Jednotlivé dny se pro nás se Soňíkem začínaly stávat běžnou rutinou. Znamenalo to , ráno vstát docela zavčas, snažit se zabalit zatím tak zhruba batohy a vynést je do jiné místnosti než spali ostatní spolunocležníci v ubytovně. Teda bylo to tak , že já jsem vstával zavčas a má druhá lepší polovička si ještě dávala na čas :-).
Stoupání od kláštera Valdedios . Je brzo po ránu a zase bude hic!
Pak jsem se snažil aspoň něco málo připravit ke snídani. Ranní horké kafe se zajícem /sojové sušené mléko z domova/ bylo ideální na rozjezd. K tomu co dům dal. A to kolikrát i doslova. Dřívější ubytovaní poutníci totiž často nechávali použitelné zbytky potravin na stole v kuchyňkách a tak by člověk byl hloupí kdyby si tu buchtu, máslo, sýr, nevzal. Kafe voní v hrníčku a přichází Sojka.
„Dej mi ochutnat, aspoň trochu „. Večeře u Ermity de la Virgen del Corme
Mžourá na mě očima- má totiž pomalé rozjezdy , ale kafe ji probouzí. Šup, šup, ať už jsme na cestě. Den se probouzí, je krásné ranní světlo parádní pro focení a ať nám ty kilometry trochu narůstají!
Vandrovní , poutnická rána na Caminu /a nejen na něm/
Pokud jsme spali pod hvězdami , teda převážně pod provizorním tarpem, tak situace byla skoro stejná. Jen to vstávání pro mě bylo trochu časnější, balení probíhalo na trávě nebo betonu a vaření se odehrávalo na malém plynovém vařiči. 
den 17.- Patnáctý pochodový den Parádní místo na bivak u Ermita de la Virgen del Carme poblíž Vilabade.
Mimochodem plynovou půlkilovou bombu jsem sehnal po příletu do Bilbaa v Decathlonu. Stačila nám na cca 11 použití. Nejkrásnější spaní bylo samozřejmě venku. Ať první bivak pár kilometrů za Comillas na travnatém plácku s výhledem na mořskou zátoku.
Den 3. – první pochodový . 27 km v nohách, spaní v bivaku “ na vyhlídce “ na odpočívadle za městem Comillas
V noci přišel pěkný fukejř. Až se tarp vzdouval jak lodní plachta. Nebo klasický „širák“ u zdi na La Isle. Večerní větrné posezení s lahví červeného , nekonečné modré vzdouvající se mořské vody ,které nám dělaly i zvukový uspávací doprovod. A tmavé hvězdné nebe nad hlavou. V peří bylo blaze.
den 7. – Pátý pochodový den – Z Casa Belem u Ribadeselli do La Isla. Místní špejchary na „kuřích nohách“, staré fontány s výbornou vodou , hledání kešulí, krajina silně houpavá.Výhledy do zeleně i do tyrkysu.Aniž by jsme si museli cokoliv říkat je nám jasné , že dnešní den zakončíme bivakem na mořském pobřeží. Stoganof a lahev červeného
zaženou únavu a teplo v peří je zábranou proti větru.
Dvakrát možnost přespat v klášterech. První byl Monasterio de Santa María la Real de Valdediós .
Cesta k němu byla dost únavná. Nejen spalující slunce, ale i značné převýšení nám dalo zabrat. klášter sám byl utopen téměř v závěru údolí a do poslední chvíle nebyl vidět. Díky Locusu jsme ale věděli že jdeme správně. Ubytovní jsme byli nakonec jako jedinní . Zanechané kolo sýra od předešlých návštěvníků ve mně vzbudilo nadšení. To ale vyprchalo , protože uleželý kozí sýr opravdu nebyl to, co bych miloval.
Kozí sýr po prvním nadšení opravdu nešel celý sníst.
Druhý klášter byl Monasterio San Salvador de Cornellana.
Tak pohodové ubytování v municipal albegue jsme nečekali.Čisto, prostorno . A vybavení kuchyně bylo perfektní. Stačilo by jen nakoupit v blízkém supermakádu na cokoliv by člověk měl chuť a kuchtit. navíc jsme měli štěstí , že byl otevřený i klášterní kostel a tak jsme mohli nakouknout a ucítit klidnou spirutuální atmosféru tohoto místa.
interier kostela v klášteru San Salvador
Bivak cca 2 km za městem Tineo u pramene Fuente de San Juan byl ten z kategorie – zoufalý. Prostor 2×2 m sice u stolku a lavice ale za to u vedlejší silnice. navíc přímo nad hlavou pouliční lampa, která svítila celou noc přímo do obličeje. jen ty výhledy do kraje byly skvělé.
Bivak pod lampou za Tineem.
A pak přišel zlatý hřeb našeho bivakování. Počasí nám přálo a tak bylo rozhodnuto , že na rozcestí kousek za Barres odbočíme na variantu camina Primitiva . Cestě zvané Los Hospitales. Cestě nemocnic – hospitálů.
Nejzachovaleší pozůstatky těchto staveb které sloužily poutníkům od 13 století jsou zbytky hospital de Fonfaraón. Z dalších tří hospitálu nezůstalo bohužel nic než hromada šutrů.
Moje hledání vhodného místa na spaní bylo úspěšné. Plácek jak vymalovaný. Stavím tarp a po večerním vaření si vychutnáváme západ sluncena jedné straně a východ plného úplňku na straně druhé.
/ráno to bude naopak 🙂 / přestože máme pocit , že kromě polodivokých koní a stáda krav jsme zde jediní , tak rychle se pohybující postava obtěžkaná hrozitánským monstrem na zádech nás vyvede z omylu. Jen tak si v duchu myslím , že v tuto dobu to znamená na bivak , to musí snad být Čech a ono je to tak ! Martin z Police nad Metují /jak je ten svět malý/ si postaví svůj stanový domeček přímo v sedle.
Noční strašidelná záležitost se dvěma zvědavýma krávama , které nám funěly asi 3-4 metry od hlav a hrozivě skláněly ostré rohy k zemi , tak to nebudu ani rozepisovat. snad jen , že tak jsem se dlouho , dlouho nevybál!! Hlavně v okamžiku, kdy probuzená Soňa zašeptala: “ ani se nehni , to je bejk!“ fakt jsem se asi půl hodiny , kdy jsme si téměř hleděli do očí , nehnul. Možná že mi ani nebouchalo srdce. Ale nakonec vše dobře dopadlo. Bejk byla kráva, a naše ležící postavy ji díky bohu nevytočily natolik, aby přes nás přeběhla.
Bejk ze kterého se nakonec vyklubala zvědavá kráva.
Ještě několik spaní pod širákem bylo pěkných. jako to kdy jsme si ustlali hned vedle stezky a brodu přes říčku Rio Catasol. krásná louka , výjmečně bez trnitých keřů , bez ostnatých drátů , bez krav. Ale za to s ohništěm ! Jasná volba zůstat. Večerní vaření na ohni, popíjení vínka a koupačka v řece. No prostě paráda.
bivak u Rio Catasol kus cesty za Melide. Vodu jsem filtroval a převařil.
Byly i noci tak trochu hrůzostrašné. To když jsme byli na ubytovně, kde po zaplnění nebylo skoro místo na otočení. A navíc celou noc jeden člověk vydával zvuky typické pro motorovou pilu. Tato zkušenost s chrápajícím jedincem – někdy se přidal i další a to pak byla stereo produkce , se nám bohužel stala ještě několikrát. O to větší snaha, najít místo na bivak! Ale i to patří k putování po Caminu.
den 18.- Šestnáctý pochodový den – Noční déšť se nekonal. Docházejí zásoby. krajina před Lugem začíná ztrácet výšku. Hogo-fogo osvěžovna.Hradby na dohled! Lugo. Noční chrapoun z Holandska nám konzertuje celou noc. /vpravo dole 🙂 /
Tak to jsem trochu nastínil naše spaní. Jídlo jsme zpočátku zbytečně táhli z domova. Obchodů je téměř všude dost . Obzvláště supermarkety Dia byly super.
Pekárna na venkově, pekař v Tineu který nám vnutil plněný slaný koláč, Supermarkádo Dia, albergue O Candido a bramborový salát.
Dost často bylo možné narazit na automaty , kde se při nejhorším dala koupit sušenka, pití. Ale byly i takové, kde místní lidé měli v garáži nebo přístavku krásně udělanou osvěžovnu pro poutníky. Nejluxusnější jsme objevily takovou, že měla jak 4 automaty /včetně vakuových hotových jídel/ tak i mikrovlnku, gril, nádobí. V Gondaru před Lugem. Nebo třeba u El peregrin Cansau – za Sebrayem /.
1. Cansau -Sebrayo 2. Před Llamas 3. Bedures 4. O Burgo
Určitě je dobré nespoléhat na vybavení kuchyní v albergách. Né vždy naleznete neco víc, jak mikrovlnku a jeden hrnec. Bez sporáku, bez plastového nádobí, bez rychlovarné konvice. Určitě bych si přibalil buď malý plynový vařič nebo liháček. A nebo aspoň el. spirálu do zásuvky + plastový 0,5l hrnek a lžíci. jsou ale vyjímky.
den 5. – Třetí pochodový den -Soník si dává česnečku v albergue La Estacion v Llanes
Pečivo nakupujeme často v pekárnách – panaderia. Pitná voda se dala nalézt po cestě ve formě malých fontánek- pítek Aqua potable znamená voda pitná. pro případ vody nepitné jsem měl sebou malinký filtr Sawyer mini. A hodil se. Musím ale zmínit to, že z kupovaného pití bylo v poměru množství/cena nejvýhodnější víno. I kdyby si ho vandrovní měl naředit v poměru 1:1 do flašky.
Fontánky a pítka po cestě. Když to nebylo košér přišel ke slovu filtr.
…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
A teď „pohled z druhé strany“ formou deníkového záznamu Bílé čarodějky.
7.4.2017
Dnešní etapa z Escamplera do Cornellana do kláštera s příjemným ubytováním. Menší klášter se super vybavením a zázemím pro potníky. Místní chtějí památku zachránit a tak je vyhlášena soutěž o focení detailů a sdílení na internetových sítích. Takže Don je ve svém živlu. Podvečerní slunce mu vyhovuje a ještě se nám poštěstí večer dostat do klášterního kostela při přípravách na velikonoční svátky. Prostě víme proč nejsme ve městě, ale někde stranou, kde je to zajímavé.
Bubák v klášteře San Salvador
San Salvador za ranní mlhy
8.4.2017
Soník stoupá statečně a bez reptání.
Z kláštera se vydáváme brzy ráno a stoupáme postupně až do Salasu. Kde jenom posvačíme na náměstí a pokračujeme stoupáním skoro celý den. Cestou si u potoka dáme koupačku, protože teploty se opět blíží ke 30. Pak už se jenom traverzem blížíme k Tineu. Ve městě ještě nakoupíme v malém pekařství a za městem na odpočivadle u vody bivakujeme. Zalezáme do spacáku a čekáme až se na nebi vyhoupnou první hvězdy a ejhle nad hlavou se nám místo hvězd rozsvítí lampa pouličního osvětlení. No není nad to se před spaním zasmát. Don to vyřeší po svém, dvojitý bufik na oči a jde se spát.
Monasterio de Santa María la Real de Obona – den 13.
9.4.2017
Další den ve znamení stoupání. Opět máme v plánu jít víc než je oficiální etapa, abychom si předešli na primitivo Hospitalo. 
Svítání na cestě přináší fantastické světlo . Nejen krajinkou jsem při focení uchvácen. Starý pobořený klášter je mystické místo. Větrníky kam se podíváš!A najednou jsme na křižovatce. La Pola nebo Los Hospitales? Je to přeci jasné. Do kopců!! Konečně má filtr co dělat. Stoupáme a hledáme bivakovací plac. Polodivoké koně, nás vítají na hřebenu. Bivak mezi piniemi. Slunce i měsíc – potřeboval bych rybí oko. Je úplněk. Cítím se štastně!
Jelikož cestou nebude voda, tak tankujeme do všeho co se dá a koupeme se před ubytovnou, kterou míjíme a zastavujeme se v baru, kde se setkáváme s Janou a Barborkou, holky z Čech. Necháváme je v baru u vínka a pokračujeme vzhůru do hor. Potkáváme první polodivoké koně a pomalu se ohlížíme po místu na spaní. Don nakonec nachází menší netrnitý plácek v sedle. Povečeříme a v dáli vidíme dalšího poutníka a jaké je naše překvapení, když nás zdraví Ahoooj… Je to Martin. Ubytuje se kousek od nás a večer pokecáme. Čeká nás krásný západ slunce a úplněk, všude kolem nás koně. Don má fotografické žně. V noci nás čeká trocha dobrodružství s býky, která jak se ráno ukáže byly jen zvědavé krávy a ráno krásný východ slunce. Průvodce sice upozorňuje na medvědy, vlky, ale na zvědavé krávy ne.
den 13. – Jedenáctý pochodový den Ve znamení Los Hospitales
10.4.2017
Druhý den stoupáme krásným ránem až na 1200m. Krajina je úchvatná. Jsem opravdu ráda, že jsme se rozhodli pro tuto variantu. Vše je perfektně značeno.
den 14. – Dvanáctý pochodový den
Jen mě trochu zklamaly samotné Hospitaly ( původní ubytovny a ošetřovny pro poutníky). Samotné zbytky objektů moc nezabezpečené a neudržované a při nepřízni počasí se v nich zdržují koně a krávy. Počasí nám přeje a výhledy jsou nádherný. Na konci etapy nás čeká prudké klesání.
Značení na Los Hospitales
V první vesnice se v prvním baru setkávají všichni potníci. Odložíme do řady batohy, hůlky a někteří i boty a hurá na kávu, colu a vínečko.
Po občerstvení pokračujeme do vedlejší vesnice , kde se u baru dovídáme, že ubytovna v Berducedo je zavřená a proto bereme místo v obecní ubytovně. 12 lidí v místnosti 3x3m a to ještě netušíme, že v noci dojde prvně na špunty do uší. Dokoupíme zásoby a odpočíváme s ostaními na zahradě ubytovny.
Albergue municipal /městská/ Berducedo Co nejvíce lidí na co nejmenším prostoru. A nefungovala kuchyňka !
11.4.2017
Z mlhy do světla , aby jsme opět spadly do mlhy. Ale nakonec světlo zvítězilo.
Ráno se všichni na ubytovně probouzejí hodně brzy, protože jsme notnou část noci probděli . Jedem z poutníků chrápal celou noc. Ráno necháváme všechny spolunocležníky vyrazit a v klidu s Donem a Martinem snídáme v kuchyni. Venku je mlha.
Když vystoupáme na 1000m otevře se před námi krásný výhled na mlžné moře pod námi. Pak už jen opět razantní sestup k hrázi přehrady, která je ve 300m. Kousek od hráze obědujeme a dáváme kávu u hotelu, kde nás dojde náš dávný známý z Francie.
Vycházíme do mlhy co by se dala krájet. Stoupáme opět na 1000 m. Inverze kam oko dohlédne. Exotická ještěrka, kamenné zídky, šišky co rostou na kmenu. Sestup na 300m do mlhy . Francouz z Bordeaux nás opět dohání nad přehradou.Silniční stoupání ke slunci blíž. Naprosto úžasné dvě hodiny na prohlídce muzea v Grandas de Salime.Zvládáme dojít do Castra.28 km
Pak opět stoupáme na 1000m. Mlha se roztrhla a je krásně. Kolem 14 hod. dorážíme do La Grandas de Salime a jako vždy jsou obchody zavřeny. Fiesta. Rozhodneme se pro odpočinek v místním parčíku. Don se učí španělská slovíčka a já si po probdělé noci dávám dvacet.
Po povinné španěské siestě navštěvujeme regionální muzeum a zjišťujeme, že po předložení credeciálu máme vstup zdarma. Muzeem jsme byli unešeni oba. Fotíme a fotíme…
Pak už jen posledních 5km do ubytovny, kde ale bivakujeme na zahradě. Večer dáváme denní menu a ochutnáme místní jablečný CIDER.
Jedna technická. Pokud kliknete na jeden obrázek v textu, tak se spustí automatické přehrávání všech fotek na celé obrazovce.
Pokračování opět v dohledné době.
Nicméně výběr všech fotek může případný zájemce najít zde na ZONERAMA . Stačí kliknout.
A celá trasa pro stáhnutí do navigace např Locus je zde: GPSies
