Léto nám zamávalo ale to babí , to se pro vandrování hodí mnohem lépe. proto jsme se taky se Sojkou Bílou čarodějkou konečně sešli s volnem a vyrazili do Beskyd. Týden volna – to už se něco dá projít.  Plán byl jednoduchý. Dojet vlakem do Třince a pak vyrazit pěkně po svých vzhůru do kopců.

Vlakové spojení bylo dobré. za čtyři hodiny jsme byli z Jičína na peroně Třinec – město.

Ještě něco málo dokoupit v Kauflandu a pak v už stoupáme vzhůru. Slunce svítí , ale je to takové mazlavě nepříjemné teplo. Asi se něco chystá. taky že jo. Špouchanec přišel když už jsme funěli v kopcích. Ke slovu přišly nové nepromok bundy. Fajn. Fungujou. No, Soňík to pro jistotu ještě jistila pončem.  Šplouchanec neměl dlouhého trvání. Jak rychle přišel , tak rychle odešel Za to se ale pěkně ochladilo. A tak naše první zastávka a místo pro přečkání první noci – chata Čantoryje nakonec posloužila jen pro večeři ještě dovezenou z domova. Pak , s plným břichem , pěkně nabalený, přejdeme jen pár stovek metrů k rozhledně. Místní dřevěná jídelna místního kiosku ,perfektně poslouží pro přespání. Měsíc se už na obloze  zakulatil, vítr nefouká a po uvaření teplého čaje se ve spacáku leží skvěle. Těšínské Beskydy nás přivítaly milostivě.

Budíček kolem šesté. Ne že by to byla nutnost, ale když člověk usne kolem osmé, tak v šest ráno to neni až tak morbidní. Vařím něco jako kaši. Trochu mě naštve „nepřipalovací“ hrnec . Kaše se chytla a pěkně smrdí. Říkám si zda ešus za pár korun by nakonec neposloužil stejně. Balíme a vyrážíme po česko/moravsko/polské hranici směrem k nejvýchodnějšímu místu České republiky. Ve vzduchu je cítit blížící se podzim. Ale k plné fotografické spokojenosti bych musel po stejné trase jít tak o měsíc později. to by už smíšené les hrály všema barvama. Ale i tak , díky včerejší přeháňce, je les i krajina plná světelných hrátek a obloha se svými mraky taky neni pro focení na škodu.

Cesta se vlní . Začínáme zjišťovat , že Beskydy- to jsou sice nadmořskou výškou malé , ale co se týká převýšení ,pořádně hustý kopce. A to jsme teprve na začátku.Před Velkým Sošovem nás přívětivě přijme místní chata. Je to na polské straně čáry – Schronisko na Soszowie Wielkim. Usměvavá obsluha nám připraví fajn kafčo i s piškotama. Doplníme kofejn i vodu do flašek. a vyrazíme dál. Za Vekým Schroniskem /978 m./ po neúspěšném dohledání kešky jdeme na polívku. Schronisko PTTK na Stožku.  Chalupa přišla vhod, protože zrovna když jsem si dával polskou variantu boršče  a Soník zelňačku , tak venku začalo pěkně lejt.

Červená značka se u Krkavice stáčí jižně a tak po ní pokračujeme osvěženi na těle i na duchu. V Bukovci  si jdeme zakoupit něco poživatin do malého soukromého obchůdku. Jen tak mimochodem se zeptám pani pokladní  na to zda nemá malé balení cukru. Kilovka by se mi blbě tahala.pani pokladní a majitelka v jedné osobě neváhá odběhne a já  dostávám cukr v krabičce z domácích zásob.

Milá paní se se zájmem s námi dává do řeči a hned se k tomu nachomejtne i nejspíš její manžel. Když se dozví, že by jsme rádi na Trojmezí, Hrčavu, a nevýchodnější bod tak že nás tam autem těch pár km hodí . Počasí je deštivé, ,trasa by vedla dalších X km po silnici, tak neni co řešit. Nabídku přijímáme.

 A ještě že jsme tak udělali. K nejvýchodnějšímu místu jsme došli ještě za sucha. Ale pak začalo cedit . Soník toho má plný kecky a tak jen nesměle pronese že by uvítala bivak. Naštěstí je po ruce louka, okraj lesa . Stavím svůj stan. Mimochodem to je zajímavá záležitost. Zakoupen byl asi před dvěma lety. Dosud nebyl použit.  Dovoz až z USA, ale to jen proto, že cenově tak přišel mnohem lépe. Dvoumístný , jednoplášťový stan od f.Tarptent – Double Rainbow. stan pro dvě osoby o váze cca 1200g!  Dost dobrý.

Takže tento plátěnej domeček má nyní premiéru a navíc i  v docela zatěžkávací situaci. No, zvládnul to na výbornou. Vlastně i všechny následující noci jsme měli deštivé a naše Duha nám posloužila skvěle./prodejce v ČR. www.nalehko.com/

Třetí den na vandru nás probudil do mlhavého oparu. jak jinak, když celou noc pršelo. Ale cesta a výhledy nám dostatečně vynahrazovaly absenci tepla a slunce.

Přes polsko jsme se nakonec dostali až k Trojmezí. Těch je údajně v Evropě něco kolem 140. Jak jinak  než že hledáme kešuli. Ne vždy je posvícení. Nenašli jsme. Nevadí.

Naše cesta se teď stáčí jihozápadně. a pořád sledujeme hraniční patníky. Jen nyní to jsou Česko -slovenské. původní cíl dojít na kopec Girová vzal za své. Zastavila nás autobusová zastávka se svoji nabídkou svezení do Mostů u Jablůňkova. Tomu se nedalo odolat. Během čekání na bus usušíme mokrý Tyvek i pončo. A já taky poprvé otestuji nový solární panel. Musím konstatovat, že jsem si konečně pořídil v této záležitosti  něco co taky trochu funguje. Váhově a výkonem to nemá chybu. Teda malou přeci jen ano. Potřebuje to slunce !!

V Mostech si zajdeme u nádraží do hospody na dlabanec a pak po nákupu zásob začínáme stoupat . Moravskoslezské beskydy nám začínají ukazovat svoji tvář. A je to tvář Drsoňě!

Dnešní den nakonec ukončíme u malé kapličky  v sedle před Muřínkovým vrchem. Je zde i voda – kaple se opravuje a dělníci tady mají vyvedenou hadici. Dokonce je zde i oficialně povolen oheň!! Tak ho taky konečně i zapaluji. Co by to bylo za vandr bez ohně!!!!!!!

Duhu jsem postavil v závětří smrků a tak nás noční fukejř nemohl ohrozit.  A spalo se skvěle.

Ranní kaše se už tolik nepřipálila. Dal jsem si bacha. Před námi byla druhá beskydská tisícovka.Burkův vrch – 1032m. první byl včerejší Velký Polom-1067m. Jeho okolí bylo jak z katastrofického filmu. Mrtvý les. Navíc nás v tu dobu co jsme procházeli, honila deštivá mračna. Duch místa byl víc jak hmatatelný.

Ale dnes už  za slunečného rána pokračujeme po stezce stále  vpřed. Malý Polom sice podcházíme , ale u Bílého Kříže se kocháme dalekými výhledy . Historie místa je stejně zajímavá.

Trochu napínavé okamžiky zažijeme , když se den začně schylovat ke konci a v našich čutorách je vody tak akorát na jeden čaj . MNaštěstí jedna chalupa při cestě vykazovala známky obývání . A tak vybaven vodním vakem, vydal jsem se na žebrotu. Ačkoliv byl objekt střežen lítou šelmou , byl jsem úspěšný a 2,5 litru h2o jsem zajistil.

Místo na spaní nakonec vyšlo naprosto luxusně. Travnatý rovný plácek s dřevěným stolem a lavicemi. Ze severozápadu krytý a otevřený na severovýchod. A tak ty slovenské horské panorámata byly při večerním západu a ranním východu slunce  naprosto úžasné.

Déšť sice v noci přišel. Ale byl to jen takový symbolický šplouch.

Prostě se tato noc povedla na výbornou. /Souřadnice lze zjistit u fotek na Zonerama/

Jak už jsem napsal. Svítání mě vyhnalo z tepla spacáku už kolem šesté. A byla to pěkná podívaná.  Malý Soník RX 100 III se málem zavařil, jak jsem cvakal. Toto jsou chvíle , pro které jezdím ven!

Předposlední den si hovíme. Žádný stres a kvalt. Posezení na Masarykově chatě se zelňačkou a pifkem je příjemné. Wifi free a tak si kupujeme na další den jízdenky na vlak až do Hradce. Na Bumbálce  si v místním motorestu dáváme mnou opěvovanou žinčicu.Soník potvrzuje, že je to fakt dobrota.

Někde v oblasti Benešek se loučíme s červenou turistickou značkou. Po modré sestupujeme. Hned z  kraje nad Horní Bečvou , u sjezdovek objevujeme ve svahu cestu. Ta je jak travnatá, tak i rovná. Vede ke krásné valašské chalupě. Ideální místo na bivak. Za podvečerního slunce vařím na plyňáku večeři, čaj a pak stavím Duhu. Krásná poslední noc na našem vandru po okrajové části Beskyd.

Slunečné ráno už je ve znamení přesunu k přehradě u Horní Bečvy. Pak autobusem do Rožnova pod Radhoštěm a vlakem s jedním přestupem až do Pardubic. V Hradci se loučím se skvělým parťákem Sojkou Bílou čarodějkou a pokračuji busem do Jičína a Samšiny. Vandr je minulostí.  Díky citlivé digitální vrstvě mého nového vandráckého kámoše Sony RX100 III si ale uchovám spoustu obrazů v paměti. A sdílení celé cesty se Sojkou –  to je to nejlepší co mě mohlo v současném  životě potkat.

Howgh

Mnohem víc fotek najdete na Zonerama zde – stačí kliknout!

Celá trasa je zde stažení včetně GPS na Gpsies zde: