V minulém blogu jsem tak nějak shrnul celý náš pobyt na Lance. Nyní bych se chtěl zaměřit na jednotlivé části naší cesty.
Vše začíná jako obvykle na Ruzyni. 2.4 . Na letišti jsme o tři hodiny dříve. Přesto už u Air Arabia probíhá odbavení. Nikam nespěcháme. Oblíbená kávička a štrůdl ještě od moji maminky nám pomůžou příjemně prožít poslední chvilky doma. Letíme pouze s palubními zavazadly, , takže poslední kontrola, zda vše tekuté, gelové a povolené máme v jednolitrovém průhledném sáčku a vzhůru na vstupní kontrolu. Opravdu by mně ty zakoupené kvalitní a drahé repelenty neprošly. Prý všude jinde ano/měl jsem je v objemech do 100 ml/ jen tady jsou natolik přísní, že jakákoliv nádobka se symbolem ohně je bez milosti vyhozena do koše. Ovšem kdyby jsme měli odbavované zavazadlo, tak tam by se určitě ztratily a prošly. Smůla. Budeme muset sehnat něco na místě.
Arabáci jsou přesní jako hodinky. Startujeme na čas , takže otazníky ohledně jednohodinové pauzy na přestup v Sharjahu jsou docela odstraněny. Místa máme dost. Na trojce sedíme sami dva.
Letiště Sharjah je malé. Pouze jeden terminál Ale kontroly jsou důkladné. Až tak , že voják co sedí s kolegy u rentgenu po mně chce abych rozmontoval malý dalekohled 🙂 a na můj malý filtr Sawyer nechápavě kroutí hlavou. Až teprve vyšší šarže milostivě mávne rukou když pochopí o co jde.
Kolombo nás přivítá ještě do tmy. Opět mě do celého těla udeří ten vlhký , horký vzduch, podobně jako v Indii. Sojka jen zalape po dechu a začne se svlékat z mikiny.
Přes internet získané vízum máme v pořádku . Můžeme nahodit naše malé batohy na záda a vyrazit za bránu letiště. Taxikáři, tuktukáři se začínají na nás vrhat. Ale víme, že do centra Colomba jezdí obyčejný státní bus. Jen si na něj musíme chvíli počkat. Cenový rozdíl je desetinásobný. Cesta k nádraží Fort nás takto oba přijde na 300 rupek oproti 3000 za tuk-tuka.
Oblast kolem hlavního vlakového nádraží se nazývá Fort. Autobus staví nedaleko. Po výstupu kupuji něco na způsob naší buchty . Jen je v tom zrada.Vnitřek je vyplněn pálivou masalou. Sojce skoro až vyhrknou slzy z očí. A taky už chápe, že ta teplá mikina a dlouhé tmavé kalhoty budou hodně času trávit na dně batohu. Už kolem sedmé ranní hodiny je tady jak v prádelně při vyvářce prádla. Pustím Locus a za pár minut už stojíme v kanceláři hlavního vlakového nádraží pro předprodej místenek. Zítra nám to jede 6.35 až do Jaffny. Dvě místenky do 2. třídy za 1600 rupií.
Dva ze tří úkolů máme splněné. Jdeme si dát v místní osvěžovně cejlonské kafe a pak vyrazíme ke 3 km vzdálenému Jumbo Gh. Tam mám přes booking. com zamluvené spaní.
Foťák z brašny ven. Jsem zase ve svém živlu. Je to tady místo pro street focení jak dělané.
Hostel nacházíme dobře. Jsme příjemně přivítáni a teď rychle do vlažné sprchy /studená vůbec neteče/ pak se trochu dospat a večer se půjdeme ještě porozhlédnout po okolí.
Sojka později objeví docela čistou vegetariánskou jídelnu tak si dáváme naše první curry. Kupujeme ještě trs banánů na snídani a pytlík místního slaného zobání k čaji.
Vše se jeví v růžových barvách a naprosto dokonale. To ještě nevím co mě za několik hodin potká . 🙂
4.4.
Budíček už ve 4.30. Spaní moc dobré nebylo. Jednak jsem měl nervy nadranc díky komplikaci s krádeží mobilu a s tím spojené starosti ohledně všech mých účtů. A dál bylo i v noci hnusné vlhké vedro na které jsme ještě nebyli aklimatizováni. Dva velké ventilátory hučely celou noc , přesto jsem nemohli pořádně zabrat. Tak po té první euforii jsem se propadl přesně na druhý konec duševního stavu. Depka a nervy. Naštěstí Sojčin mobila wifi fungují dobře , takže postupně jsem vše co šlo zablokoval nebo změnil hesla. Loučíme se opět za tmy s naším prvním hotelem , bereme tuk-tuka a na nádraží přijíždíme o hodinu dříve. Ještě stihneme snídani v blízké osvěžovně. Němý zřízenec nádraží nám posuňky ukáže na kterém místě bude stát vagon s naší rezervací. Vlak jede na čas. Celá cesta byla dlouhá kolem 400 km , ale trvala asi 12 hodin. V závěru byla fakt únavná. Krajina podél trati převážně rovinatá, vyschlá, spálená sluncem.Rýžoviště vypálená ohněm a čekající na další zaplavení a sadbu.
Jak je v těchto zemích zvykem, vlakem neustále pendlují prodejci obtěžkáni pochutinami, novinami, loterijními losy,nápoji horkými i studenými,. Malé stropní ventilátory společně s otevřenými okny i dveřmi se snaží trochu zchladit horký vzduch. Moc se jim to nedaří. Jsme každý vybaven 1,5 litrem vody a zdá se že to bude málo.
Do Jaffny dojíždíme před 16.00. zapínám GPS v Locusu a ta nás po necelých dvou km dovede až k našemu hotýlku. Yaarl Holiday Inn
Recepční se na nás zubí, je samá ochot. trochu mu zamotáme hlavu, protože moje rezervační číslo bylo v ukradeném mobilu. Ale nakonec nás šoupne do malé kobky s velkou postelí a ventilátorem Sdílená sprcha a hajzlík jsou na dvorku. Co by člověk ale chtěl za 8 dolarů na osobu.
Dostaneme na uvítanou každý malou lahev vody a můžeme si jako wellcome drink dát buď kafe nebo čaj. Konečně opět sprcha . Všudeje ale čisto a je tady i klid. Ještě večer vyrazíme prozkoumat okolí, najít vhodnou jídelnu a dostat do hlavy přibližnou představuo zítřejším směřování. Obojí se daří a tak nakonec s trsem banánů a velkou lahví coly zalézáme téměř nazí do našich slabých spacích fusaků. Byl to dobrý den!
5.4
První den , kdy konečně začneme poznávat Srí lanku. Cílem je pěšky dojít k Jaffna fortu – stará koloniální pevnost , pak místní dopravou dojet na dva ostrovy poblíž pevniny. Tam navštívit jednak buddhistické tak hinduistické chrámy, tak i pozorovat a fotit život na ulicích .
7.4.
Anuradhapura nás přivítá po třech hodinách jízdy vlakem. Díky spolupráci s místními se nakonec odchycený tuk-tukář dovtípí kde že je ten Coconat tree park a odveze nás až na dvorek. OK ubytovat se a hurá do sprchy. Pak na terase relax. Zakoupili jsme papáju a tak ji musíme ochutnat. A taky konečně ochutnáme místní pivo Lion 0,6l extra strong. Šlo to.
Na odpoledne domlouváme výlet do Mihintale. A stálo to za to. Jeli jsme už v pozdější hodině, takže slunce bylo nízko. I tak ale pořád mělo sílu . Chodit bosky po rozpálených skalách téměř nešlo. Místo je z historického hlediska velmi cenné. Tady totiž prvně došlo k „příchodu“ buddhismu na Lanku. Syn indického krále Ašoky – Mihinda zde theravadový buddhismus poprvé začal učit místního vladaře.
Večer máme v GH domluvenou večeři. Tento způsob je docela dobrý. Cenově to nepřijde oproti městským jídelnám dráž a navíc majitelé GH se snaží servírovat fakt dobrá jídla. I když téměř vždy to je na nějaký způsob udělané curry, rýže a placky. Ale ty další dvě piva co jsme si poručili už jsou oproti obchodu předražený!
Večer přišla prudká průtrž mračen. Ale jak rychle přišla, tak rychle odešla. Na teplotě a vlhkosti vzduchu to moc nezměnilo!Hošani z Gh se s odpadkama moc nezatěžují. Na plácku nedaleko od pokojů mají velikou hromadu proloženou listím z palem . Teď že je trochu vlhko , tak vše jednoduše zapálí a nechají shořet. Na noc vyprosím ještě jeden malý ventilátor a tak se snad konečně díky většímu průvanu podaří usnout.
Druhý den v Anuradhapuře couráme po okolí. Večer opět v GH večeře, zabalit ,aby jsme následující den kolem šesté už čekali nedaleko od hotelu na objednaného tuk tukaře. Na něj jsme náhodou narazili ve městě. Nijak se nevnucoval, poskytl pro mě srozumitelnou angličtinou, spoustu informací. A nakonec z toho bude přesun přes několik míst až do Sigiriye.
8.4.2019
Brzy budíček. V 6.30 nás už mimo resort vyzvedne tuktukář se kterým jsme od včerejšího dne domluvený na odvozu do Sigírie. Po cestě nám pak zastavuje na zajímavých místeh, snaží se jednoduchou a srozumitelnou /pro mě / angličtinou podávatr spoustu informací o životě na Lance.Myslím , že jsme na něj měli kliku. Upozorňuje nás na dost zvířat, která je možné zahlídnout i při takovém to cestování .Chameleoni,orly, varany, lovící kormorány, tři druhy Kingfisherů /Srí Lanská obdoba našeho rybaříka/ stádečko místních srnců. Zastavujemě v Aukaně – templ s nejvyšší sochou stojícího Buddhy na ostrově.
Pak máme zastávku u lesního chrámového komplexu Ritigala vystavěného cca 400-500 př.n.l., kde se projdeme skrz pozůstatky staveb. Okolo něj se rozprostírá i přísná přírodní rezervace.
Nakonec nás vyloží asi tři km za centrem Sigirie směr Dambula. Tam máme opět přes booking.com domluvené ubytování.
Kokosové palmy, udržovaná zahrada,příjemní majitelé,Velký pokoj s vlastní sociálkou,moskytiérou a větrákem. Čisto.
Jako wellcome drink konvička dobrého kafe. Objednáváme večeři/500rs/. A je výborná. Dostáváme od majitele typ na krátkou procházku k blízkému rybníku. S pomocí několika místních lidí nakonec nacházíme pěšinu vedoucí přes rýžoviště. A zažíváme krásný západ slunce nad okolní krajinou. Místní se sem chodí koupat, prát oblečení nebo tady vozí turisty na lodích. V noci přišel opravdu déšť. Je to fajn. Spíme pod moskytiérou, ventilátor bzučí na plné obrátky a je nám fajn.
Howgh