Cesta hrdinů SNP – 2016 část II.

Takže naše zatím společné putování probíhalo za příjemného počasí. První tisícovka byl Bukový vrch. Fakt zde byly jenom nádherné bučiny, které jako by vyrůstaly , zatím jen zelených listů , kýchavice.

U Bukového vrchu

Následovala Chochulka a Čergov. Vše kopce kolem 1000metrů  mezi kterými jsme ovšem zase pěkně spadli o něco níž, do sedel.

Přes Čergov /1049 m / 

Od Hradiska před kterým jsme načerpali solární energii na krásných loukách , následoval hnusný úsek po silnici až do Terni. Tam naštěstí fungoval jak obchod , tak i pivní osvěžovna. Dokonce nám pani hostinská dovolila sníst jídlo  z vlastních zdrojů.

Velký Šariš

A přišel konečně Velký Šariš. To už ale s Tomem opět šlapeme sami dva. Jelikož máme jazyk na vestě , tak první hospoda ležící na červené značce je naše. Jdu koupit dva místní kousky a jaké je moje překvapení , když pan výčepní ,po zjištění kam jdeme a  natočení praví: „nechte to být , to je ode mě grátis“. Sakra, tohle jsem naposledy zažil v Íránu.  Takže pozor! Hospoda Atlas Velký Šariš -super!!!

Přes Čergov /1049 m / a Terňu /město/ až do Velkého Šariša.
Poslední společné pivo a pak se naše cesty s tomem rozdělily.
Dojdu až na Cemjatu.

No a tady se moje cesta s Tomovou rozdělila. Po domluvě já peláším až na Cemjatu a on si v klídku vystoupá na šarišský hrad a stráví tam pěkný bivak.

Tom Odchází za svým cílem.

Moje cesta je dost únavná ale v závěru přinese opět krásný moment.

Přes Čergov /1049 m / a Terňu /město/ až do Velkého Šariša.
Poslední společné pivo a pak se naše cesty s tomem rozdělily.
Dojdu až na Cemjatu.

To když se na silnici potkám s Mirkem Mudrákem. Běžec, značkář, turista každým coulem. Čeká tam na T+H . když mě vidí domnívá se že kluci jsou nedaleko. Musím ho zklamat. Jsem solista. I tak jde se mnou k příjemné hospodě na začátku Cemjaty, /bistro Zabíjaná -stylová krčma , samá bambitka, valaška,lidová tématika/  kupuje mi pivo, povídáme si. Ale nakonec se loučím a po pár set metrech končím v parádním altánu.

Cemjata -idealní bivakovací , plně elektrifikovaný altán.

Večer ještě stíhám uvařit, nacpat se slanýma brambůrkama, ošetřit zníčená chodidla a nakonec se zavrtat do peří. Jen mě ještě za tmy probral klapot hůlek o asfalt. T+H to opravdu dokázali také dojít a Miro se jich dočkal. Kluci jsou dobrý!

Kačírek je po ránu nějakej přešlej.

 Den pátý – proklaté silnice!

V noci přešla nade mnou buřina. Ale ráno bylo krásné, svěží. Jen moje chodidla jaksi neměli stejný pocit svěžesti . Navíc jsem těsně před odchodem  objevil dvě funkční zásuvky umístěné u stropu altánu. Tak si dávám ještě půl hoďky pauzu na dobití elektroniky. Taky jsem byl po ránu napaden dravou zvěří. Naštěstí jsem využil nově získané zkušenosti . Pomazat mýdlem a ta bestie se pustí. Klíšťák se do mě zakousnul už podruhé za necelých 24 hodin.  Cemjata je takové lázeňsko-oddychové místo . Minerálka, koupele, vzduch, parky. Příjemné místo. Navíc celý včerejší den úžasně po cestě voněly šeříky a kvetly jabloně. A ty panorámata!! Příroda úchvatná! Jen ti šílení ptáci ráno řvali jak o život a vzbudili mě už po čtvrté.

Rána v bučinách.

Za Cemjatou opět bučiny. Cesta dobře značená až do Janova. Pak asfalt. Hnus. Obec L’ubovec má hned u značky obchod a bezva putiku.

První puchejře, Jánošíkova bašta a bivak na Vysokém vrchu

A zase vzhůru do kopců, polí a luk aby následovala opět silnice.Po ní až do Kysaku. To už mám zase jazyk na vestě a i když bych si rád jedno točený dal, nějakým záhadným způsobem jsem měl smůlu a osvěžovny jsem minul. Ale proč se vracet.  Dávám oběd u příjemné studánky s vodou jako křen.

A začíná nekonečný úsek po tvrdém povrchu. Moje chodidla dostanou pěkně zabrat.

Přes Horáreň / dobré bivakovací místo  a poslední pramen na dlouhou dobu/ začínám stoupat vzhůru. Slunce nemilosrdně připaluje.

První puchejře, Jánošíkova bašta a bivak na Vysokém vrchu

Po půl hodině si uvědomím fatální chybu. Nenabral jsem vodu na večer. Batoh ukrývám do roští a s flaškama mažu  opět z kopce dolů k Horárni . Když mám svoje 3 litříky H2O načepované dám si ten krpál v odpoledním vedru zase znova. Holt jsem pako.

Před Janošíkovou baštou

Jánošíkova bašta s krásným výhledem na Hornád a lesy kterými jsem pře 3-4 hodinami šel mi ale dá odměnu. Kochám se.

Výhled z Jánošíkové bašty , dole teče Hornád

A pak už jen stačí dojít na Vysoký vrch.  Fakt je tady! Krásná bivakovací bouda.

Konečně jsem došel na Vysoký vrch

Ještě si užiju pár minut slunce. Pak se přižene ale buřina, že mám strach aby ty vysoké buky okolo nepadaly přímo na mě. Naštěsti je vše OK a můžu si s plným břichem lebedit a užívat všech těch třesků-plesků co se mi dějou nad hlavou. Jsem totiž krásně schovaný a  v suchu.

Den šestý – začíná rudohorská divočina

Ráno bylo azurové. Les kolem mě se probouzí po noční bouřce. Na mladém listí se třpytí krůpěje dešťové vody. Ptáci si vesele zpívají a já s nimi. /Oni teda míň falešně./

Opouštím Vysoký vrch

Košicím se cesta naštěstí vyhýbá , ale zásoby na dalších asi 3-5 dní je potřeba dokoupit . Procházím kolem chaty Hréš

na/ jaké hříchy se tam asi páchají??/  jsou zde i  dobrá místa na bivaky.  A  pak  scházím pár set metrů mimo a níž trasy. Do obchodu v Kavečanech.   Nákup se povedl.  Hned mám batoh o pár kg těžší. Ale ty eura to je teda pomsta!

Jde se mi dobře a z vesela.

Dostavuje se pocit mírně euforický. A tak si říkám, že mě nic nemůže zastavit. Ani dravá zvěř/2x klíšťák/ ani strádání a hladovění / pořád samá pytlíková Vitana/ a ani nástrahy přírody /polomy a buřiny/ Cíl je pro mě hnací silo. Taková Shangri-La.  Prostě mi haraší.

Trampská Lajoška,

Chata Lajoška mi připravila krásné překvapení. Úžasná trampská chata s chatárkou v maskáčích – Jankou. Připravují se zrovna na sobotní majáles a tak je všude plno ruchu. Dávám zelňačku a pivo. pokecáme o vandrech a jelikož je moc brzo vyrážím dál.

Trampská Lajoška,tři slivovice,kopce jak v Himalájích a nakonec chatár Laco a spaní na Erice.

Trampská Lajoška, a chatárka Janka.

Asi po kilometru u malého sympaticky položeného přístřešku potkávám  dva chlapíky s obřími batohy. A to jdou jen na víkend! Po chvilce je mi jasné co jim ten objem zvětšuje. Jsem „nucen“ kopnout do sebe tři slivovičky ve stylovém štamprlátku . Nešlo odmítnout. Sakra hoši, to jste mi ale dali ránu! Následujících pár set metrů mám problém s rovnováhou.

Po třech tajtrdlících se loučíme.-

Opět mě čekají prudká stoupání a krásné výhledy

A zase ty výhledy – před Erikou – poblíž Kojšovské holy

Rudohoří

Den se pomalu nachyluje. O to víc je to příjemné na focení.  Předbíhá mě do kopce  běžec. Později si spolu fajn poklábosíme. A najednou procházím kolem chaty Eriky.  Nikde žádné vhodné místo na bivak. Ale za mnou se ozve hlas. Chatár Laco mi nabídne spaní. Když dáš pět éček dobrá. Pokud nemáš , nevadí. Tomu říkám chlapská nabídka.

Erika

Nakonec jsem samozřejmě dal a za to si mohl popovídat s fajn lidma ,

Laco a AnnaMarie

/Laco a AnnaMarie -jeho žena/ kteří svůj život prožívají bez internetu, obklopeni horama, lesy,medvědy, rysy. Kteří se na sebe krásně usmívají a mají úžasnou „elfí“ dcerku AnnuMarii.

Cimra za 5 éček – no nekup to!

Den sedmý – v království medvědů

Loučím se s Erikou

Deník:  včera mě šíleně bolely chodidla. potěšila SMS od Soníka. Plán – dojít k lovecké chatě.

SNP – památník a v dálce vykukují V. Tatry

Cesta vedla  kolem lázeňského střediska Štos. Minerálka tady všude teče ze země.  Krásný kopec hned po ránu – Kloptaň.

Kloptaň 1154 m

Polomy a zase polomy.

Další pěkné místo  U Třech studní  je i skvělé bivakovací místo  a voda opodál. Kolem Zbojnické skály trochu orientačních nejasností.

Hledání cesty přes polomy, velkolepé výhledy z Kloptaně i jinde, spaní u lovecké chaty.

Bivak Tri studně – voda je kousek dřív.

Cíl /lovec. ch./dosažen v 15.30. Sláva. Mám vodu i skvělé místo na přespání.  Dělám oheň, vařím i na něm. Šetřím palivo do vařičů.

Lovecká chata.

Po odestlání a najezení jen tak sedím a čučím asi 4 hodiny téměř nehnutě a bez myšlenek do plamenů. Možná jakýsi druh meditace.  Zároveň si máchám nohy v ledové vodě. Našel jsem tu starý lavor. S blížícím se soumrakem začínám mít trochu bobky. Věším potraviny na strom asi 15 m od místa spaní a utěšuju se , že to bude OK.

Večerní sušení   a věšení potravin na strom.

Za celý den minimum lidí. Asi tak dva. Tento úsek je fantastické prostředí pro drsnější vandry. Trampové a zálesáci, dobrodruzi všeho ražení , ti všichni by si tady přišli na své. A to asi v každém ročním období.

Lesama i mýtinama přes Skorušinu, Skalisko . Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada.

Den osmý –  nahoru a dolu za duhovým hadem

Vzhledem k tomu že po této etapě jsem už neměl moc chuť psát poznámky a jen jsem něco málo namluvil do diktafonu, tak budou náslledovat pouze fotky s popiskama. I tak to bude dostatečně dokreslující.

Červená značka medvědí rolnička. Moje dvě hlavní rekvizity.

Slováci chodí do kopce zásadně kolmo. I když to z fotky tak nevypadá, tak svah byl opravdu hoooodně do kopce. Kopec se jmenuje Pipitka.

To jsou ale panorámata, co!

V dálce se k něčemu chystá. Mažu pryč abych nedostal ránu. Skalisko 1293 m.

Poprvé v ponču. Bouřilo , ale nakonec nesprchlo.

Někde mezi sedlem Volovec a Čertovou Holou

Ne, to neni Kanada nebo ruská tundra či severské lesy. To je divočina Slovenského Rudohoří.

 Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Večerní oheň by rozdmýcháván silným větrem.

Útočiště poskytla chata pod Stromišovom. Spaní 100 metrů od místa zrození Duhového hada. Pramen ze kterého jsem dostal  vodu je na místě zrození.

Útočiště poskytla chata pod Stromišovom

Pokračování bude časem následovat…!

Více fotek je už možné vidět na Picasa