnej , tak tahle „hájvejka“ je sice relativně bezpečná /jako naše dálnice Praha – Boleslav /ale jízda po ní byla odporná především proto, že nebylo vidět žádného konce. Po stranách jsem mohl v oblačnosti tušit dost vysoké hory. Kolem 13.00 jedu vstříct nějaké přeháňce a tak zalézám do rozestavěné stavby u silnice. Tam v závětří vařím čaj a baštím sušenky.Trochu hřmí , spadlo trochu deště, ale nakonec zase vyjíždím.A taky jsem dnes teprve teď vzal dvě pilule proti bolesti. To je úspěch. Ale už se to fakt nedalo jet bez nich.
Po každém jídle i kdybych třeba jen pil mlíko, mě to začne bolet ještě víc. Zvažoval jsem zda v té stavbě nezůstat přes noc, ale nakonec jedu dál. Mám teprve 95 km a je brzo. A ejhle po cestě je docela dost stromovejch hájků. A sadů . Když tu co mé bystré oko nevidí : symbol červeného půlměsíce. Je rozhodnuto. Jdu na to. Zkouším osvědčenou taktiku a mám opět úspěch. Večer si ustelu pod plechovou střechou na štěrku. Chlapi co mají službu jsou fajn. Vařím kaši br. + sojovou drť a dokonce na oliv. oleji cibulku a česnek. To je paráda. Mastnota mi docela chybí. K tomu 2 l čaje, samej cukr. Už se těším , že se v klidu vyspím. Hoši mají výjezd k bouračce. Mladej saniták se mnou zkouší klábosit. 23 let a nadává na Irán. Žádnej sex, ženský zahalený, do ciziny taky nemůže, všechno je „very bad“. Je mě ho líto. Ale co naděláš. Musejí ty svoje potentáty nakopat do prdele sami. Tak aspoň spolu pijeme čaj. A do plechové střechy buší déšť. Každý den , který se mi takhle povede zakončit je pro mě velkým vítězstvím. Ještě 34 dní . Dnes ujeto cca 110 km.
28. 10.
Zase to bylo jak na houpačce.. Navíc po poledni se dělají pořádné mraky. Kupuju 5 vajec u takovejch joudů. Koukaj dost nechápavě a neochotně. A 1,5 l Mirindy. Večer budou míchaný na cibuli a česneku na hromadě oleje. Už se těším. Ráno u půlměsíce jsem se probudil do pěkné zimy. Navíc ,sotva jsem se zabalil , tak ke stanici přjel busík plnej chlápků pracujících pro tuhle organizaci. Asi rozvoz do služby. Takže jsem byl středem pozornosti hned po probuzení. .
Odpoledne nacházím takovej stromovej hájek akorát jsem musel přebrodit malej potok. Ještě před tím jsem si na cestě chtěl dát u kebabárny co byla postavená u silnice nějaký maso na špejli. Jenže ještě neměli nic připraveného a děda s klukem co to provozovali se nezdáli moc vstřícný k unavenýmu poutníkovi, takže jsem se na obchod vyprdnul a těšil se na večerní míchaný vajíčka.
Konečně jsem na pěkným místě, dost daleko od silnice, nebudou mě tolik rušit auta. Po postavení stanu , obcházím okolí a sbírám kdejakou suchou větvičku. Bude oheň . To je svátek.
Pak mě objevuje partička malejch kluků. Jsou z blízké vesnice a šli někam za silnici trhat jablka. Při cestě zpět se u mě musejí zastavit a zjistit co jsem zač. Je mezi nima tak jeden-dva rozumější. Jinak klasika. Kluci se po chvíli otrkali a jsou docela rozjívený. Musím bejt až docela přísnej. Nakonec se jich zbavuju a zůstává mi po nich pár jablíček. Tak si je peču na skomírajícím ohýnku. Nad hlavou se mi honí bouřkové mraky. Je už podzim jak má být. Ty barvy kolem mě jsou ve sluníčku nádherný, kolikrát pastva pro oči i pro foťák.
29.10.

Vyjíždím v 6.30. Noc proběhla v klidu. Ve 12 .00 mám rovnou 100 km. Ale je hnusně. Večer něco přijde. Silnice střídavě dobrá i horší..
Ráno jsem měl příjemnej okamžik , kdy jsem zastavil po 30 km u okraje města a jak je tady zvykem jsou tu různé osvěžovny ve formě stánků. To pro řidiče , kteří se tady zastavují na jídlo a čaj. A sympatický prodavač mně udělá snídani s čajem. Dávám si po oblíbených vajíčkách ještě sladkou buchtu a je to jak doma když jsem byl kluk a moje mamča měla vždy napečíno.
Pak ještě před polednem kupuju 1 kg banánů/10 000R a jinak to stojí za h…! Po 120 km /13,30/ nacházím místo na spaní, fakt slušný, jenže nejdřív jeden bača a potom když už je 17.15 přichází další, mě dost důrazně přemlouvají abych tam nespal . Nakonec když to nejsem ochotnej připustit a pochopit , mně kreslí dost výmluvnej obrázek. Hladový psiska co roztrhaj stan i s ubohým cestovatelem . To už je na mě moc a tak se bleskem balím /navíc jsem si myslel , že mě vemou k sobě domů / a už za soumraku pokračuju dál .
Samozřejmě , že mě posílali někam do hotelu , jenže to já nemám v úmyslu. Průšvih je , že přede mnou je už Borujerd .Už mně chybí kolem 5 km do velikého města a tam já vůbec nechci jenže kde se upíchnout. Kolem je navíc samé vojenské zadrátované území. To je běs!!! Zabočuju na polnačku k nějakým stavením. Uprostřed políčka stojí tři chlapíci a s údivem na mě zírají. Tak se jim snažím vysvětlit , že bych potřeboval kousek místa na stan abych přečkal jednu noc. Chvíli se dohadujou , dva odcházejí a třetí mně ukazuje ať jdu přes to oraniště s ním. No pěkná díra, chlapík je taky pěkně černej a zarostlej ale uvidíme.. Neumí ani slovo anglicky ale vzal mě k sobě domů ! Nejdřív jsem musel kolo odvléci do vzdálenější kůlny a pak s brašnama se táhnu do malé cimry v patře .To by se mi tady líbilo. Když už mám vybalíno , tak chlapík zase přichází a ukazujemi, ať si věci poberu a jdu s ním . Nakonec končím v jeho hlavní místnosti . Domek je fakt hodně prostej , je vidět jak jsou chudí. Hajzlík na dvoře, blátivé zápraží, uvnitř voda v sudech , holé jakoby betonové zdi, jednoduchá okýnka. Nemám ani odvahu fotit- cítil bych se trapně. AleMustavo Soki je mladej stavitel-zedník , má rodinu,okatýho synka/ 4 roky/ se kterým se mi chlubí. A já jsem jeho vzácným hostem. Sedíme v malinkém pokojíku na koberci . Celé místnosti dominuje veliká obrazovka televize a malinká olejová kamínka. A venku se rozpoutala pravá íránská buřina. Jeden blesk za druhým , proudy vody bičujou stěny domku a skrz jednoduché okýnko stékají pramínky . Navíc vypnuli proud a tak vytahuju čelovku a Mustavo svíčky. Vůbec si nerozumíme , ale vlastně to důležité co bylo potřeba, jsme si řekli. Pak byla večeře. Trocha rýže kousek kuřete, čaj.Je vidět,že toho sami moc nemají a tak přestože bych to snědl klidně všechno, dělám , že jsem plnej už po pár soustech.Ale byl jsem dost najedenej ještě z místa ,co jsem chtěl spát původně. Tam jsem se nacpal dost. Cukrem do čaje ale nešetřím. Taky se mi znova rozbláznil zub. Spát se jde opět na rozbalenou madraci . Dostávám asi tři deky a konečně po tomhle zajímavém dni usínám. Jen se bojím , že budou celou noc žrát mouchy a čudit ty kamínka. Je jich tady mraky- těch much.
Celkem ujeto 130 km
Od Shírazu jsem 700 km
30. 10.

Ráno pohodička.
Já jsem sice vzhůru v klasických 5.45 a venku tma, hostitel ještě zařezává. Tak akorát jdu 2x za sebou ven na ten „luxusní“ hajzlík. Je to takový výklenek , kde na zemi je běžná záchodová díra a dvě šlapky . Nezbytná konvička s vodou na umytí místo papíru. Žádné dveře , žádnej závěs. Doufám , že zrovna nepůjde taky někdo z místních. Všeobecný budíček je kolem 7.15 .Přináší se ranní čaj , a po chvíli i snídaně. Jsou fakt chudí. Kousek chleba, cca 3 ks míchanejch vajec pro oba. Ještě dostane i děcko a ždíbec si uklofne i panímáma. Schválně si opět beru jen symbolicky – je mi to blbý. Navíc ty žloutky jsou fakt dost syrový a nerad bych chytil salmonelu. Hostitel mi pomáhá s brašnama přes to děsný oraniště, který po noční buřině je ještě lepivější. Konečně jsme na asfaltu . Tam mu vnucuju 20 000 R Je to takovej symbolickej dárek a když ho nechce ani za nic přijmout , tak mu důrazně říkám , že to má pro syna . Loučíme se a já jsem opět na cestě.
Borujerd naštěstí objíždím po okruhu. Na výjezdu si u cukráře kupuju takové pečivo plněné marmeládou. Tady se v cukrárně snad všechno kupuje na váhu a né na kusy. Zákusky jsou většinou dost malé, takže když jsem řekl , že chci dva kusy, koukali na mě dost nechápavě. Takže beru třeba 0,5 kg a je to OK.Ještě si dopřávám takovou placku ve tvaru chleba , ale později zjištuju, že je taky sladká. Jako naše sladké loupáky. Bodejť, vždyť jsem to kupoval v cukrárně a né v pekárně. Cca 12 000r.
Na cestě je přede mnou další městečko – Malayar.
Hned z kraje mě téměř odchytává majitel malé jídelny – kebabárny. Super chlapík. Slušnej a ochotnej. Musím jít dál a mám si dát na co mám chuť. Džúdže-kebab, čelou-kebab,morgh-čelou .Tak zjištuju cenové relace ale on jen říká – žádný peníze, o placení opět nechce ani slyšet. Dávám si klasiku , mleténa špejli s rýží a cibulí a rajčaty. Voda je zdarma i když mně ještě nabízejí zam-zamku/íránská kola/. Radši se opět pokouším platit ale jsem zase odmítnut. Tak fajn , loučím se a dělám pár fotek a mizím než si to rozmyslí.
Následuje ještě jedna zastávka, při které kupuju v malém krámečku 2xkrabičku sýrů/něco jako lučinaú 1x sušenky a dělá to cca 11000R. Vodu jsem doplnil do všech lahví /vezu 5 l/a snad poprvé radši přidal trochu sanosilu. Byl to venkovní kohoutek u hajzlíků , tak pro jistotu.
Dneska to ubíhá fakt pomalu. Navíc jsou hrozitánský mraky a v závěru etapy i krutej protivítr. Na rovině točím lehké převody a mám 10 – 11 km /h . Je to už na pováženou, začínají padat kroupy s deštěm a kde nic tu nic na spaní. Pomalu začínám propadat depresi . Když tu se na pravé straně cca 100 m od silnice objevila uprostřed sklizených políček a vinic malá betonová hranatá kůča. A kilometry okolo jinak nikde nic. No prostě zázrak! Prší a hřmí , tak se nerozmýšlím a jenom doufám , že bude a/ otevřená b/ obyvatelná. Sláva !!!! Alcron to sice není , ale když jsem všechen bordel / myší bobky, a jinej humus / nametl starým hadrem do jednoho kouta , ucpal obě vymlácený okna aby na mě netáhlo a na zem položil a srovnal něco , co dříve bylo kobercem, tak to bylo dost dobrý. Mám pocit- a to jsem teď co to píšu napapanej , nabumbanej a ve spacáku, že se mi odtud zítra nebude ani chtít.
Dnes 95 km
Celkem ODO 3 291,8 km
Celkem time 186 hod
Nejkrásnější okamžik dne: mám kde spát, je to tady relativně bezpečné a další den za mnou. Venku pořád pěkně fičí, mraky jsou nacucaný jako houba, a já zítra pojedu směrem proti nim. A zase ta nejistota , kde budu večer spát a tak pořád dokola. Ještě 30 dní !! Momentálně mě to moc nebaví, něco jiného by bylo , kdybych si mohl večer utábořit na břehu říčky pěkně rozdělat oheň , a pod hvězdnou oblohou v klidu usnout. Jenže tady to takhle vůbec nejde. P.s. v noci po mně skákalo nějaký zvíře. Vypadalo to při svitu čelovky jako něco mezi krysou a miniaturním klokanem. Tak nevím. Nechal jsem Tomu drobky od snídaně.
31. 10. – 1. 11.
Opět diktafon
Dorazil jsem do Hamedánu – města Aviceny
Ujeto pouhých 55 km
Město je plné lidí a po jedné z hlavních tříd jsem se dostal až na velké /centrální / náměstí. Nacházim mosaferchune za slušnej peníz. / kolik už nevím/ Je to ale pokojík pro jednoho s velikým proskleným vchodem na takové dlouhé chodbě na d parkovištěm aut uvnitř dvora. Celé okno-dveře se dají zakrýt humus závěsem . Postel není ani moc proleželá , ale deky jsou nejspíš plný blech/ taky jsem hned jednu chytnul a držela se mě ještě týden/ stejně spím ve spacáku. Moc teplo není cca 10 – 13 stupnů. Ale můžu mít u sebe kolo a na zemi v koutě si vařím. Venku se fakt honěj čerti . Průtrže mračen se střídají s deštěm a při chvilkovém roztržení mraků jsem si všimnul , že okolní kopce jsou zasněžené. To je nadělení. Jen jsem trochu obhlídnul okolí a jinak se poflakuju. Udělal jsem údržbu kola , trochu vypral /umývárka je otevřený až večer / dost jsem i sms-koval domů ohledně předpovědi počasí na budoucí čas. Fak těžká depka!!! Při jednom kolečku co jsem dělal po městě jsem objevil malinkou ale dobrou bagetárnu /1 ks za 5 000r / a taky zkusil v jedný pouliční jídelně něco z velké pánve. No to jsem si da – byl to pajšl v rajčatové omáčce . To je síla , je mně blbý to celý vrátit/10 000r/ a tak dělám co můžu no nakonec pár soust sním ale nesmím nad tím moc přemýšlet. Taky hodně prolejzám starej bazar. Ten je fakt dobrej . Vlastně jako všude jinde.
2. 11.
Tak po těch dvou příšernejch dnech , kdy jedinný světlý okamžik byl , když jsem zalezl do spacáku nebo si udělal jídlo , konečně brzo ráno opět vyrážím . Je tma , 5.30 zase huláká do ztichlého města amplion ranní motlitbu z minaretu a tak mám o budíček postaráno. Předpověď co mně holky poslaly z domova moc příznivá není , ale nevěřím že by ještě i třetí den byla ta hrozná slota , to snad ne! V 6, 15 už sedím na kole a motám se asi 9 km po městě než naleznu správnou výpadovku. Provoz zase začíná houstnout nicméně u krajnice je místa dost. Po cca 22 km odbočuju ze směru na Kermašan směrem na Sanandaj. Kupuju dvě buchty /2 000r/ . D o Sanandaje mě čeká ještě 165 km.
Postupně pomalu na 45 km nabírám výšku až jsem na nějakých 2400 m : Trochufouká fakt studenej vítr , naštěstí i mírně do zad. Vařím konečně snídani – čaj , vejce na tvrdo od včerejška, a chlebík. Oblékám sympatexové gatě od OK sportu , ještě jedny ponožky a návleky na ruce. Od 49 km začínám klesat s větrem v zádech. Je to fofr. S jednou zastávkou na čaj a česnekový jogurt s plackou / 8000r/ mám dalších 50 km za sebou co by dup. Je poznat , že tady začíná žít jiná národnostní skupina – Kurdové. Vesnice jsou sice taky splácaný kolikrát z hlíny , ale domky stojí trochu jinak a zatím tady není takovej bordel okolo. Po tom druhém sjezdu se předemnou otevřela nekonečná planina. Obzor je sice utopený v mlze a mracích a jen matně můžu v dálce tušit vysoké kopce. Vedle staré dvouproudové silnice se opět staví masívní široká silnice-dálnice.. takže pokud tady tudy někdo pojede za nějaký ten rok , bude to už po ní. Pořád fouká a když nešlapu , tak zima zalézá pod kůži.Ale přeci jen se sluníčko pomalu začíná snažit . Mám na budíku 130 km je 13.30 . Nacházím asi 200 m od silnice zděnou budovu. Je to pravděpodobně vodárna a uvnitř je uskladněn i cement. Skrytě od silnice je na druhé straně budovy malá krytá terasa. Navíc je i v závětří. Musím to tady pro dnešní den zabalit. A překlepat to tady až do tmy. Pak postavit tropiko. Už jsem se ho naučil stavět i bez pomoci kolíků . Na tvrdém podkladu. Jen musím najít aspoň 4-5 pořádných šutrů.

3.11.
Tak jsem včera přečkal noc opravdu jen v tropiku na verandě. A bylo to v poklidu. Jen v dálce hrozně štěkali a vyli psiska.Tak jsem nevěděl jesi se náhodou nesvolávají k útoku na mě. Spalo se dobře, nebyla ani moc zima. Opět budíček v 5.30 díky vzdáleně slyšitelnému hlasu muezina svolávajícímu k motlitbě. Ještě se válím do 6.00 , pak se začíná rozednívat a fakt během 30 minut mám zbaleno. Ale přeci jen si dneska vařím snídani. Teda jenom čaj a v něm namočenou hrst rozinek. Už brzo ráno, kdyžjsem musel vylézt ze spacáku a dojít si na záchod, bylo jasné , že mě žádné velké překvapení ohledně počasí nehrozí. A taky že ne. Do 25 km nepršelo ale obloha je na spadnutí.. Taky celkem neznatelně ale vytrvale stoupám. I moje rychlost tomu odpovídá. 14-15 km /h. Po 25 km je najednou sedlo 2 500 m a tunel. Začínám jeden z mnoha sjezdů co mě ten den čekají. Fouká a „konečně „ začíná pršet. Dost hnusně. Projíždím několika dalšími tunely. Naštěstí jen krátkými. Je to vždycky dost napínavé. Nemají totiž postranní chodníček ale jsou trochu osvětlené. A opět stoupám a sjíždím a stoupám a sjíždím. Silnice často vede místy , kde se buduje její rozšíření, takže všude bláto. A prší, chvílemi slabě a chvílemi silně. Teplota se pohybuje kolem 13 stupňů a tak naštěstí není taková zima. A Hlavně nefouká protivítr. Projíždím městečkama z nichž po 55 km je největší Sanandaj . Je v dolíku , obklopený kopci a tak všechny cesty z něj vedou zase do kopce. A to dost příkrého. Je velký provoz. Všude okolo jsou hory , kopce, strže, rokliny. Všechno zalité mlhou a přikryté těžkýma podzimníma mrakama. Šedivo a nevlídno. Městečko samo o sobě je ale typicky kurdské. Strejcové v širokých kalhotách opásaných šerpou s turbánky na hlavách, Už jim chybí jen kůň vedený za ohlávku a dlouhá křesadlová puška a zakřivená šavle za pasem /plně vidím kresby od Buriana pro knížky K. Maye. Při pěkném podzimním nebo jarním počasí to tady musí být krajinově velkolepé.
Je to naprosto odlišné od východního Íránu no a jazyk je taky jinej. Co jsem se pracně naučil, těch pár vět a slovíček ve fársí, je mně tady k ničemu. Pokud dotyčný nemá snahu mně porozumět , tak mám smůlu. Ale lidi mě docela přívětivě zdraví, mávají a nejspíš se ptají co tady u nich v tom nečase ten cizinec dělá. Při jednom sjezdu zastavuji u malé osvěžovny. Jsem docela zmrzlej a tak jdu na čaja případně moje oblíbený míchaný vajíčka. Dva solidně vyhlížející pánové v oblecích si je tam zrovna také dávají a hned mně zdraví a ukazují ať si dám s nima. Jeden z nich mi přináší čaj a nakonec za mě opět platí jak omeletu , tak i čaj . Za ušetřené peníze si kupuju dvoje sušenky. Pozděj po několika prudkých sjezdech a stoupánich nastala opět jedna moc pěkná situace. To když při sjezdu po zablácené silnici na mě mává termoskou nějakej chlapík v pracovním oblečení. Moc se nerozmýšlím a zajíždím ke straně. Jsou tu zaparkovaný nákladáky a taky velkej bagr. Je to překvapení , protože ve lžíci toho bagru sedělo asi 5 dalších řidičů a schovávali se před deštěm . Na malém ohýnku hřáli vodu na čaj a zubili se na mě.Když viděli s jakozu chutí si dávám , tak mně neustále nalejvali další a další. A samozřejmě otázky a odpovědi o mojí cestě. Bylo to skvělé !!
Mám teprve 96 km , ale za jednou vesnicí se táhne pás stromů a keřů podél silnice. Je 15.10 a tak to tady dneska zalomím. Zalézám co nejdál do podrostu, stavím stan na mokré trávě. Vařím rýži, sojové maso, cibuli česnek trochu instantní polévky a koření Adžiky a sůl. Je toho plnej ešus a já ho do sebe nabouchal celej. Ještě čaj do flašky a zalézám do spacáku. Je 17.00 a přestalo pršet. Kdo ví jak bude zítra. Teď je mi ale fajn. Doufám , že mi věci trochu oschnou a nic mě v noci nesežere!.
Najeto 96 km
4.11. – 5.11.
Diktafon
Mám naprostý okno co bylo . Snad jen díky fotkám se tyto dny dají připomenout.

6. 11.

Tak pokud se nic nepřihodí ještě večer, tento den je za posledních 14 dnů naprosto nejúžasnější. Ale po pořádku.
V noci všechno proběhlo v klidu. Byla dost velká zima- mrzly mně pořád nohy a jak jsem ráno naměřil , byly 2 stupně. To znamená , že mohlo v noci i mrznout. Proto taky těch pár kapek co před usnutím spadly, do rána zmrzly. Vstávám a rychle balím. Jednak pro to ,že je mi zima a taky pro to , abych byl co nejdříve pryč z místa, kde jsem se docela vybál /viz diktafon???/
Sluníčko vylézá na d obzor a čistá obloha dává tušit , že bude pěkně. Taky že jo! Celý den azur ! Nádherné výhledy na kopcovitou kurdskou krajinu. Z kraje stoupám , pak sjezd opět stoupám . A nejsou to žádný brdky ! Pěkně 3 -4 km vzhůru a o to víc pak šupem dolů. V malé vesnické pekárně kupuju lavaš. Za 2000r. Mám ho pěknou hromadu . Pekárna je super moderní , celá v nerezu. A okolo jsou hliněný vesnický domky.Místnáci mě zvědavě okukují. Ženský se pochechtávají. Ten chleba byl tak dobrej , že se s ním cpu ještě u krámu a zapíjím ho studeným čajem z lahve. To je moje snídaně. Všude okolo jsou v kopcích roztroušené jablečné sady. Probíhá sklizeň. Taky si sem tam zapaběrkuju. A úlovek cpu do brašen. Večer si je opeču na oleji. S rozinkama a cukrem.
Krajinou a počasím jsem nadšenej. Taky se nikam neženu. Do Orumiyeh to mám cca 140 km .
Po 28 km převážně stoupání se dostávám na poslední nejvyšší místo při mé cestě Iránem. 2200 m sedlo. A následuje fantastickej sjezd 12 km. Přeruším ho pouze jedenkrát opět malé , osamocené osvěžovně. První obézní Íránec – mladej kluk mně dává čaj a ještě dvoje sušenky. Moc toho nenamluví a jen zírána televizi. Taková prkená bouda uprostřed ničeho a on tam takhle dřepí celej den, prodává /komu? / čaj a čučí na TV. Aspoň to využiju k focení.
Jsem na očekávané velké křižovatce. Odbočuju na Mahabad. Je to 5 km . Do města ani nezajíždím , jen po jeho okraji . Ale zastavuju u jakého si blešího trhu . Tlačím kolo po hliněné cestě kolem stánků a hned jsem odchycen dvěma mladými studenty místní univerzity /!/ . Odtáhnou mně hned na čaj k blízkému stánku a tam probíhá klasické vyzvídání o mně a mojí cestě, domovu a tak . Během chvilky jsme ale obklopeni dalšími asi 10-12 čumily a posluchači, kterým hošani překládají co říkám. Čaj samozřejmě neplatím a tak když po 30 minutách hovoru studentíci odcházejí objednávám si u stánku , před nímž jsme si povídali , ještě specialitu. Rozmačkanou horkou bramboru v placce s máslem a bylinkama. K tomu v hrnečku jogurtově hustej kefír. No je to prostě lahoda. Filmuju přípravu a fotím. Opět nemusím nic platit.
Loučím se a u blízké benzínové pumpy čepuju do flašek vodu. Teď silnice není nic moc. Žádný boční pruh, takže se křečovitě snažím držet s kolem na bílé postraní čáře. A navíc silně zesílil provoz náklaďáků.
Další zastavení na čaj a sušenky před Shirinem a pak na 88 km se přede mnou po levé straně objevilo jezero v dálce orámované zasněženýma vrcholama minimálně třítisícového hřebene hor.

To jezero není ještě Urumiyeh, ale na jeho břehu vidím rybáře a od silnice je odděleno širokým břehe. Je rozhodnuto kde budu dneska spát. Slunce krásně hřeje, a tak suším stan, píšu dení. Vyhřívám se na listopadovém íránském sluníčku. Jsem plnej optimismu. A taky jsem si pěkně nacpal břicho. Jenom tady koušou muchničky.
Najeto cca 90 km

7. 11.
Diktafon

Co si tak matně pamatuju , cesta do města Urumiyeh vedla v příjemném podzimním počasí . Jezero samo musí být opravdu obrovské , ale já jsem vlastně ani vodu neviděl . Bylo totiž naprosto vyschlé a jenom dno které se táhlo až k horizontu mělo fantastické barevné odstín po vysrážené soli a různých travinách. Silnice se klikatila a závěrečný dojez do města byl přímo nekonečně zdlouhavý. 30 km po šílené rovině vůbec nechtělo utéct.
Mám sice typy na nějaké hotýlky, ale jak zjištuju, tak cena absolutně neodpovídá mým informacím z domova. Totálně předražené. Nicméně objevuju malinkej zastrčenej hotýlek Tuba blízko náměstí. Usmlouval jsem cenu za jednolůžák včetně sprchy asi 8 dolárků a hned jsem se nastěhoval . Fakt čistej pokojík , ticho , moc útulno. Vyrazil jsem do šumu na průzkum . Perfektní starej bazar, Celé město se mi docela líbí. Má takovej šmrnc. Dělám dlouhé průzkumné procházky. Kupuju svetr a kašmírskou šálu pro Milouše. A taky tabák do vodní dýmky pro Doďase. Zůstávám dvě noci. Velká údržba kola , posezení v uzavřené restauraci hotelu při čaji a konverzaci s majitelem.
9. 11.

Po noci v hotýlku Tuba , která nebyla nic moc / měl jsem nerva z Turecka a taky rušili sousedé na pokojích/ vyrážím v 6.15 do temných ulic Orumiyeh. Cestu k přechodu Serou- Esendero do Turecka nacházím docela dobře i ve tmě. Kupuju ještě čerstvý chleba v ranní pekárně- poslední v Íránu, a s blikající čelovkou na hlavě projíždím městem . 55 km ke hranici . Pomalu se rozednívá. Prvních 25 km uběhlo rychle a pohodově. Ale pak se objevil první stoupák a začínám se pěkně zahřívat.. Krásné vyhlídky na zasněžené 4000covky a zvlněnou hraniční krajinu WestAzerbajdžánu. 2x po mně vystartovaly psi a zase jsem prožíval depku z toho , co mně bude čekat na turecké straně. Jedu asi 20 km a najednou na mně padla neskutečná osamocenost a stísněnost. Sem tam auto , náklaďák. Sero je hrozná díra , jak už to většinou takové malé hraniční přechody jsou. Ještě z kraje celnice se na mně vrhají vexláci První nabízí za 1 dolárek 1 tureckou liru a tak na ně prdím. Zastavuju v zaplivaný osvěžovně , kde téměř nic nemají a kupuju za poslední íránský peníze poslední íránský sendvič. S místní napodobeninou hamburgru. Nemají čaj ! Zbytek penějsem utrati trochu dříve v malém krámku při cestě. Nakoupil jsem docela slušný trvanlivý zásoby do Turecka, kde jak jsem předpokládal správně by zboží podobného druhu bylo mnohem dražší/ za 30 000r velký feta sýr , 3 ks karamelových tyček , sušenky
U vlastního přechodu jsou další vexláci a kurz už je mnohem lepší. Za 100 dolárků 120 Tl . Takže mám pro začátek celkem 130Tl Uvidím , jak s tím vystačím . / Naprůjezd celým Tureckem mně nakonec stačilo 64 Tl !! /
ÍRÁNCI mě propustili docela hbitě ale Turci si chvilku nechávali na čas. Velký údiv , že nemusím mít vízum.

JSEM V TURECKU

Esendere /název vesnice na turecké straně hranice / je ještě větší díra jak Sero.
A všude tureckej bordel. Lidi mně zatím také nejsou zrovna dvakrát sympatičtí.
25 km šlapu střídavě ostře nebo pozvolna do kopce.Konečně se přehoupnu přes nejvyšší sedlo /2100m/ a sjíždím do městečka Yu“kasevo. Nic . moc ale slunce svítí a okolní panoramata jsou skvělá . Tady už jsou lidi zajímavější. Za městem se táhne asi 10 km planina v dálce ohraničená pásmem čtyrtisícových hor. Už zasněžených. . Opět kousek vzhůru a potom začíná cca ? km dlouhý sjezd naprosto úžasným kaňonem až na křižovatku Hikkari – Van. Tam je vojenský check poin . Ty budu nacházet v této východní části Turecka každou chvíli. Vyplńuju anglicky psaný evidenční list a dotazník. A od tohoto stanoviště začínám ostře stoupat kaňonem vzhůru silnicí na Van a jezero Van.To ale bude až za 2-3 dny při nichž bych měl překonat sedlo 2710 m . Silnice se pilně buduje a tak na jednom místě , kde jsou stavební stroje a náklaďáky dostávám pozvání na čaj. Jsem odveden do malé buňky a tam obklopen asi 8 chlapíkama . Řidiči a dělníci ze stavby . Popíjíme čaj , tady připravovaný ve specialně vyrobených samovarech . Nerez válec ve kterém se hřeje voda má uvnitř vložku s čajovým výluhem . Vše se čepuje přes kohoutek . Cukr samozřejmě zvlášť a používá se podobně jako v Íránu.
Byla docela sranda. Stoupám dál a začíná foukat studený vítr. V úzké rokli je málo vhodných míst na to , abych se zašil na noc. Malá z kamenů zděná hranatá kůča by byla jako stvořená pro přespání. Zalézám dovnitř a věřím , že mě nikdo nenajde. Vařím jídlo . Když tu jsou ve dveřích dva kurdové v maskáčích. Jeden dost zarostlej, málomluvnej , druhej dost ukecanej a dělající na mě dost bu bu bu. Co jako že si představuju tam v jejich boudě dělat , že je to špatný, mleli něco o teroristech o vojácích . Já se jim snažil vysvětlit , že chci jen přespat , že si nebudu ani lehat na tu postel co tam byla. Nakonec za takového divného napětí jsem rychle dovařil , jídlo ani nedojedl a bleskem zabali. Tvrdili , že o kus dál je lokanta. Počasí a hlavně blížící tma se mmně moc nezamlouvalo . Nakonec jsem zase šlápnul do pedálu k jejich evidentní spokojenosti jsem odjížděl.
Lokantu jsem po 5 km našel .U ní plácek s trávou a majitel zcela ochotně svoluje , abych si postavil stan. Dokonce mi pomáhá a s ním i mladý učitel z blízké vesnické školy co uměl trochu anglicky. Uvědomuji si ,že musím vrátit ručičky hodinek o hodinu zpět. Takže je vlastně 16.30 a začíná být tma. Samozřejmě okolo hromada čumilů. Auta mi projíždějí skoro za hlavou. První noc v Turecku , v nohách mám 137,5 km . a nebyly vůbec zadarmo !

10.11.

Noc jsem strávil vcelku v pohodě , až na ty auta. Bylo to asi 10 km za křižovatkou Hikkari – Van. Společníka mi dělalo štěně jakéhosi místního hafana. Dal jsem mu chleba a ono se pak od mého stanu téměř nehlo.
Budíček v 5.00 a ojezd v 5.30. Jenže : 40 km jedu téměř 4 hodiny jak na horské dráze ve slušné zimě a silném bočním větru který se hodně často měnil v protivítr. Konečně jsem u Biškevetu. Celá trasa je ale krajinově dost slušná. Hlavně prvních 25 km. Pak se ale úzké údolí roztáhlo do velkých plání a tady vítr fičel jak o život.. Projíždím kurdským městečkem a v místní škole na mě snad ze všech oken hulákají: hallo mister how are you? Where are you from?
Zase sjezd a prudký stoupák , je to úmorné, hrozná zima díky ledovému větru. Tady tak jet v zimě , tak nevím . Konečně se blížím k začátku stoupání na mnou obávané a očekávané sedlo /2710m/ Jenže vojenský čekpojnt mě zastavuje . Hoši se sapíkama jsou dost důležití ale slušní. Nakonec mi velitel nakazuje , že nahoru nemohu jet po svých nýbrž na korbě náklaďáku. To se mi vůbec nechce . Dělám jako že nic a po chvíli se pomalu sunu dál. Jenže během několika minut předemnou zastaví velkej náklaďák ,řidič vystupuje a bez milosti mně nakládá kolo na korbu a moji maličkost do kabiny. Vojáci mu to dali totiž příkazem , že mně musí odvézt až do Vanu. Ale nakonec když vidím tu sněhovou slotu na silnici , která je navíc velmi úzká bez krajnice a silný provoz náklaďáků , jsem rád že to takhle dopadlo. Víc jak 20 km stoupání v tomhle sajrajtu by bylo dost nebezpečných. Vítr vůbec nepolevuje , ale v kabině bylo fajn. Podařilo se mi řidiče přemluvit, aby mě hned za sedlem , už při začátku klesání , vysadil. Čekal mě fantastický sjezd v naprostém azůru s nádhernejma výhledama na zasněžené hory. A za mnou na druhé straně hřebene se honili čerti. Jenže i ten sjezd byl okořeněnej pěkným adrenalínem , protože silnej boční vítr se mnou každou chvíli dost extrémně zamával. Jsem zabalenej do bundy i s kapucou, brýle na nose , rukavice a mažu si to tak 50-60km /h dobrých 14 km do vesnice u zříceniny hradu Hošap kalesi. V místní čajovně si u malinkého stolku dávám čaj a navzájem se okukujem s místníma Kurdama. Jeden čaj byl za 0,5tl. Snažím se trochu klábosit. Zvesnice vyjíždím opět stoupáním a po 5 km na levé straně podél tekoucí říčky nacházím krásnej stromovaj háje. Všude tráva a listí. Zalézám do kouta abych nebyl viděn ze silnice a vařím baštu. Musím se moc přemlouvat , abych tu v tom nádherným podzimním počasí nezůstal přes noc./málo km a moc brzo/ Taky se tu najednou z podrostu objevili dva kurdové celí v maskáčích a se sapikama a dost se zajímali co tady dělám . Nakonec když viděli můj vařič, kolo a jídlo pochopili , že jsem fakt turist a s úsměvem odkráčeli . No bylo to docela překvapivé.
Pokračuju ještě asi 10 km a najednou se přede mnou otevře pohled na velké jezero. Na jeho břehu je jakási soustava zděných budo v dost dezolátním stavu . a taky mladej místní junák prodávající nalovené ryby. Zkouším se ho optat na možnost přespání právě tady , ale vůbec mi nerozumí . Naštěstí se netváří nijak záporně . Atak dneska skončím uvnitř jedné z těch budov. Děsnej chlívek je téměř všude , naštěstí jedna místnost má i zasklená okna , stůl a relativně čistou podlahu. Přesto stavím uvnitřtropiko a pak už radši nevylézám , protože mi nad hlavou neustále přelétává vojenská bojová helikoptéra. Je to jak z nějakého akčního filmu. Podařilo se mi nejen dobře uvařit , ale i vyšetřit asi půl litru vody na umytí. To se bude ale dobře hajat. Ulehám kolem 16.00 a venku se už dost šeří.

11.11.

Budíček ve 4.30 Dojídám včerejší oběd + kávička. Začíná svítat a já vyrážím na fakt krásnej úsek co jsem v Turecku a možná vůbec. Obloha je jak z partesu., čisté obzory,krásné sjezdy a jedno opravdu hustý stoupání do sedla 2234 m. Navštěvuju ruiny staré pevnosti z doby Uratské říše – Cavuštepe a to místo za které v sezoně musejí turisté pěkně zaplatit mám jenom pro sebe. Fantazie. Kruhový rozhled v naprosto pohádkovém počasí bere dech.
/ dopsáno doma :Urartu bylo starověké arménské království rozkládající se na náhorní plošině mezi Malou Asií, Kavkazem a Mezopotámií, později nazývané Arménská vysočina. Střed tvořilo Vanské jezero (dnešní východní Turecko). Království existovalo v letech cca 860 př. n. l. až 585 př. n. l. Urartu je také prvním známým arménským královstvím. Urartská říše měla rozlohu něco přes 500 000 km2 a sahala od řeky Kura až ke svahům Tauru a od Eufratu až po Kaspické moře.

V krásné moderní lokantě u silnice – motorest , dostávám zadara vařící vodu do flašky dojdu si na záchod . Později jsem se dozvěděl , že se i za samotnou vodu platí , ale tady na východě mě ti Kurdové takhle netrápili.
Slušná silnice se střídá s povrchem tvořeným takovou hrubou drtí vlepenou do vrchní vrstvy asfaltu. Nic moc ,dost to drncá , ale provoz je slabej. Konečně jsem před jezerem Van .
Tak se mi to povedlo . To přání ve které jsem skoro ani nedoufal obzvláště na tom zubařském křesle v Shírazu. Ale kde je vůle tam je cest a někdy musí mít člověk i kliku!
V toto počasí je pohled na jezero opravdu skvělej. Prostě pohádka. Fotím jak o život , skoro nejedu dopředu. Zastavuji u malinkého kurdského krámku a kupuju ekmek- chleba /nadejchaná přerostlá bageta nádherně křupavá/ Venku si ho namáčím do olivového oleje a celej ho zbaštím . Přihlížejí tomu děti majitele obchůdku . Jsou fajn . Klučík běží domů a za chvíli mně přináší ještě čaj a kousek drobivého sýra . To nemůžu odmítnout a tak se cpu. Jen je mně líto , že jim nemůžu dát žádnej dárek . Velký nedostatek – měl jsem málo pohlednic z domova.
Tak si aspoň kupuji ještě sušenky a zase jedu dál.Několika kilometrový šíleně prašný úsek mě dovedl k dalšímu čekpojntu. Tady mě vojáci doce vážně prohledávají brašny , ale stejně si myslím , že to dělali pro to , aby to nebylo líto místním , co tam taky čekali frontu. Ještě mně několikrát upozorňují, že musím spát v hotelu , protože oblast je velmi , velmi nebezpečná. Dokonce se mnou komunikuje zrovna přítomná nejvyšší šarže. Stejně ale největší nebezpečí pro mě zůstávají vojenští psi , co jsou volně puštění a jdou po mně kolikrát jak slepice po flusu. Ksindl jeden!! Začínám stoupat do sedla. Nakoupil jsem 2 litry pepsikoly a teď se s ní táhnu do takového zabijáckého kopce. 3x musím tlači. Už jsem fakt nemohl. A jak zjišťuji jdu stejně rychle jak když jsem jel.Konečně jsem nahoře a mám dneska 98 km. Čeká mě asi 30 km z toho převážně krásnou scenérií a větrem v zádech. V závěru se ale docela vleču. Jsem utahaném ale chci dojet na místo , co jsem měl vytipovaný na mapě. Je to opět na břehu jezera Van Je 15.30 a slunce mizí za kopcema co obklopují tohle údolí. Začíná být zima /v 16.00 1,3 stupně/ . Vařím těstoviny s íránským párkem , popíjím pepsikolu. Tu jsem jak dement táhnul až do sedla /2 l !/ Měsíc ubývá, je pěkná zima a já jsem vděčný za dnešní den !!! SMS po třech dnech domů.

12.11.
Den začal pěkně. Bylo docela teplo , takže se mi spalo k ránu blaze.Snídaně byla taky super – vločková kaše s jablky a rozinkami a kafíčko s mlíkem. . Cesta do Tatvanu /29 km / byla slušná i když z polovic do kopce , ale opět pěknej sjezd a krásně zbarvené podzimní stráně kolem mě. Vesnice s minarety úplně jinými než v Íránu byly utopené v ranní mlze.Tatvan by byl dobrý místo na utrácení peněz, ale to já nemám v úmyslu. Kupuji jen bagetovej chleba a výborný preclíky. Pak cca otravná silnice i když pěkně široká a s větrem částečně z boku. Na křižovatku Dyabarkir – Muš. Po delší debatě s obsluhou pumpy / anglicky/ volím směr Muš ,Bingol, Elazig, Malatya, Začíná dost vyčerpávající i když rovný úsek/až příliš /. Do Muše. Silnice z větší části hrubý štěrk přilepenej k podkladu. Dost to drncá a to mám 42 pláště podhuštěný a 700 stovkový ráfky. Naštěstí je fakt suprový počasí. Muš je hodně roztažený ale samotné město docela pěkné. Kupuju dva pudinky na snídani a po cca 10-12 km přejíždím most přes řeku. Všimnu si že tam pracují dělníci a poblíž jejich tábora je dobrý místo pro stan.Jelikož je 15.30 a mám najeto kolem 120 km tak se jdu optat na možnost přespání. Vše je OK jsem pro ně kuriozita. Jelikož je teplo cca 10 stupňů . Myju se do půl těla . Jeden z dělníků , je to jejich kuchař, mi přináší asi 1 l horké vody. Tak to si umyju i vlasy. Super. Potom vařím klasiku rizoto a mám asi 7 diváků. Ti pak odcházejí a místo nich u mě při konzumaci večeře a popíjení čaje oblažuje svoji přítomností mladej místní traktorista. Sedí přede mnou na bobku a čučí. /před chvílí oral pole za táborem/ Je podezřelej. Jen sedí a čučí. Tak radši ani nepřijmu pozvání od kuchaře , abych šel večer k dělníkům do maringotky na pokec. Na západě jsou fakt pořádný červánky a měsíc je konečně v úplňku. Snad počasí vydrží.
13.11.
V noci slušná kosa. Kolem 03.00 naměřím -3 stupně c. trochu jsem podcenil oblečení , tak mně pěkně mrzly chodidla. Budíček opět kolem 4.30. Vařím pudink s vločkami a rozinkami. Ještě si do toho lámu sušenky. Je to božské !! Zvládnu plnej malej ešus a to mě kuchař ještě ráno pzval do maringotky na snídani. Sýr ,olivy, 0,5 chleba a čaj . Jsem úplně na prasknutí. Trvá mně 15 km než mně slehne. A to pomalu začínám stoupat do prvního ze tří sedel , které mě dnes čekají. Počasí docela ujde , polojasno , takže po chvíli sundavám vrstvy ještě od noci a jedu zase klasicky. Čapáky, návleky na kolena, moira slabé -dlouhý rukáv, cyklotriko, návleky na ruce, vesta. Ve sjezdech si natahuju Rakového ČAKA. Šátek jako čelenka a kšiltovka. Někdy windstoperové rukavice.
Krásný 12 km sjezd do města Solman. Pěkné , spousta internetových kaváren-čajoven, Zastavuju u normální kavárny. Moc pěkná.,čistá, útulná, dávám 2 nescafé /šálek + horká voda a na tácu cukr +sušené mléko,velká doza +doza s nescafem. Můžu si to namíchat jak chci silné . Přidám si ještě jednou horkou vodu a je to kofejnová bomba. Kupuju 2 čokolády , už se na ně těším. Stoupám do dalšího sedla 1560 m .Je to pozvolnější, né takovej smrťák jako to první , ale o to delší. Krajina pěkná, akorát po celé délce budujou novou silnici. Opět sjezd a jsem Bingolu. Únavných cca 7 km po periférii. Ale u jedné pumpy peru šátek , myju ešusy a nabírám vodu. Tak teď ještě najít vhodný flek na spaní. Jenže je to problém. Opět stoupám. Samá vojenská posádka. Hlídkovací vrtulník a hlavně téměř vždy po mně vystartují vojenský psiska. Vždy mají díru v plotě , na šutráky vůbec nereagují a už jednou jsem měl dost nahnáno. Je to svinstvo! Místní lidé pokud se ptám na spaní , tak mě zvou na čaj , ale nechat mě ve stanu na dvorku se bojí. Armády. Je to tady pořád taková blbá oblast co se týká této stránky cestování. Jsem z toho dost vynervovanej ! Nakonec dostávám tip od sympatického kluka , jenž přijížděl z vedlejší polnačky na motorce. Taková prdel světa , ale docela dobře mluvil anglicky /byl na práci v Německu/ Musím ještě kus výš -nakonec to byly aspoň 6-8km – do místa ,pod sedlem, zvaného Yolacapi. 1800m . Tady se nachází pár budov , vesnička a také je to v zimě lyžařské středisko ?? Samozřejmě vojenský čekpoint kde se jdu zeptat , zda nebudou nic mít proti tomu , že si zde někde najdu místo pro stan. Vojáci jsou v pohodě. OK. A místní jsou tím pádem také v klidu , že to mám povolené.Kupuju v malém krámku chleba a mám docela zálusk na pletené rukavice a kuklu. Nakonec to nechávám být a jdu hledat místo pro stan . Ale je to hnus . nic pořádného / a to jsem skromném / nenacházím .Nakonec jsem doveden jedním z místních k budově která slouží v zimě jako ubytovna pro lyžaře a teď zde jsou ubytovani dělníci pracující na silnici. Můžu si stan postavit na trávě kousek od vchodu. Hlavně že jsem za plotem , tak budu i chráněnej proti psům . Po stavbě stanu , už je tma , si vařím a stávám se středem zájmu všech co se jdou po práci ubytovat na ubytovnu. Dva z dělníků mě dokonce asi 20 minut přemlouvají , ať se jdu vyspat také dovnitř. Jsou fakt neodbytní ale myslí to dobře. Nakonec si popřejem dobrou noc a je klid . Jen mám u stanu docela smrad , protože jsem ve tmě někde tady stoupnul do hovna a teď mně smrdí bota jako ďas. Zítra přejedu sedlo a hurá do Elazigu /cca 120 km /
Dnes to bylo 120 km
14.11.
Až na šíleně jezdící auta /celý včerejší den byl téměř bez provozu/ a v noci si to vybraly , takže jsem až litoval , že nespím uvnitř ubytovny.
Brzo vstávám , ani není namrzlý stan. V ubytovně se jdu drze umýt a přeprat si triko. Všímá si mě místní kuchtík a jsem opět pozván na snídani. Perfektní. Situace se opakuje. Vajíčka, chleba,čaj,olivy a zelenina. Moc toho není ale je to zadara a dobré. Teda tyhle situace mě vždycky dostanou. Loučím se ,byli fakt perfektní. Začínám šlapat do sedla. Je to ještě 150 výškových metrů. Sedlo 1770 m. Pak je taková zvláštní skoro horská krajina a fantastický sjezd 14 km. Jelikož jsem se nedoobléknul , tak ke konci toho sjezdu jsem zmrzlej jak kravinec. / viz video / Cesta se pak houpe, ale silnice dobrá a široká. Projíždím větším městem Yenikey, opět pozvání na čaj , pak další město Kovacilar/79 km/ Předpokládaný vhodný místa na spaní u větších vodních toků a ploch co mám na mapě se nekonají. Ale po 77 km moc pěkný obchůdek a čajovna. Je krásně a 13.30. Asi deset místních strejců sedí venku u malých stolků a klábosí u čaje. Nebojácně se jdu zeptat se svými 5-ti slovíčky na možnost utábořit se hned vedlae na trávě. Naštěstí jeden z nich umí německy a tak se má možnost o komunikaci rozšiřuje dalších několik vět. Spaní žádnej problém. Konečně ,dávám si nescaféa lebedím si u stolku v podzimním sluníčku. , sušenky jsou taky dobrý , píšu deník ,plánuju další trasu. Místo na spaní mám taky vyhlídnutý , taže až se začne smrákat postavím stan .Pokud dojedu do Kayseri , tak k Bosporu to jeuž jenom 600km !! Celkem to tipuju n a 1100 km. To je paráda. Jsem někde mezi Yoliste a Yukaribakem. Hlavně aby vydrželo příznivé počasí, zatím je skvěle. Peníze taky vycházejí dobře.
Dnes pouze cca78 km

15.11.

Sobota a DEN BLBEC!!!
Opět budíček za tmy a vyjíždím za svítání. Ještě ráno radši lepím jednu děravou duši z předešlých dnů. Pro jistotu. Jako bych to tušil. Neboť po asi 5 km jsem opět na ráfku. Zadek je prázdnej. U krajnice lepím . Pumpička funguje tak maximálně do jedné atmosféry. Naštěstí je nedaleko benzínka a mají kompresor.. Jenže! Po dalších 10-15 km zase zadek přiznej. K čertu s tím . Tentokrát musím dojet asi 2 km k další pumpě. Tam ale strávím asi 1,5 hodiny , protože tu díru nemůžu najít a navíc mně naprosto nechtějí držet záplaty. Díra se blbě hledá když mám na vyzkoušení jen ešus naplněném vodou. Nakonec nasazuju úplně novou záložní duši a věřím že ty dvě děravý jsem nějak zalepil. Musím si ale u pumpy koupit takovou sladkou roládu /biskupský chlebíček/ a celou ji přímo sežeru. To je dobrý na nervy. Obsluha pumpy má ze mě vánoce a tak mě zvou na bezvadně sladkej čaj. Konečně zase jedu. Je krásný den. Sundavám i rukávky. Asi 15 stupnů na slunci celkem bez větru..
Do Elazigu nechci a tak si vymýšlím zkratkovou objížďku. Jenže nejdřív je asi 5 km Polačka, pak ve vesnici kde na mě koukají jak na UFO dostávám radu kudy dál. A nevím zda jsem to špatně pochopil, nebo to bylo myšlený takhle ale po vystoupání na nejvyšší kopec v širém okolí zjišťuji že Elazig je přímo předemnou. Místo na západ jsem se stočil a jel k severu. Ale díky tomuto zamudrování jsem narazil na moc pěkné místo s tekoucí vodou a lavičkou . Kolem byla nějaká zahrádkářské kolonie . Přímo na sluníčkuse myju , peru a vařím . Připadám si jak někde v Českým Ráji.Vařím kafčo, čaj, baštím bezvadném chlebík. Super!
Když tam takhle asi hodinu šachuju , místní zahrádkář přichází zjistit co jsem zač. Po obdržení informace o turistovi z Čech odběhne a těsně před mým odjezdem mi přinese asi 2 kg jablek- Goldenů. Paráda. Frčím z kopce do Elazigu, prádlo na mně osychá a po několika upřesňujících dotazech už projíždím docela moderním až evropským městem. Naštěstí už to je jen jeho okrajová část . Krásně zapadá slunce a šlape se mi dost dobře. U silnic e nacházím osamocenou a pěknou lokanou. Slunce pomalu zapadá a tak se jdu zeptat na možnost postavit u ní stan. Mladý majitel , sympaťák chlapík, mě nabízí , že můžu přespat uvnitř. Ještě než jsem se ale ptal , tak si nechám udělat omeletu ze 4 vajec + rajský, cibule a hromada chleba. Ukazuje mi malou modlitební místnost asi 2×3 m , koberec na zemi a vlaja. Jak mi pak říká /trochu jsme to zkoušeli s ruštinou ú dělal 1992 byznis v Ostravě a Varšavě . Kolo mi nechá dát do lokálu a ukazuje mi , že si ráno mám ohřát polívku co je v hrnci na sporáku. Jediná nevýhoda je ta , že má otevřeno do 24.00kvůli řidičům. To bude teda čajů , než půjdu do hajan. Ale jsem tu jak v hotelu. Domlouváme se takovou sprasenou ruštinou. Má dvě děti 7+4 let Manželka je nějaká divoká. A venku začalo docela foukat. Je 16.40 a já dopisuju deníček. Za jídlo si účtoval s čajem 4 liry. Ještě jsem dnes kupoval 2x malá čokotyčka+2xplacatý chleba…7 lir.
Najeto 89 km
ZTRATIL JSEM MP3 přes dvě hodiny deníkových záznamů a 1700,-kč je v prdeli . Jsem úplně na hadry .!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
16.11.

Opravdu mně nechal otevřený dveře . Ráno brzo balím. Polívku si sice nedám , ale vařím si vodu na čaj a kafe. Na ubrousek mu píšu poděkování. Snídám jablka,chleba.V 6.15 vyrážím Ještě kousek do kopce a pak je zase pěknej 12 km sjezd Krajina pěkná. Před Malatyjou dlouhé táhlé stoupání. Krize , snídaně byla slabá proto musím zastavit /tekoucí pitná voda / a musím uvařit. Je krásně. Je asi 10.00 . Ještě před tím projíždím kolem velkých přehradních nádrží.Potom následovaly obří sady meruněk. Už samozřejmě sklizené. Kupuju 1 kg sušených /4 liry/ a asi 0,5 kg nacházím v bedně volně u silnice. Nic jim není, tak si nahrabu do brašny. Tak teď táhnu 1,5 kg sušených meruněk. Kaši vařím –vločky,jablka, meruňky,zbytek suš. mléka,. Dobrota. Konečně Malatyja. Přestože nezajíždím do centra, užiju si asi 20km průjezd. Kupuju 3 ks placatého chleba. Zatím jsem utratil v Turecku 33 lir !
Za Malatyjou odbočuju a po D300 jedu na Kaysery. Čeká mě sedlo /2x/ 1800 m . Od silnice /na 100 km / vidím pěknej borovicovém lesík . Je tam nějaká tur. Rodinka na pikniku. Je sice 13.30 ale kašlu na to a jdu se jich optat , zdaných vedle nich mohl postavit stan. Rodinka nic nenamítá, ale když kompletně zabivakuju a hřeju se na sluníčku přižene se nějakej chlap na motorce s vysílačkou u pasu a dost se na nás všechny rozčiluje. Už to vypadá , že budu muset zase balit . A taky že jo . Je 14.35 a rodinka mě pěkně hostí čajem a nějakejma koláčkama. Jak se pak ukazuje . Musím to tady zabalit , ale jeden z dvojice Turků mně nabízí možnost přespat v arealu fabriky , kde pracuje co by vrchní šéf ochranky. Je to údajně jen 3 km daleko odsud. A že máme ještě čas.
Nakonec musím v šíleným fofru zabalit a pokud jsem dobře rozuměl, bude na mě vždy čekat v autě a do areálu fabriky mě dovede. Následuje ukrutná makačka ale Ne 3 km ale aspoň10 . S vyplazeným jazykem dojíždím a opravdu už se u vstupní brány baví se službou . Tak se konečně můžu na trávě, hned za vratama, utábořit. Ještě společné focení a už za tmy stavím stana vařím polívku/dneska se moc nepovedla ale jíst se musí/ Nemůžu usnout , ta Mp3-ka mě fakt dostala.
Dnes 100 km

17.11.

Velmi brzo z rána odjezd. Snídaně chleba,jablko,studený čaj a meruňky.. A začíná první z dnešních asi pěti pořádných stoupání. Je to tak 8 km nahoru a 5 dolu. Pak 4 nahoru a 3 dolu a znova 7 nahoru a 5 dolu. Rovina žádná. Je pořád krásně, ale jsem hotovej. Pravidelně baštím meruňky a jablka. To bude fajnová stolice! V jednom dlouhém sjezdu po mizerné silnici opět zadní duše prázdná. Nacházím malinký drátek vražený do pláště asi 3 mm. To je ale pech. Nejde mi to nahustit, ta pumpička je ke zbláznění a záplaty nedržej. V blízkém stánku /to mám opravdu děsnou kliku/ prodavač meruněk ochotně dojde pro pumpičku. Neskutečná klika. Hurá a ještě dostávám jablka a další meruňky. Ty lidi tady mě pořád překvapují. Následují pěkné malé vesničky. Kupuju jen dva placatý chleby/1 lira/ Nabírám vodu. Krajina moc zajímavá , skály,děsně hluboký rokle a kaňony, ale vše už hnědošedivý . Pozdní podzim a blížící se zima.
Na budíku 96 km a u malé říčky vidím ideální plácek na stan. Je to areálek malé rybí lokanty.
Dva mladí kluci , co to tady provozují na můj dotaz ohledně stanu , jsou pro vše OK. Stačím se dojít ještě umýt do půl těla v řece /začíná být pěkná kosa/ ,pak vařím konečně po dvou dnech slušný rizoto a čaj. Večer mám naprostej zmatek neboť si myslím , že jsem opět ztratil část oblečení Kulicha a moiru s dlouhým rukávem . To je teda mazec.Asi jsem magor. V noci bude pěkná zima, chtělo by to kořalku. Dobrou noc.

Dnes 96 km

18.11.

Hurá, ráno jsem při balení „ztracené „ věci objevil.To je nepochopitelné. Asi Halucinace.
Celá noc na břehu říčky byla pěkně ledová a to zdaleka tolik nemrzlo jako jindy. Nohy jsem měl zabalený jve spacáku ještě v pérovce + 3x fusekle a stejně jsem myslel celou noc , že je nemám. Budíček za tmy. Kluci večer odešli ale lokanou hlídal starej děda s bílým ochočeným králíkem. Ráno pálil klacky v plechovce od oleje a pořád si něco brebentil.Já se na něj usmívám –nebo možná šklebím , je totiž pořádně vlezlá zima / a dávám mu asi dvě jablka. Opět stoupání tak brzo všechny vrstvy oblečení pomalu sundávám .Je dnes dost oblačnost.Počasí se markantně zkazilo a fouká ledový vítr.Čekají mě dvě sedla na mapě uvedený 1800 m a druhé asi 1900 m . Mezi nima je to opět jak na houpačce. Po tom druhém sedle následuje sice super 14 km dlouhý sjezd a vítr v zádech ale pak je dalších 35 km po obrovské ,nedozírné pláni cca 1700 m vysoko. A vítr i cesta se stočily a je to vítr se stává bočák ,spíše ze předu a v nárazech 50-60 km/h Pěkná dřina. Každých 20 km pauza a zobu meruňky chleba a jablka. Na tuhle stravu jedu už druhý den a samé kopce ale musím říct ,že docela OK. Městečko Gerol/gerel/ ? nic moc. Všude na obzoru kolem mě jsou ale vidět vysoké hory.A vrcholky jsou už docela bílé od sněhu. Tak mám docela obavu , zda se tomu sněhu vyhnu nebo ne. ÚPLNĚ NEJHORší varianta by byla , že bych musel zůstat v Kayseri v hotelu X dní a pak se dopravit busem do Istambulu. .
8 km před Pinarbaši u silnice nějaká ohrada a baráky. Projdu vratama a jdu se zeptat na možnost stanovat. V arealu je už asi jen hlídač nebo správce a nakonec se díky němčině domlouváme . Je to dost dobrý místo, dokonce travička , stromy . Jen je zase problém , že tady mají fenu , která má navíc zrovna štěnata. Já jsem cizý a tak po mně pěkně několikrát vyjela. Naštěstí správce to jistil ale stejně to bude ráno zase napínavé, protože to bude ještě spát a jesi pes bude volně , tak nevím zda mě pustí ven.
Počasí se kazí. Je to docela hrozivý. Jsem zvědavej , jakou předpověď mně holky pošlou SMeskou. A MÁM UJETO 5 024 KM !!!za 292 hodin.

Nejnovější moje varianta je : 1-2 dni do Kayiseri a pak se uvidí. Stejně musím do Istanbulu busem nebo vlakem ale v žádném případě na kole . To je sebevražda. Bude to napínavé.

19.11. středa

Celý den nic moc. Dvě větší stoupání ,zastávka v malé vesnici Karatoy Hani. Opravují tady takovej „zájezdní hostinec“ z dob osmanské říše. Vypadá to jako malá pevnost. Ale všude kolem je naprostej chlív. Já jsem zaparkoval u malinkého krámku s nápisem Ekmek – chleba.Tak si jdu koupit. Tři chlapíci uvnitř z nichž jeden umí pouze francouzsky. Ale jsem vítaným hostem. Zvou mě na čaj , úsměvy , ještě k čaji dostávám na ochutnávku místní sýr. Kupuju 3 instantní polívky, 2 místní klobásy, sušené mléko a samozřejmě chleba. 10. 85 liry. Bezva prodavač to zaokrouhlil směrem dolů na 10. A ještě mě právě hostí tím čajem a sýrem. Fotím je a slibuju , že pošlu foto. Kdo ví, ta adresa je dost divná.
Pak nezáživný stoupání. Projíždím Kayiseri. Humus. Je hnusně , bude určitě co nevidět pršet , spousta smogu a řidiči místních dolmušů jsou fakt magoři.
Je 13,15 a fakt začíná pršet. Hotely jsem zavrhnul ale co když přeci? Naštěstí úplně na okraji města je poslední pumpa EOpet. Všímám si v rohu zastrčené dva dřevěné altánky. Jedu se schovat. Už neprší, už lije! Po dvou hodinách se jdu zeptat obsluhy zda můžu zůstat pod těmi altány přes noc. Opět bez problémů svolují. Je tady taková široká dřevěná lavice na které si ustelu. Přes spacák mám ještě přetáhnutý tropiko od stanu a vypnutý za opěradlo. OK.Super ,kupuju 4 ks jednoporcové nestlekafe a teď si lebedím + čerstvém chleba , jablka a meruňky. Hlad nemám , protože ještě než jsem dojel sem , tak předcházející pumpy jsem koupil čokoládu a velký Cappy džus-višňový,a všechno jsem to sežřal a vypil.
Ještě jedna kuriozita. Nemám kam jít na velkou /u pumpy se platí/ atak jsem tady objevil bedýnku od cibule a ta poslouží jako nočník. Pak to odnáším přes silnici do roští.
V noci je zadekováno.
Ujeto 111 km.

20.11. čtvrtek

Dvě slaboučké hvězdičky mě navnadily abych vyjel. Ale po 20 km zase začíná pršet. Za chvíli jsem docela provlhlej. Je studený vítr . Rozestavěná pumpa po levé straně je moje záchrana asi na 2,5 hodiny. Hodně se oblékám a čekám a čekám. Taky filmuju a baštím kokosové tyčky. Konečně náznak , že se rozjasňuje. Pytlíky na boty a vyrážím. Protivný protivítr mě zpomaluje, jedno dlouhé,táhlé stoupání na 1360 m , v podstatě žádné sjezdy a hrubý drncavý asfalt. Jsem dost grogy a poprvé snad za celou dobu cejtím i celý nohy. V noci jsem měl pěknou svalovou horečku jak v nohách , tak i v rukách. Netradičně si dělám jídlo asi kolem 13.30. Polívka a do ní míchám jednu klobásu plus chleba. Potom ale asi hodinu „umírám“ za řídítkama , jak mě bere žaludek. Kdepak , přes den jsou nejlepší sušený meruňky, chleba, jablko a tyčky.A samozřejmě teplej a hodně sladkej čaj. Větší jídlo teprve před spaním.
U silnice čtu ceduli se značkou „stromečku a turistik“ . Tak jsem z toho vydedukoval kemp a chtěl bych k tomu dojet. Ale kdo ví co to bude. Nakonec ale končím u příjemné pumpy. Na travičce stavím stan, vařím při krásném západu slunce hromadu čaje s mlíkem a do místní lokanti jdu vyžebrat nějakej cukr. Pumpaři jsou fakt většinou fajn ochotný chlapíci. Jo ještě pár km před tímto místem se u velké budovy a pozemku kolem dává do řeči mladej sympatický Turek dost dobrou angličtinou. Je to jeho „fabrika“ sám obchoduje v Holandsku ale bohužel mě tady nemůže nechat přes noc , protože taky odjíždí na noc pryč. Ale bylo to příjemné setkání.
No tak jsem teď tady a je to fajn. mi nad stanem bude celou noc svítit lampa.Kolem voní popadané listí a ve vzdálenosti cca 50 m ode mě celou noc projíždějí náklaďáky. Asi bych bez toho rámusu už neusnul.
21.11

Ráno vařím vločky/ poslední z Iranu/ Kávičku si pěkně osladím. Noc byla fakt plná „ vášní „ – auta byly fakt dost blízko! Být o pár metrů blíž , tak mně na stan lítají šutry od kol. To byl ale blbej nápad to postavit tak blízko. Místní kuchtík z noční lokanty mě pozval na ranní čaj. Asi myslel, že budu sedět dýl, ale stejně jsme si nemohli moc pokecat neb neuměl nic anglicky.
Cesta do Kiršehiru se vlekla, ale do města samotného vjíždím aspoň z kopce. Počasí je hodně oblačný , ale neprší, chvílemi hřeje i slunce. Kiršehir je docela příjemné město, ale jen projíždím. U mého oblíbeného EOpetu je velký obchod – spousta lákadel. Utrácím 7,2 liry za 4 kokos tyčky, 4 ks instantní kávy, lenou nutelu, celozrnný chléb, 5 ks jablek a pytlík těstovin.
Čeká mě cesta k odbočce na Keman. Provoz je docela slušný, akorát fučí čím dál silnější bočák. Odbočuju na Keman a je z toho regulérní protivítr. Keman je taky pěkný malý městečko. Centrum s velkou mešitou a spoustou obchůdků. Docela evropský šmrnc. A i lidi vypadají méně muslimsky. Nezahalený ženský.
Kousek za centrem odbočuju na takovou vedlejšku. Nechce se mi pořád šlapat po hlavní. Pořád mě předjíždí chlapík na motorce. Pak se snaží dát se mnou do řeči. A tvrdí , že silnice co po ní jedu je nebezpečná protože mě na ní sežerou polodivoký psiska. To je teda vyhlídka./zasetý červík pochybností o správném směru/ A že prý mě doprovodí, jen když mu zaplatím benzín do toho jeho kozího dechu. To má smůlu, sponzora dělat nebudu. Protivítr je už takovej , že musím fest šlapat i ve sjezdu , abych se pohyboval aspoň 14km/h. Do cesty se mi postavily i dvě pořádný „stojky“ To už fakt nemůžu a tlačím. Konečně před sebou v dálce vidím jezera, kam jsem chtěl dnes dojet , ale na kopci co jsem se odštrachal stojí malá pumpa a u níšikovnej plácek. Hned vedle je vesnice. Zkouším to s přespáním. Pumpaři jsou dva. Starej a mladej. Starej moc nechce ale mledej ho asi ukecal. Tak fajn ale musím kus dál od pumpy. Prej kdyby přijeli na kontrolu policajti tak by byl průšvich. No mají docela bobky /kurdskej terorismus? /
Ještě ale není vyhráno. Je teprve 15.45 a stmívá se až kolem 17.00 SNAD TO VYJDE !
Zítra sjedu k jezerům a budu pokračovat na POLTALI.
Kilometrově to dává naději dojet až do Bursy a to ve středu.
Večer místní bačové ženou domů stáda a jejich gigantický psiska mají volno. Dva si to zamířily přímo na moji loučku. Zůstal jsem ve stanu , zatím o mně nevěděly / i když už musím docela slušně sedět/ ale fouká od nich. Po chvíli radši pomalu vylézám ze stanu abych na sebe preventivně upozornil z větší vzdálenosti. Blbý by bylo , kdyby nakouknul do stanu a já tam seděl a zíral na tu jeho držku. Zůstal jeden macek.
V jedné ruce směšnej pepřák a v druhé kus chleba. Psisko je překvapený ale neštěká útočně, tak mu hážu chleba . Zhltne ho , dostane ještě jeden kus a pak leží asi 10 m od stanu a já mám pocit , že mě vlastně hlídá. Po nějaké hodině odchází do vesnice. Uf, uf.
V 18.00 hlas muezína z mešity , která je cca 200 m od mě oznamuje čas motlitby, ale nějak brzo mu to místní strejcové zatrhnou a následujeprodukce místního folku a popu. Těžko říct .
Překvapením není ale konec. Mladší z pumpařů mně přináší už za tmy čaj až dostanu a to dokonce dvakrát. Trocha konverzace , zná asi 10 anglických slovíček. Ale rozumíme si. Říká , že vojáci hlídající blízkou elektrárnu mají oslavu a samozřejmě , že kulturákem je tady mešita.
Honí se dost mraky, fouká, chvíli jsou i hvězdy. Mám pocit že sem tam přilétne i nějaká kapka vody. Zítřek je opět Velká Neznámá. Začínám se pomalu zabývat tím , jak se vlastně dostanu do Istanbulu, kde se ubytuji, atd.

Statistika: 5325 km / 311 hodin jízdy
Dnešní pr. R. …15,3 km /h
Dist……………104,3 km
Čas jízdy………6 hod 47 min
22.11.

Ztracené zvukové poznámky !!!!
Co si tak matně pamatuju : Brzo ráno sjezd k přehradě u jezer, nepříjemné stoupání opět dost vysoko. Krajina dost opuštěná , v tomhle podzimním zadekovaném počasí docela depresivní. Téměř nikoho nepotkávám. Opět silný SZ protivítr.
Ale nepršelo. Vzdálenost k velikému slanému jezeru TUŽ je asi 35 km a jedu to přes tři hodiny. Šílené. V závěru mě napadly dvě psiska Vystříkal jsem s úspěchem zbytek pepřáku , ale zas tak velký efekt to nemělo. Slunce a vítr!!
U jezera zastávka a nákup suvenýrů , popíjení tureckého originál kafe. Teda takovej smrťák jsem ještě do sebe nikdy nenalil. Tepová frekvence v klidu aspoň 120 v klidu.
Nekonečná jízda podéj jezera směrem na Ankaru. Hlavní silnice, šílený auta. Ze začátku ten hroznej vítr v zádech a později z boku. Chvílema mě to háže z krajnice do příkopu. Naštěstí tam , protože na opačnou stranu tj. do vozovky by bylo o hubu.
Konečně odbočka a mnou zamýšlená zkratka na Polathi. Zkouším domluvit spaní v arealu rozvodné trafostanice. To bohužel nevyšlo. Dost se bojí teroristů. O kus dál je areal rádio vysílače. U vjezdu jsou v budce dva hlídači. Obloha nevěstí nic dobrého a já jsem dost utahanej. Hlídači jsou naprosto super. Není problé, spát můžu dokonce ve strážní věži. Jen mě v noci nesmí zahlídnout žádnej hlídkující voják , protože by mě mohl taky zastřelit. Super!!!
Při čaji jim ukazuju fotky a trasu, taky obrázek rodiny a tak. Po páté si zalézám do věže, kolo je schované dole v malém kumbálu.
Krásně se hajalo na madracích a postali, venku se celou noc honily čerti. Vychřice jak prase. Teda já měl ale kliku. Funguje tady i jedna zásuvka a tak můžu dobít všechny baterie. Budíkem se budím po určité době abych zkontroloval dobíječku. Vařím plnej ešus poslední rýže ještě z Íranu v ječný polívce z pytlíku. Je to dobrý.Ještě litr čaje a jdu do hajan.
23.11. neděle

Vůbec se mi nechtělo vtávat , pořád prší a vítr taky moc nepolevil. Nakonec přeci jen na 7.00 balím Možnábych se pokusil ty strážný ukecat ještě na jednu noc. Na chvíly ale déšť přestává / jen krápe a mží/ takže doplním vodu a kolem 7.30 vyjíždím. Jsem celej zabalenej v „mokrým programu“ včetně pytlíků na botách. P o 7 km je odbočka na mnou vytipovanou zkratku / ušetřím cca 35 km/ přes vesničku Čališ. Bude to samozřejmě přes kopec , jak to u mých zkratek bývá , ale jen 14 km a jsem zase na své cestě směr HAYMANA a POLATY . Krajina je dost kopcovitá utopená v mlze a deštivém oparu, ponurá a šedivá. Nebe na spadnutí. Popadané větve před Čališem ukazují na noční větrnou smršť. Vesnice je docela rozlehlá i když se zprvu jevila jako díra. Škola, pošta, pumpa, docela zazásobenej obchod – prodavač mě pěkně natáhnul – margarín, obyč. Sušenky, nutela za 5 lir !/ Chleba prý dostanu naproti v místní hospodě – čajovně. Tam v místnosti lavice kolem a dřevěnej stůl. Kolem dokola asi 5 místních strejců a uprostřed malá kamínka na naftu. Díky trošce mých německých slovíček můžu místní informovat o své cestě . Dostávám malej čaj gratis a pak se ještě z koupených potravin + dva chleby /byly ale starý/ najím.
Bylo to ale příjemné posezení a utkvělo mi hluboko v paměti.
Pokračuju dál , trocha zmatků v orientaci , ale strefil jsem správný směr a přes moc pěkný kopce a v závěru dlouhým sjezdem se dostávám A 40 km vzdáleného Polathi.
MÁM RADOST !! Projel jsem docela neznámou / pro běžné turisty/ krajinu.
Stres z uplynulých dní ze mě spadnul . Jsem na hlavním tahu Ankara – Bursa( E 90)
U poslední pumpy za městem dávám delší čajovou pauzu . Díky konverzaci s majitelem a jeho dvoučlenným personálem vše zdarma.
Píšu optimistickou SMS domů a vyrážím po široké krajnici směr Shivrishar. Že bych konečně jel i v noci? To si ale na to vybírám tu nejblbější fázi měsíce. Je totiž totální tma, a navíc začíná padat sníh z deštěm. Po 116 km teda končím u pumpy. Tam ale na mě vystartujou dva hafani . /pumpa , kde zastavujou dálkaři a oni tam mají volně takové hafany!!/ Pokračuju dál ještě 2 kma svítí se v malé čajovně . Jdu se zeptat. Mladý majitel na mě kouká trochu vyjeveně / reflexní vesta, nakřivo posazená přilba na hlavě s čelovkou/ ale žádný problém z toho nedělá. Venku je pár stromů a mezi nima tráva. A hlavně žádnej čokl. Stavím bleskově stan, kupuju aspoň jednu fantu/1,5 liry – to mě taky natáhnul/ Jo, dneska se mi povedlo se poprvé vysekat. Nejdřív po mně šli dva psi – použil jsem sprej a měli to spíš jak vonˇavku a pak , když jsem jim chtěl ujet a chytře si za jízdy natahoval rukavici pusou jsem se poroučel asi při 30 km/h k zemi. Naštěstí vše OK ale ulomil jsem držák na lahev, ohnul brzdovou pákua odřel tu ruku bez rukavice.
24.11 pondělí

Opět se mi spalo krásně. Jen mě znervózňoval noční a ranní déšť.
Byla docela zima .Asi kolem nuly. Vstávám opět v krátké dešťové pauze . Vařím vanilkový pudink se sušenkami. Takovou dobu jsem na něj měl chuť. Bylo to přímo božské. Při malé přestávce mezi lijákem a deštíkem rychle balím a vyrážím . Včerejšek ,co se týká právě počasí, byl balzám proti tomu co mě čeká teď dopoledne.. A vlastně celý den. Lije, lije a lije. Po 20 km zastavuju u rozestavěné nebo možná rušené benzínové pumpy.. Opět se teple oblékám včetně péřovky a vařím kafčo,čaj a dojídám chleba střídavě s margarínem a solí,míchám to s nutelou. Tak v tomhle nikam nejedu! Ještě vyloženě nemusím. Mám časovou rezervu.I kdybych tady musel zůtat celý den , tak do Divrisharu to je 6 km. Tam bude určitě otogar a zítra pokud se nic nezmění / počasí/ skusím vymyslet nějakej busovej přesun. Jediná vada na kráse je ta , že nemám vodu, ale při nejhorším použiju nachytanou dešťovku..

Po cca 2 hodinách čekání se liják změnil pouze na déšť a tak vyjíždím. A lepší se to. Silnice i vítr jsou OK . Takže od Sivrisharu po asi 10 km před Eskišehir to pěkně odsejpá. Když se pak porozhlížím po případném místě na spaní, zavrhnu dost pěknej lesejk se vzrostlýma borovicemi /představa psí smečky útočící na můj stan mě docela děsí/ Na vrcholu stoupání 5 km před Eskišehirem opuštěná velká pumpa.Ale vyřítí se na mě psí komando. Po chvíli vylézá i hlídač ale celkem tu situaci moc neřeší. Spíš mám dojem , že se tím baví. A tak mně ruply nervy a zbytečně se vytáčím . Stejně mým nadávkám nerozumí.
Vjíždím do Eskišehiru , začíná se smrákat a zase poprchává. To je zrada! Šílený průjezd městem v dopravní špičce. Mám reflexní vestu, přilbu a nasazuju i blikačku. U první EOpet pumpy zkouším usmlouvat spaní. Šéfik a ostatní personál jsou velice ochotní , ale bojí se nadřízených a policajtů. Volají teda většímu šéfovi a ten to bohužel nepovolil.Menší šéfik mně aspoň kupuje čokoládu. Vymyslel jsem si story o tom ,jak jsem byl nucen v Íranu zaplatit 200 dolarů za zubaře a tudíž jsem švorc a nemůžu do hotelu.
Nezbývá než pokračovat dál. A doufat , že můj andělíček strážníček zase zasáhne.
A opravdu!!!!!!!!!!!
Kousek za městem opět EOpet pumpa , Znova jdu usmlouvat možnost přespat.A tentokrát menší šéfik nemá strach z teroristy ani z nadřízených a můžu zůstat.Mám takovou radost , že si večer sednu do místní osvěžovny a dávám si něco na způsob medových palačinek + tvaroh a vlašáky a máslo. Potom ještě fazole a rýži a chleba. K tomu cappy a vodu. Bratru vše za 17,5 lyry. Jsem najedenej, sedím v teple a venku už přestalo pršet. Je 18,57 na záda mně hřeje teplomet. Venku může být kolem 8 stupnů.Ještě chvíli vydržím a pak zabivakuju.
Počítám že ještě dva dni a jsem u trajektu. Snad něco pojede.
Útrata 95 lir/jídlo/ za 16,5 dne a zůstatek…40 lir.
Dnes 133 km
25.11 úterý

Den začal skvěle.a probíhal výborně. Zakončen byl klasicky u pumpy a proto– dobře!

Padnul rekord 157 km

Vstávám v05.00. Opět měním včerejší píchlou duši. Ještě je tma, nikam nepospíchám. U pumpy pracuje jiná dvojice. Pumpař a obsluha osvěžovny. Vědí o mně. Mluví docela slušně anglicky. A jsou velice vstřícní. Dokonce mě zvou doosvěžovny na snídani. Teda nejdřív na čaj a pak se z toho vyklubala snídaně. Ukazuju fotky na digitálu a snažím se vyprávět o cestě. Snídaně i kávička je gratis!!
Je 07.15 a vyjíždím. Po 5 km se musím svléknout do své cestovní klasiky. Bude krásně. Docela mně to jede. Kvalitní silnice, vítr celý den v zádech, a až na jeden desetikilometrový kopec/pořádnej/ a jeden pětikilometrový v závěru,v podstatě pořád klesám.velice brzo objíždím po okruhu Bozuyuk . Stoupám a na Muratdereabych z vrcholu /600m.nm./ začal skvělej sjezd v moc pěkné krajině. Je to jako kaňony kolem Sázavy nebo u Nového Boru. Zastávka u pumpy a daří se mi nakoupit za kovové drobáky/eura/ spoustu dobrot. Já je táhnul celou cestu sebou a vážily aspoň 0,3 kg! To jsem pako. Pak si jdu ještě sednout do lokanty- osvěžovny a jelikož prodavač pochází z Muše/Kurdistán/ přes který jsem taky jel , tak mně dává veliký hrnek kafe s mlékem zadara! Taky kýbl čaje.
Sjezd pokračuje , pak rovina s větrem v zádech. Projíždím Inegol a najednou jsem na okraji Bursy. Opět průjezd dost rušným městem a na výjezdu si říkám , že ke spokojenosti mně chybí už jen najít na mapě inzerované dva kempy. A vyměnit peníze v bance. To druhé se mi v zápětísplní , protože na protilehlé straně několikaproudé silnice je zrovna , jako zázrakem , řada asi pěti různých poboček bank! To je fakt neskutečná klika, nebo že by zase andělíček strážníček? Měnim 120 dolců za liry v kurzu 1 dol/1,57 liry. To je docela slušný. A šlapu a šlapu a zase do kopce a je mi jasný , že žádný kemp už nebude. Co bych taky chtěl od mapy v měřítku 1 : 750 000 a docela starou. Pomalu se začíná stmívat a už fakt šlapat nechci!/pobolívají mě záda/ A co to – pumpa po pravé straně. Úplně nová značka Vimax. Majitel umí anglicky, sympaťák, plácek na spaní by se taky našela tak není co řešit. Díky ty můj Andělíčku Strážnej!!!
Teda ten plácek na spaní je dost mizernej, za takovou zídkou, sice tráva , ale jinak humus. Jsem ale schovaný a mám to posvěcený.
Aby se neřeklo , že jsem úplnej houmelesák , jdu posedět do nablýskaný prodejny . Dávám si dva čaje , místní závin/listové těsto a uvnitř něco?/ a navíc dostávám na ochutnání místní specialitu.nádivku z jedlých kaštanů zalitou do čokolády. Jak se dozvídám , je to tady jedna z nejlepších oblastí na pěstování jedlých kaštanů a tak celý sortiment výrobků jak zde , tak v okolních prodejničkách je založen na výrobkách z nich. Po 70 dnech vlastně taky mluvím s ženskou z očí do očí. Obsluha za pultem je mladá slečna pracující buď jako průvodkyně turistů nebo tady u pumpy. Spojení je: touristguide16@hotmail.com
Koupím ještě1,5 l pitný dobrý vody a užívám si pravděpodobně poslední bivakovou noc u pumpy.
Ležím ve spacáku jenom v kraťasech , mám pouze dvě trička a bederák. To je změna . Ještě nedávno taková zima , oblečení mně málem nestačilo. Dnešní den jsem jel zase s vyhrnutýma rukávama a slunečníma brýlemi. Dá se říct, že i v tom Turecku jsem narazil na výborný lidi. Ale kvůli těm psům to jen tak tady brzo projíždět na kole asi nebudu. Protože abych každou noc spal v hotelu to za prvé je dost drahý a za druhé mě nebaví. Vždyť to táboření a večery třeba u ohně atd. to je vždy taková denní třešnička na dortu. Na to se moc těším a tady jsem to teda vůbec nevychytal!
Nutný je slovník a fráze v místním jazyce!!! Důležitá pomůcka je mít vždy po ruce notýsek a tužku. Jednak na psaní slov a výrazů ale taky pro kreslení mapiček , plánků atd. MÍT PŘI RUCE – NÉ V BRAŠNÁCH!!!
Potom dost dárečků jako třeba pohlednice z domova, obrázky rodiny , domu, příbuzenstva!!
Dále lepší podrobnější mapičku své vlastní cesty , vyznačený pozice domovské země/Česka/ a země navštívené.
26.11. středa

Od pumpy odjíždím kolem 7.00 Ještě jsem ráno stihnul vyprat šátek a triko. Městečko Gemlik je přívětivé s pekárnou a čerstvým chlebem , policajt který mě navede na správný směr. A navíc mě pozve do cukrárny na čaj a dortík. Jsem rozhodnutý udělat si ještě jednodenní cca 80 km dlouhý okruh po pobřeží. Na mé mapě je to zeleně označená silnice , což by mělo znamenat krajinově velkolepé! A fakt se to potvrdilo. Navíc počasí přeje Všude olivové háje. Probíhá sklizeň. Cesta se dost klikatí ale už vidím moře. A tam někde za ním je Istambul!!! Jsou tady krásné vyhlídky. V městečku Armuthru stoupá cesta hodně vysoko a do vnitrozemí. Projíždím kolem termálních pramenů u nichž je postaven hotel Thermal a také hamam /lázně – chtějí 2,5 liry za koupačku/ No nakonec jsem si to rozmyslel , protože mě čeká ještě docela stoupání a asi 50 km v horku. Takže se budu stejně zase potit. Ale zažívám VELKOU RADOST ! Kupuju v Armutu v krámku sýr, olivy, kefír a na lavičce na sluníčku obědvám. Zastavuje se u mě pár místních a jsou docela překvapený když se dozvědí odkud že to jedu a kam. Trochu mě zlobí žaludek. Už asi protestuje proti přeslazeným čajům a Vitaně.
Po vystoupání na nejvyšší místo klesám v prudkých serpentinách po úzké silničce , která je ve výstavbě , opět dolů k moři. To už ale koukám na Bospor. Silnice se opravuje a tak některé úseky nejsou nic moc. Navíc na téhle straně se přidává prudký vítr.zase se po mně vyřítila smečka čoklů. Jsem totálně vytočene! Turistická oblast a oni tady nechaj tyhle zmetky volně pobíhat. Pravděpodobný majitel je poblíž a tak si neberu servítky a nadávám mu pěkně od plic. Ksindl jeden !
Je ještě docela brzo , mám teprve 70 km a do Yalovy mně chybí asi 40 km. Je tady už spousta turistických rezortů a privátů. V tuto dobu už ale uzavřených – je po sezoně. Přesto když míjím jeden takový s moc pěkně upraveným , travnatým okolím, zkouším štěstí a jdu se zeptat na možnost přespat ve stanu. Dva fajn kluci a jejich šéf jsou v pohodě . Můžu zůstat. Pomáhám jim hrabat listí a uklízet velkou zahradu. Dostávám za to gratis velkou rakii/rýžová anýzová pálenka/ a pivo Tuborg s čajem. Jsem docela nalitej. Večer se za zálivem v dálce začíná blýskat. Kolem osmé v noci je tady bouřka jak prase. Stan je ukotvený v takovém mizerném písku a tak musím několikrát do deště kolíky zase zahrabávat a vypínat plachtu. Jen doufám , že při nějakém poryvu větru neodletím. NUTNĚ PŘÍŠTĚ SAMONOSNÝ!!!
Později v noci dokonce sníh s deštěm , no prostě humus počasí.

27.11. čtvrtek

Za deště balím . A jedu dost útrpnou jízdu do Yalovy. Krajina by za lepších podmínek byla určitě zajímavá.Ale takhle jsem nadrženej jen a jen na to , abych už byl v přístavu. Voda je úplně všude a do toho docela chladno. Posledních pár km , kdy se motám po předměstí Yalovy je nekonečných. A to vůbec nevím , jesi něco pojede a za jakých podmínek mě případně vezmou. Naštěstí 2xbanán , tvarohový šáteček a kefír mě drží při životě . Konečně přístaviště a trajekt. A světe div se , zase mám ŠTĚSTÍ JAKO PRASE . Loď jede za necelou hodinu, s kolem není problém. Lístek mě stojí 12+5 liry.
A konečně sedím v podpalubí trajektu a nemůžu ani věřit tomu , že je téměř KONEC!
Dávám si frajerky velké espresso a z ceny se mi protočily panenky- 10 lir.
Po asi hodině plavby přistáváme v Istanbulu u Yenicapu. Mělo by to být docela blízko na Sultanahmet. To je čtvrť s největší koncentrací hostelů a hotelů. Téměř v centru.
Je to zvláštní jaký pocity vzrušení prožívám na tý lodi. Podobný mívám , když si sedám do letadla nebo bych byl ve vlaku , který jede 1000 km dlouhou cestu. A je jedno , zda to je při začátku nebo na konci Cesty.
Pozoruju ty různorodé lidičky kolem sebe. Kravaťáci, dámičky, rodinky s dětma, turisté s Lonaly Planet v rukách.
70 dní – co to je v životě, ale těhle sedmdesát mě asi hodně poznamenalo! Jen doufám , že si všechna získaná ponaučení dokážu vybavit i v běžném životě.
PRIORITY: TOUHA
TEPLO+SUCHO
JÍDLO + PITÍ
BEZPEČNÉ MÍSTO NA SPANÍ
ČASOVÁ REZERVA
REÁLNÝ CÍL
KVALITNÍ VYBAVENÍ
OPTIMISMUS
VÍRA
Trajekt připlul k evropské části Istanbulu za necelou 1,5 hodinu. Vystupuju do intenzivního mrholení. Šílenej provoz , ale směr je jasný a opravdu po cca 2km jízdy
Vidím výraznou tabuli Sultahmet vlevo. Odbočím a hned se ocitám v téměř jiném světě. Taková Malá Strana. Spousta uliček, hotýly, obchůdky, hospůdky. Naháněči prodejců koberců , spousta handcrafts výrobků. Malé restaurace a osvěžovny. Vše položeno v hodně členitém , kopcovitém terénu. Nad vším tyčící se Modrá mešita, Ayasofia a já nevím co ještě. První dojem i v tom dešti je SUPER. Přestože vypadám jak humusák největší a ještě k tomu Zmoklej , naháněči v kravatách se téměř o mě perou , aby mě dostali do svého hotelu. Best hotel , best koberec, best restaurace, best cena!
Nakomec nacházím vytipovanou ulici , ale předpokládaný hotel ani nehledám. Odchytí mě totiž docela příjemný bratr majitele hostelu OCEAN’s 7
14 lir v noclehárně , ale jsem tam úplně sám a pochybuju , že někdo další přibude. Snídaně a sprcha je v ceně. Takže 5 dní do odletu = 75 lir
1 dolar = 1,5 liry = je to mimosezona
17 kč = 760 kč za ubytování

Dost dobrý!!
Mají tady i příjemnou restauraci a jak jsem po první procházce po městě zjistil , cenově oproti jiným není výrazný rozdíl. Navíc coby ubytovaný , mám 15% slevu.
Ale většinu jídla si stejně kupuju spíš ve městě v malých vývařovnách . Ty jsou podstatně levnější. A taky bagetárny s kebabem.
Povedlose mi ještě rozmontovat kolo, udělal jsem malej průzkum historického centra a nacpal jsem se k prasknutí. 2x kukuřice, zapečený kuřecí prsa v bramborové kaši, rýže, výborná zmrzlina, výborné dortíky v cukrárně na hlavní třídě./moje oblíbená/velké espresso. Teď sedí v restauraci hotelu, popíjím pivko Efes . Je tady takových lákadel na utrácení!

28.11. pátek

Celou noc mě rušila myš . Někde pořád něco hryže.Ale jinak se spalo v posteli krásně. Navíc dvě piva udělaly své. V 8.00 snídaně. Docela to šlo. No nezapřel jsem Čecháčka , protože jsem jim ten švéďák docela vybílil. /Následující snídaně už byly jen formou talíře ha, ha ,ha,/
Vyrážím směrem Yolacapy. Tam je rybí tržnice. Super, to jsem niokdy neviděl. Tolik druhů ryb a mořských potvor. Krásně čerstvé jen si to poručit v blízké restauraci. Hejna, mračna racků nad hlavou.Potom hledám krabici a další material pro zabalení kola. Lepící páska a dvakrát slabá potravinářská folie. Nacházím docela zašitý Turecký lázně /33liry/
Dělám nějaký potravinový nákup. Pivo vyjde v obchodě podstatně levněji než v hospodě!
V uličkách Kadigra se dá dost dobře najíst a je to o polovinu levnější než na Sultanahmetu. Opět má oblíbená cukrárna tentokrát dva dortíky. Pomalu do hotelu. Večer sedím v péřovce venku a mám naprostý relax při vodní dýmce / nargilé/a pivu. Ještě jsem si dal čočkovou polívku. Tady ji podávají s citronem. Taky jsem si dal nejlevnější kebab ale je toho docela dost a za 8,5 liry. /útrata byla 34l ale se slevou nakonec platím 24 L.

Ráno 29.11. sobota

Spím jako zařezanej, snídaně až v 9.30. Celá obsluha je nějaká přešlá. Asi večer pařily.. V 10.00 vyrážím do města. Je pod mrakem, ale příjemně. Couračka uličkami, objevuju hostely co jsem o nich četl doma na internetu a také kratší cestu na Topkati. Procházka parkem. / G“ulhanepark / A nacházím super čajovnu Nad Bosporem. Skvělá vyhlídka, čaj – konvička s vodou na dolévání 1 osoba = 6 l.

VEČER.
Je 17.00 a dorazil jsem po celodenním courání do hotelu. A jelikož pitný režim se musí dodržovat , tak jdu na dvě chlazený. Jsem docela spokojený. Nakoupil jsem dárečky a taky svoji dušičku jsem hmotně uspokojil. Ale už jsem musel udělat stop-time své peněžence. Zbývá 100dolárků a 40 Euro.
V čajovně se mi moc líbila ta konvičková souprava a tak jsem vyzvěděl adresu , kde se dá koupit.. Je to údajně 20 minut pěšky , ale mně to trvá aspoň 4 hodiny, než to místo s obchůdkem najdu. Stálo to ale za to! Ten samý set v ostatních obchodech prodávají za 43 liry a já ho usmlouval na 15 lir No a k tomu ještě vodní dýmku co mně padla ihned do oka. Tu ze 45 na 35 liry. Tak to jsem teda spokojený Tolik radosti za 50 lir!
Kupuju ještě dvě krabice s kafem CD se Santanou a dokonce konečně i arabský šátek pro Doďase. Nakonec jsem na něj narazil úplně náhodou i když jsem ho vlastně intenzivně hledal už po celém Turecku.
Momentálně prší, dopíjím první kousek/ jak anglicky pohovořit na téma:české pivo, výrobní značka, chmel, suroviny, licence?/to byl trochu větší problém.
Starej bazar je ze všech dosud viděných bazarů největší, ale ty ceny – musí se tvrdě smlouvat. /canon G9 – 420 dolarů!/
Dopíjím pivo , vedle u stolu sedí mladej američan asijského původu, popíjí 2 dcl červeného, před sebou malý notebook, na uších sluchátka a komunikuje hlasově – telefon, přes internet. Je to super. Něco rozumím, dost ne , smysl asi tuším. Ale ta mašinka , to je paráda. Velikost 25×40 cm a tloušťka cca 2-3 cm.
30.11. neděle

Bohatá snídaně. Už si neberu moc servítky a nakládám si bohatě na talíř.. Opět couračka po městě. To je po ránu prázdné, Je zase hezký den, jdu se projít až ke Galatské věži a zpět. Menší rybí tržiště na druhém břehu za zlatým rohem.. Večer opět večeře v „mojí“ restauraci.
2.12.

KONEČNÁ!!
Poslední noc a nemohl jsem vůbec usnout. Vinu na tom měla ta prokletá myš – krysa. Dneska se teda obzvláště snažila.A na víc makala hned vedle mé postele. Na jednu noc se do noclehárny přišli vyspat dva kluci z Jordánska. Něco málo jsme si v angličtině řekli. Bohužel problém byl hlavně v mých znalostech.Nicméně Jordánsko a Sýrie na kole , to by bylo dost dobrý!!
Konečně snídaně – zase jen talířek , to je ta reakce na moji bohatou ranní konzumaci.. Ještě dám sprchu a pak jsem rozhodnut dopravit se na letiště po svých a městskou dopravu. Neměl by to být problém , jen to zabalené kolo je dost těžké. Ale nakonec vše bylo mimořádně v pohodě, stálo to úplný minimum peněz/ 1-2 l/ Jsem jen pořádně zplavenej, protože je horku a ta váha také dělá své. Letiště – mezinárodní odlety. První kontrola hned u vstupu do odletové haly.. Potom čekám na informaci o mém odbavení. Je to counter E7 , tak definitivně přeorganizovávám věci a jdu se odbavit. Jsou tam takový mladý fajn holy a dva hošani kulturisti. Samozřejmě , že jsem kolo narafičil tak aby to ukázalo méně a le oni si to pohlídali a já mám smůlu. Nakonec kolo bylo 20 kg a batoh 5 kg. Říkám si to je pohoda , jenže oni na mě vybalili , že mám 5 kg nadváhu. Začínám smlouvat, prý je to změna v předpisech.6ádných 23 + 10 kg ale jen 20 + 10 kg. Palubní zavazadlo musím totiž také nechat zvážit. Ledvinky ve které mám aspoň 3 kg si nevšimli. Palubní mám 9,5 kg to je OK Dělám zkroušené ksichty, že jsem bez peněz atd. Pořád někam volají aby nakonec řekli pro mě super ortel!! NEMUSÍM DOPLÁCET NIC!
Jinak by to bylo 50 euro nebo 800 lir.
Jenže další háček – kolo se jim nezdá bezpečně zabalené. No nakonec i to se urovnalo ale zažil jsem si ještě docela horkou chvilku. Jsem teda odbavený , za poslední dvě liry kupuju pitnou vodu a jdu na pasové. Vše OK a už sedím na gate 211 čekám poslední dvě hodiny na odlet. Hlad mám jako vlk. Za ty poslední 4 dni jsem se pěkně rozežral Už se těším na guláš s knedlíkem a Miloušův štrůdlík.

A TO JE KONEC VÝLETU

HOWGH