Mám pro sebe volný celý víkend a tak padla volba konečně trochu oťuknout krajinu v Českosaském Švýcarsku . Jako východisko byl zvolen Varnsdorf. A pak už jen dva a půl dne šlapání. A bylo to docela výživné!
Večer před odjezdem mám velkou nechuť vstát. Komu by se taky po robotě chtělo vstávat kolem 03.15, že?!
Nakonec jsem skoro ani nepotřeboval budík. Bez snídaně, jen se obleču, nasadím na hlavu čelovku a blikačku. Batoh byť nalehko, je stejně hnusně těžkej /9 kg/ To dělá nějaký jídlo a hlavně fotovýbava. Nasedám za tmy na kolo a mažu do Jičína. Kolo zamykám u kámoše v garáži a už stačí jen dojít na bus. Po cestě se mi zvedne nálada, protože nacházím pětikilo!! Super, výlet bude zadarmo a ještě zbyde na pifko.
Busíkem frčím do Liberce, pak trochu sprintu přes celé město na vlak.Vlak stíhám , ale to vytoužený kafe už ne. No snad později. V celém vlaku jsem snad jen já a průvočí. Přes Žitavu nakonec sice jedeme, ale dál nás vezme bus. Je výluka.
Varnsdorf – nádraží je pěkná díra. Zdá se že snad konec světa. Ale po pár set metrech do centra se to lepší, cvakám první záběry /bezdomovec je fakt hustej/. Chytám se značky, zapínám trasování v Locusu a hurá na cestu. Jo, vlastně ještě ne. V otevřené cukrárně si dávám kafe a dvě předražený buchty.
Začátek neni nic moc. Teda krajinově. Lesy, lesy. Odlovím aspoň tři kešky, pak už šetřím mobil a přepínám trasování na datalogger. První den taky testuju dvakrát nový filtr na vodu. Jo , je to paráda. /dodatečně můžu konstatovat, že jsem se nepos…/
Co psát dál? Tak třeba Brtníky – moc pěkně udělaný domov pro postižené lidi, fajn hospoda, pifko i polívka. Je 18.15 ,mám v sobě druhýho gambáče, sešlost v hospodě se fajn baví a mně se ten den najednou nezdá vůbec špatný. Jak je to vše kolem nás vlastně různorodé. Nikdy člověk nemůže říct , že je něco špatně.
Brtnický hrádek je pěkně zastrčené torzo hrádku. Sový vyhlídka – nic moc.
Taky jsem měl děsnou spací krizi. Motal jsem se jak opilej, zkouším spát za chůze/ prý to, praktikují SAS ?/ Nakonec mě probrala koupačka v říčce Křinici.Čeká mě ještě cca 5-10 km a hledání místa na spaní. Jsem optimista. První den si nakonec nacházím skvělý bivak u Brtnického potoka. Pěkně se zašiju pod převis asi 100m od cesty. Mám krásný přehled a neni na mě vidět. Krajina kolem mě se pomalu zklidňuje a já po uvaření čaje taky zalézám do peří. Malý titanový lihový vařič Evernew neni špatný, ale trochu trvá než se rozhoří na provozní teplotu. Taky testuju novou karimámu /therm-rest NeoAir/. Jen to chce na nafukování udělat nebo koupit nafukovací pytel. To aby se dovnitř nedostávala tolik vlhkost a nakonec i aby to šlo rychleji. /návody se dají najít na Youtube/
Ráno vyrážím k Červenému potoku a pak k Černé bráně. Je fajn ráno. Slunce se prodírá skrze houštiny smrkových větví, konečně využívám ten zatracenej stativ. Pak je další zastávka u chaty Na Tokáni. A jedno pifko. Už jsem byl taký smedný!!
Říkám si, že když už jsem tady, tak aspoň nakouknu k nějakému tomu turistickému špeku. Né , že by se mi chtělo prodírat se skrz davy turistů v pantoflích nebo alpskejch pohorkách se smečkama řvoucích robátek, ale jak říkám, když už tady jsem ,tak spoň na krajíček .
A je to nakonec fajn. I ty davy jsem přežil. Taková Mariina vyhlídka nemá chybu a už se těším na sychravá podzimní či mrazivá zimní rána , kdy se sem vypravím nacvakat nějaké ty krajinky.
Cesta mě nakonec vede skrz Pavlino údolí / moc fajnový úsek/ do vesnice Studená. Opět se zastavuju v osvěžovně. Nad hlavou se stahují podezřelá mračna. Nakonec ale stoupám po malém zakufrování na vrch Studený. Je tam otevřená rozhledna. Ještě z ní je trochu vidět do kraje , ale za pár roků ji pohltí stromy. Přemýšlím zda tady nezůstanu na noc. Ale za prvé je ještě docela brzo a pak taky nemám dost vody. Pokračuju. Přes Zlatý vrch /úžasné čedičové varhany a mystické místo!!/ Opět „čepuju vodu z podezřelé strouhy přes filtr. Je to paráda se konečně napít! Místo na spaní mi pořád nepřichází naproti. A tak se ploužím dál a dál . Nakonec ale nacházím kolem 20.00 malou mýtinu. Trochu se pojistím a stavím, spíš kvůli treninku, tarp. Umeju se v hrníčku vody , sežvíkám kus sýra a salám a jdu na kutě. Těch čtyřicet dneska dalo docela zabrat.
Ráno mě probouzí už kolem páté. Chvíli se ještě válím, ale pak během hoďky balím a sestupuju k říčce Kamenici – do Mlýnů. Tady si ujasním, že fakt dneska jen do Nového Boru a pak už domů. Příjemně prosluněným ránem se pomalu ale jistě doloudám do města. Vandr zakončuju v super cukrárně- pekárně. Výborný presíčko a dvě buchty do břicha byly skvělá gurmánská tečka. Ještěsi počkám asi hodinu na vlak. Ten mě vezme do Doks a pak busíkem do Sobotky. Ty čtyři kiláčky do chalupy mně trochu zvedly kilometráž. Budík sice ukazoval kolem 81 km ale vzhledem k tomu, že jsem měl nastavený velký intervaly , tak myslím, že 90 km je realných. Byla to paráda! Všude dobře tak co doma!!
Total distance: 81577 m
Max elevation: 722 m
Min elevation: 227 m
Max elevation: 722 m
Min elevation: 227 m