Na Dukle jsme s Tomem doplnili zásoby v malém polském obchodě. Domácí vepřové ve vlastní štávě nemělo chybu a zalité plechovkovým Zubrem splňovalo veškeré požadavky pro spokojenost těla i ducha.

Pak jsme se

rozloučili. Opět vidím vzdalující se červený batoh a ten můj  zatížený jednak vodou a jednak doplněnými poživatinami mi opět tlačí ramena. Starý typ tohoto Mountainsmithe je bohužel naprosto zmršený úzkými rameními popruhy. OK , pokud do něj nabalím do 10 kg tak to jde, ale v okamžiku kdy váha díky zásobám a hlavně vodou naskočí , tak se nese dost nepohodlně. Co nadělat. Zvládl jsem s ním Ladakh , dojdu i tento výlet.

Cesta se pořád 

strikntně drží hranice. Z toho vyplývá, že pokud přede mnou objeví kopec s převýšením 3-400 m tak se musí vyjít pěkně přímo vzhůru. A jsou to kolikrát krpály takové, že ryju téměř hubou v prachu.Jak jen jsem vděčný že mám hůlky. Když už jsem konečně zplavený nahoře, projdu se pár desítek metrů po rovině a opět získané metry scházím přímo za nosem dolů. Je to fakt veselé. Nakonec ale docházím k místu , které jsem měl na přespání vytipované. Opět pěkná bivakovací bouda. A jak další dny zjistím , poslední. Počasí je fantasticky podzimní. Voňavé, barevné, zasmušilé, plné melancholie . Rána s dlouhými stíny, mlhavá, protkané paprsky slábnoucího slunce. Večery rychle přecházející v chladnou temnotu noci narušovanou občasnými zvuky, které vydává jen les nedotčený lidskou rukou. Les který žije volně a divoce . Z toho vyplývá , že jsem se opět docela vybál. Obzvlášť jeden bivak byl takový, že mi moje představivost vykreslila Fohlera ve spacáku v naprostém obklíčení hladových medvědů. Snažil jsem se sice udržovat strážný oheň, ale nakonec jsem stejně usnul. A ve zdraví se dožil rána. 🙂

A právě toto ráno bylo úžasné.

Vycházející slunce vysílalo svoje paprsky skrz opar a ranní mlhu. Tak jsem si pěkně zacvakal mým malým Soňíkem.

Ještě bych se měl zmínit o návštěvě malého poutního místa na polské straně . Poblíž sedla Cigelka je mariánské poutní místo. Pravoslavný i řeckokatolický poutní chrám. Pravoslavný chrám ochrany sv. Matky na Jaworské hory  Klidné místo s výbornou vodou stojí za návštěvu.

Původní úmysl dojít  do Lipan přes Velký Minčol jsem ale po další pěkné noci na Malém Minčolu změnil. O kus dál jsem po zelené sestoupil až do pěkné vesnice Čirč. Z ní pak na Kurčínskou Maguru a tam se ztočil na jih . Cílem se mi stala nakonec Stará Lubovňa. Abych tento vandr neměl jen monotématicky o přírodě , tak poslední hodiny jsem strávil prohlídkou krásného hradu s bohatou historií / Lubovnianský hrad /

V ceně vstupenky byla i možnost prohlédnout si skanzen lidové architektury včetně vybavení pro každodenní život lidí v této krajině. Celý tento závěr jsem měl nádherné podzimní počasí, lidí bylo málo a tak jsem si mohl užívat každé minuty plnými doušky.

Spojení domů bylo docela v pohodě . Sice jsem musel vysedět ďůlek v Popradě na nádraží  , protože vlak měl 3 hodiny/ !!/ zpoždění .

Celý vandr byl povedený. Jen jsem si kromě zážitků a plné paměťové karty ve foťáku přivezl také opět dost pochroumaný záda. Ploténky si asi řekly , že mi toho za poslední tři roky umožnily víc než dost a tak se zase ozvaly. Fakt je ten že váha batohu se sečetla s obtížností terénu a hlavně s tím , že nafukovací karimatka někde chytla díru  a tak jsem poslední tři noci spal téměř na zemi. Pokud jsem se neprobudil na dofukování.

To mě opět vede k úvaze  nad tím , že pokud se dám do pořádku , přejdu opět ke klasické pěnovce.  Ale to je momentálně hudba budoucnosti.

Howgh

Celá trasa v gps je tady na  GPSies

Všechny fotky je možné vidět na ZONERAMA galerii