Cesta hrdinů SNP – 2016

Tento nápad mi ležel v hlavě dlouhých pět let. Ale nakonec nastal čas, kdy jsem dal vale pracovním povinnostem, zabalil batoh , zakoupil jízdenku do výchozího místa a vyrazil.

Brzká rána nabízejí výborné světlo. Morava mě přivítala vedrem a výbornou česnečkou. Největší letecká bitva nad střední Evropou. Končím u Kamenné budy

Ano , je mi jasné že exotikou tato dlouhá štreka moc nezavání. Nic to ale nemění na tom, že krajinově patří podle mého soudu k úžasným evropským dálkovým trasám.

Ráno na Dobrovodské zřícenině, poledne na vápencových Malých Karpatech, večení idyla na Amonově louce.

To , že jsem si necelý měsíc každodenního šlapání po stezkách , cestách, pěšinkách, kamenech, trávě, hlíně i silnicích užil náramně je pravda pravdoucí. A tak následující foto-deníkové záznamy budou jen vypovídat o krajině, přírodě, lidech a každodenním žití na trailu dlouhém přibližně 750 km.

Ještě před cestou.

30.4.2016 14.00

Ještě dvě hodiny a hodím mrchu na záda. Zamknu dveře domova a vydám se vstříc dobrodružství.

Bouřkové mraky mi dodávají „křídla“. Pod Ďumbierem je na chatě fajn. Ty panorámata jsou úchvatný.

Cesta hrdinů SNP je jedna z těch výzev, která mi leží v hlavě už dlouho. Nadešel správný čas pokusit se tuto výzvu přijmout a vypořádat se s ní.

Cesta hrdinů SNP (slovensky Cesta hrdinov SNP) je značená turistická cesta na Slovensku. Její celková délka je asi 720–750 kilometrů.

Cesta hrdinů SNP je nejdůležitější turistická stezka na Slovensku. Začíná na severovýchodě v Dukelském průsmyku a prochází celým Slovenskem až na Bradlo. Z Bradla dál pokračuje jako Štefánikova magistrála do Bratislavy. Prochází většinu oblastí Slovenska, kde probíhaly významné akce Slovenského národního povstání a při osvobozování Slovenska v letech 1944 a 1945. Cesta je značená červeným turistickým značením a po většinu trasy je shodná s mezinárodní stezkou E8.

( zdroj wikipedie)

Nemůžu říct, že bych poslední dny prožíval v klidu, Obavy, obavy, obav. Trochu strachu. Z čeho?? Že snad zklamu sám sebe, Že nedojdu, Že mě zradí zdraví? Samé zbytečné bloky v hlavě. To je asi také jeden ze smyslů takového to putování. Vypořádat se se svými bubáky.

Základní otázku zda se mi podaří zabalit na lehko jsem vyřešil docela dobře.

Byť mám pořád rezervy. Malý batoh /Mountainsmith 35+10/ se ukázal jako dobrá volba. Prostě se do něj víc nevejde. Blbosti tam nemají místo. Pokud bych jako obyčejně nezabalil moc jídla /cca 5/ tak váha je téměř exkluzivní. 7-8 kg včetně jednoho kg foto výbavy.

První tři dny budu ve společnosti Toma, mého bezva švagra.

Prešov – nádraží

Aspoň začátek nepřepálím ale pomalu se rozejdu . A pak dál – to se uvidí.

Howgh

Den první – zahřívací.

Dorazil jsem po necelých 10 hodinách jízdy do Prešova. Dálkový bus a nefungoval mu hajzlík!. Ale byl poloprázdný , tak jsem se mohl krásně natáhnout. Během čekání a z kraje jízdy jsem měl blbý myšlenky. Ale teď už je líp. Čekám v poloprázdbné čekárně na parťáka. Malý černý cikánek nejdřív somruje prachy a když nic nedostane tak se válí na zemi . Tom přijíždí na čas. Vítáme se a za necelou hodinku nastupujeme do spoje směr Svidník. Jedou s námi dva kluci obtěžkáni báglama. Po vystoupení dáváme řeč. Trizo a Hulvát.

Trizo a Hulvat

Bezva chalani co se vypravili na SNP. Oba také dali výpověď z roboty jako já. Splečně si najímáme taxi . Odvoz až na hraniční přechod za 3 éčka na jednoho. Super! A navíc jsme tady už v 11.00.

Konečně na Dukle

Takže konečně Dukla! Focení,jídlo, pití.

Z dálky se blíží jakási nahrbená postava. Marek – Polák který právě dokončuje SNP,  ale z opačného směru. Má ukrutný batoh ,sněžnice/které prý vůbec nepoužil/. A je pěkně vodranej. Borec!

Marek právě dokončil SNP

Nejdřív prohlídka památníku a pak vzhůru na trasu. Je teplo jak v červenci. Krajina zvlněná, po loukách rozsety artefakty z války, krásné bukové lesy.Všude dost teče voda. Aspoň nebude nouze.

Polomy později byly mnohem větší

Končíme kolem 16.00.

Pravoslavný kostelík

Přístřešek na okraji Údolí smrti. Spaní sice beton, ale střecha nad hlavou. Večer oheň a trocha červených zkvašených hroznů.

Kolem 11.00 vyrážíme nejdříve k památníku s rozhlednou , který je necelý 1 kmm od hraničního přechodu. A pak ,za krásného počasí, začínají naše první kroky na trase SNP. Den je zakončen v přístřešku na začátku Údolí smrti.

Zítra bych potřeboval dát aspoň 30km. Záleží jak na tom bude Tom.

Howgh

Den druhý -Východními Karpaty

K ránu drobně pršelo.Ale jinak OK. příjemná teplota na chůzi. Cesta se vlní. Úžasné bukové porosty. Sice stromy malé, ale různě pokroucené.

Pokroucené bučiny

Neskutečné plané třešně. Výška až do nebes, Hučelo to v nich včelama.

Když přijdou kopce, tak se šlape kolmo vzhůru. Žádné cik-cak po vrstevnici.Útulna na Černé hoře je moc pěkná. Začíná trochu chladněji fučet.

Krásná rána

Před Č.horou ale musíme nalézt značku. Celý úsek po vesnici Andrejcovou je značený hůř.

Mokré  louky.

Svidník

A tak se mi stane že jako první ve stopě zakufruju. Nezbývá než vystoupat zabijácký svah. Tom se s tím statečně popral a nakonec jsme zase na trase. Ale bylo to ponaučení.

Lesy a stoupání

Louky a výhledy

Černá hora

Oběd uvnitř útulny na Černé hoře

Nakonec docházíme na místo spaní. Opět přístřešek. sice u vedlejší silnice, ale je zde pramen a nakonec i klid. Asi 1 km před Andrejcovou. Je 18.45 já stavím tarp, vaříme a pak alou na kutě. Zítra to bude drsnější.

K bivaku už zbývá asi 1 km

Den třetí – přes zříceninu a lázně na rozhlednu.

Vstávám v 6.00. Umýt, najíst, zabalit. Vycházíme v 7.30. Tom je OK. První zastávka – hrad Zborov. krásná zřícenina. každý z nás si vynese svoje vědro písku.

Kačírek  u hradu

Přidali jsme také svoje vědra.

Tom přichází s nápadem. Půjde po žluté do Bardějova a já si projdu trasu klasicky po červené. OK.

Vrchol Magury.

Nejdřív sestup do podhradí , pak dlouhé zprvu táhlé ale v závěru strmé stoupání na Stebnickou Maguru. Pěkný zahřívací kopec. Snažím se makat aby na mě Tom nemusel čekat. Přichází SMS-ka že už je v bardějově. zrada. Mně to bude trvat aspoň 1,5 hodiny.Je to tady dost o převýšení.

Bardějov konečně na dohled.

V závěru navíc tvrdá cesta, silnice. A nohy začínají protestovat.Hlavně chodidla. Scházíme se na náměstí. potkáváme Triza s Hulvatem/T+H/. Společně si dáváme oběd.

Polívka byla kuřecí.

Sešli jsme se na bardějovském náměstí.

S klukama je prdel. To je skvělé. Rozumime si.

Tom, Hulvat, Trizo

Tom kupuje sedmičku červeného. Na večer. sakra kdo se s tím má tahat! Alůe pak byla dobrá.

Proklaté silnice ve čtyřech ubíhaly rychleji – cesta na Hervatov

Úžasný kostel v Hervatově. Po mši která zrovna probíhala , jsme si mohli vnitřek prohlédnout a dokonce i fotit a filmovat.

Hervátov, i ty silnice ve čtyrech utekly rychle. U hospody je možnost dobře přespat.

Rozhodnuto. Jde se na Žebrák!

Ale rozhodnutí padlo. jde se na rozhlednu. Stoupání jak do nebes. Asi 3-4 km.Krpál šílešný. Ale odměna: krásné místo, rozhledna.

Žebrák

Bezvadný večer s povídáním a vínkem.

Vnitřek útulny.

Den čtvrtý – V dobré společnosti dnes naposled.

Ranní focení z rozhledny

Tohle prostě můžu!

Opět vstávám brzo. pálí mě záda. Příjemné svítání. jdu fotit na rozhlednu. pak si vynáším věci ven abych při balení nebudil kluky. Po snídani a zabalení s Tomem odcházíme kolem 7.30. Začátek je v krásném slunečním ránu.

Hořec kam se podíváš.

Ostrý výstup na Čergov. Krajinově velkolepé. A pěkné místo na vrcholu na bivak. /bez vody/

Přes Čergov /1049 m / 

Pak se trasa neustále vlní. Místy značeno dost chaoticky. Zvláště odbočky nemají potvrzovací značky a i ty naváděcí jsou umísťovány jaksi podivně. Sem tam polomy a pak je se značením vůbec problém.

Kdo by to řekl , že je to červená.

Že by únava?

Linie v krajině

Solární louka a pohodička.

Terna – hospoda kde jsme si mohli sníst vlastní zásoby.

Poslední společný obrázek ve V. Šariši – hospoda Atlas , pan hostinský nám dal pifko grátis! Frajer.

pokračování na dohled….. !