Sobota mě zastihla opět u Čarodějky. A vzhledem k tomu že konečně přestalo pršet, slunce mělo snahu roztrhat mraky a nás to doma nebavilo, tak jsme po snídani vyrazili na malý průzkum do kopců.
Což o to. Při cestě na hřeben jsme využili značených nebo jinak zcela jasně průchodných cest. Užili jsme si krásných výhledů. Užili jsme si klidného osamocení pod aprílovou oblohou. 
Za to při cestě dolů jsem uvěřil mapě a na ní uvedené , čárkovaně značené, pěšině . Ta sice zpočátku opravdu vedla po docela vyšlapané trase. Jenže pak se stromy začaly víc a víc tisknout k sobě. Kameny a vývraty nahradily trávu. Mechy a podmáčené bláto urychlovaly naše kolikrát nekontrolované pohyby. Něktěří jedinci si dokonce „ustlali“ na zádech. A to dvakrát! Naštěstí bez větších následků. /ta modřina se brzo vstřebala/
Když už situace vypadala hodně náročně, vyvedla nás z nesnází cestička vyšlapaná nejspíš divokými prasaty . 
Konečně jsme se dovalili na schůdný terén. Dáváme si malou sváčinu a už poklidně docházíme domů. 
Přestože to bylo slabých 9 km , tak to byl fajnový výlet. Jak pohyb, tak focení.
A pokud se obrázky budou líbit, nenechte se prosit a napiště do vzkazovníku.
HOWGH
Pohled z druhé strany:
Sobotní slunečné dopoledne nás vyzvalo k toulání po okolí.První zahřívací kolo bylo hned při prvním stoupání a pak už jen příjemná procházka s občasným focením.
Don si vyzkoušel holubičku na skále a chtěl trochu dobrodružství, což se mu při návratu splnilo. 
Myslím si, že už ví co to u nás v horách znamená v reálu, když navigace ukazuje pěšinu. Držet směr z kopce dolu a nezamotat se mezi skály.
