Moje deníkové „dopisy “ Bílé čarodějce.
Autobusový přesun do Lamayuru. Sikhský řidič, 140 km po Srinagar- Leh silnici, , první „homestay“ Lamayuru gompa, podvečerní vesnická slavnost – tanečky,pivo chang, a ladácká devčata.
7.10. 2017
Tak milý Soníku, je 6:30 , popíjím sladký čaj s mlékem a snídám dvě moučné placky. Úplně stejně, jako zde snídají každý den zástupy místních obyčejných lidí. Teda abych se přiznal, ráno po probuzení jsem měl ještě dva banány a své prášky. Jdu na autobusák, kde bych měl , jak doufám, chytnout odvoz do městečka Lamayuru. Jeho dosažením zabiji dvě mouchy jednou ranou. Navštívím důležitý klášter a budu ve výchozím bodě svého plánovaného treku.
snídaně před cestou do Lamayuru
Město Leh je v brzkém ránu ztichlé. V noci to ale byl pořád nějaký hluk. Hlavně štěkot psů. Nemohu bohužel zatím říct , že bych si to tady duševně užíval. Batoh mně ještě více ztěžknul, přidaly se otazníky ohledně trasy, dostatku zásob,a povětrnostních podmínek. Já blbec si doma nakonec to víko na kletr nechal . A tak teď musím narůstající objem krámů nějakým podivným způsobem naskládat na, už tak plný batoh. Jsem pořád v takové vnitřní mentální křeči. Pozitivní ale je , že fyzicky se cítím skvěle. Sázím na to, že v den kdy vkročím na stezku , vše ze mně spadne a začnu fungovat v jiném režimu.
Pouštní vyprahlou krajinou do sedla Prinkti-la 3700 m, Sestup roklí, solné úseky, Shilla, Wanla, bivak v Panjila
Jízda stařičkým busem . Zprvu to vypadalo, že se ani dovnitř nevejdu. Samí jihoindičtí námezdní dělníci, černí jak bota , zabalení do různých zbytků oblečení.Sikhský sympatický řidič to řeší s přehledem. Vyhodí ty, kteří se mu nacpali úplně dopředu, zastele svoji postel a mě – bílého sáhiba, usadí na sedadlo hned vedle sebe. Nakonec jsme všichni spokojeni. Zapálí vonné tyčky, zamumlá svoji modlitbu a autobus se burácivě rozjede po hrbolaté a prašné cestě.
Sikhský řidič zapaluje vonnou tyčku
Následuje úprava vlasů pod sikhský turban
A ještě zpevnit mokrý knír.
Postupně si mohu ukroutit hlavu. Je fantastické, jak je kamenito- písčitá, vyprahlá krajina, rozříznutá tyrkysovým tokem Indusu , fotogenická a krásná. Tímto směrem vedená silnice je v dost dobrém stavu. Vliv na to má , že je pro indickou armádu strategicky důležitá. Přesto se modlím aby náš bus měl funkční brzdy. Serpentýnové sjezdy, kdy brzdy skřípou , jedeme vlevo a to je ta horší strana- na hraně strmé rokle. Rušné okamžiky , kdy protijedoucí vojenská kolona je předjížděna osobákem, který se nestačí opět zařadit. Náš řidič brzdí jako o život. Pak zase v ostrých zatáčkách které sjíždíme , spadne řidiči do řízení veliký batoh někoho z cestujících. Ale sikhský driver je v pohodě.Zastavuje u sikhské gurudvary – modlitebny. Jde se pomodlit. Po návratu si upravuje dlouhé šedivé vlasy do drdolu, šikovně je omotává pruhem látky do turbanu. Pak zvláštním způsobem podváže pruhem látky jak bradu tak svůj knír.
Krajina je neskutečně rozeklaná, barevně i struktůrou hornin, různorodá. Řeka je v hlubokém údolí chvíli klidná, chvíli zpěněná v peřejích. V létě se na ní jezdí po raftech. Po nějakém čase opět zastavujeme. Tentokrát na pořádnou snídani. Dostávám dobré thálí – nerezové plato na kterém je rýže, luštěninový dhál a, zeleninové sabží a vejce na tvrdo. Za 100 rupek /1,5 dolaru/ jsem nacpaný.
V Lamayuru mě vyklopí hned u prvních plechovo-kamenných baráčků. Celé okolí je tvořeno strmými svahy hor, hřebenů. Nacházím se ve výšce kolem 3300m. Hned na zastávce mě odchytí chlapík nabízející tzv. homestay. Ubytování v soukromí. Z 500 rupek to usmlouvám na 300. Pokojík je čistý, postel široká, toalety na dvorku. Na uvítanou dostanu milk tea a pak sotva napíšu zprávu na fb, odcházím na průzkum okolí. Klášter je umístěn nad většinou domečků. Shlíží na ně z výšky a tak , když prolezu jeho zakoutí, usazuju se hned vedle modlitebních mlýnkůna nejvyšším místě a vychutnávám si tu budhovskou- velehorskou atmosferu.
Odpoledne mám možnost být součástí místní venkovské slavnosti. Na velkém dvorku jsou rozmístěné nízké stolečky, účastníci sedí kolem nich na kobercích. Popíjejí slaný tibetský čaj a kvašené „pivo“ z ječmene – chang. Kdo chce tak může tancovat za zvuků které vydává místní kapela. Složení : bubny a něco na způsob klarinetů – píšťaly. Je to pro mě dost kakofonické ale rytmické. Jsem pohoštěn jak čajem tak changem.
podvečerní vesnická slavnost – tanečky,pivo chang, a ladácká devčata.
Vesnická slavnost
podvečerní vesnická slavnost – tanečky,pivo chang, a ladácká devčata.
Nakonec se začne dělat chladno a tak jdu do svého pokoje. Zítra mě bude čekat Trek!! Kolem 18:00 vypnuli proud , tak jsem zalehnul. Ale v 19:30 se ozvalo zaklepání a že můžu jít na večeři. Dcera majitele G.H. udělala nudlovou polévku se zeleninou a ještě slaný čaj. Zkoušeli jsme si povídat, ale angličtina na obou stranách nebyla zrovna nejlepší. V 20:00 usínám. Myslím na tě , dobrou noc.
Kuchyně a příprava večeře
8.10. 2017
Budíček kolem 6:00.Nechám si zalít horkou vodou kaši v hrnku. Trochu teplého čaje a pak po zaplacení , vyrážím. Slunce už začíná připalovat. Samozřejmě , že odbočku z hlavní silnice minu a tak se za dost hlasitého supění musím zase vrátit do kopce asi 500m. Ten nástup na stezku je poněkud nejasný. Dokonce i Locus neni až tak směrodatný. Konečně, stezka je přede mnou. ale nejdřív musím přeskákat po kamenech říčku a pak se trefit na správnou „kozí“ pěšinu vedoucí ke chortenům na horizontu. Ty chorteny to jsou taková tibetsko- ladácká „boží muka“
Nástup na trek je trochu nejasný.
Přede mnou se táhne vzhůru údolí. A tento začátek je opravdu mystický. V ranním slunci má okolní krajina jak fantastické tvary , tak i barevně nepůsobí vůbec stereotypně. A všude kolem mě je ohlušující ticho! Jen ho zatím narušuje můj sípavý dech.
Pořád vzhůru v pusté pouštní krajině.
Prvním cílem je sedlo Prinkti la. Pouhých 3700m .
sedlo Prinkti-la 3700 m
Těsně před ním sklon svahu dává prvně tušit , co mě bude čekat později při přechodech sedel mnohem vyšších. Následuje ještě strmější sestup do úzké rokle. Ta se pak následujících několik km bude cik-cak vinout až k vesnici Shilla. Terén je hodně, hodně nerovný, spíš se jedná o neustálé přeskakování, přelézání a vyhýbání se různým kamenům . Na mnoha místech je na zemi vysrážená sůl.
Sestup roklí, solné úseky
Shilla na dohled
Další řeka je po mostě neprůchodná /opravuje se/ a tak poprvé a vlastně za celý pobyt naposledy, brodím v náhradních sandálech. V tuto roční dobu je většina brodů na všech trasách velice s nízkou hladinou, né moc prudkým tokem a zmenšená kolikrát i na desetinu své jarní šířky.
Panjila
Wanla gompa nahoře.
Pak následuje pohodová cesta po široké ale prašné cestě do Wanli. Tam je sice malá gompa, vypínající se na strmém útesu nad vesnicí. Jen je uzavřená a navíc při prvním dnu toho začínám mít plné brejle. Je fakt vedro! Uvítám nabídku mladého chlapíka , že milk tea mi udělá u sebe doma. Pauza a návštěva byla příjemná. Cílem dnešního dne je místo pro táboření ve vesnici Panjila. Zdá se , že zde nikdo v těch né moc vzhledově pěkných domečkách , bydlí. Ale nakonec jsem na kempovací místo naměrován. Poprvé stavím tarp. Večer se přišoural starý děda a jedinné co uměl říct bylo, že chce 150r za to , že si na tom kozím plácku stavím stan. Dostal 100 a musel být rád. Vařím brkaši se sojovým masem a nacpu se k prasknutí. Do peří nakonec zalézám kolem 19:30 . Měsíc se chystá do úplňku a tak jsem si v noci několikrát myslel , že už svítá. Dobrou noc.
9.10.2017
Budíček v 6:30. Snídaně – vločky se zajícem, čaj s mlékem a cukr. Kolem 8:00 vycházím. Asfaltka která mi včera dost odrovnala nohy , naštěstí brzo končí. Stoupám dál po vrstevnicové silnici . Povrch je ale písčito kamenitý. Míjím odbočku na Tar-la . Je to Jiný trek. Do města a kláštera v Alchi. Pohled vzhůru na pěšinu ztrácející se v čtyřtisícových výškách strmého údolí je fakt inspirativní. Navíc mi ukazuje, o čem že to ty treky tady jsou. Pauza u potoka na umytí a doplnění vody do lahve. Využívám jak filtr , tak tablety. Podle situace. Zpětně mohu říct, že filtr Sawyer mini makal dobře a bezpečně. Tablety Micropur katadin byly taky ok . Jen to někdy smrdělo víc po chloru. Přicházím do pěkné vesnice Hinju.
Hinju pěkná vesnice,
Zjišťuji , že taxa za homestay je normalizovaná na jednotných 1000r. To je pro mě dost nemilé překvapení. Můj denní rozpočet byl vypočítán na max 600r/den. No nic. Aspoň nevyměknu a využiju pořádně bivakovací potřeby. Dávám si oběd – housku, salám ještě z Čech, cibuli. Šourá se kolem mě stařenka ohnutá pod velikou nůší.
babka sbírající topení
Dřepne si kousek ode mě a vyzvídá co jsem zač. Zubí se na mě , a její vrásčitá tvář napovídá o tvrdém životě . Nakonec se ještě sehne nebo spíš svalí na zem a z prachu cesty posbírá několik skoro čerstvích zvířecích koblich . Zručně je hodí přes rameno do nůše a odšourá se k nejbližšímu domečku. Nedaleko mladá žena pere v prudce tekoucím potoce na kameni velikou hromadu prádla. Voda je ledová, všude okolo dost prachu, ale prádlo je nakonec vybouchané a bělostné. Jaký Persil asi používá? Okolo procházejíci pantáta se se zájmem dívá a vyzvídá , co že to mám za solární dobíjecí panel.
Pokračuji vzhůru proti proudu řeky dál.Široká cesta hned za vesnicí končí a konečně nastává pěší , úzká stezka. Stoupání neni prudké. Pozvolna nabírám výšku. Míjím dvě místa viditelně používané během sezony pro táboření skupin. Já ale směřuji až do nejposlednějšího možného místa, kde se dá tábořit. Je tam blízko voda a hlavně rovina, která neni plná ostrého kamení. Navíc mně to zkrátí zítřejší trasu vedoucí přes skoro pětitisícové sedlo. Podle GPS jsem ve 4150m a moje hlava lehce pobolívá. Končím.
První mani wall- zdi s kamennými přáními
Hinju pěkná vesnice,
Stavím tarp, uvařím si. Do vařiče jsem si koupil místní autobenzín , ale ještě mám 0,7 l kerosinu. To bylo jedinné štěstí, protože ten indický benzín mně ve vařiči nechce vůbec hořet. Strašně čadí, ucpává trysku. Nakonec se mi podaří udělat výměnu za kerosin. Jenže chvilku mě trvá než se ho naučím přivézt do provozní teploty. K tomu se mi zase hodí ten autobenzín. Odměřím asi 1-2 ccm , naliju na hořák vařiče a zapálím. Ohnivá koule za chvíly dohoří , ale stačí nahřát kerosin takže ten už chytne a vařič pak spokojeně hučí..
A nadmořská výška přibývá.
Kemping plac kde nezůstávám. Ještě mě čeká 100 výškových metrů.
Taky posbírám po okolí větvičky a suchá jačí hovna. Večer si udělám taborák. Můžu dosvědčit , že hovno opravdu hoří !
konečně biva. Večer s ohněm, koblihy fakt hoří !
Sotva jsem vyřešil problém s vařičem a těšil se jak dnes budu na rovné travičce spát, otočil se vítr a začal fičet takovou silou, že nezbývalo nic jiného než postavený tarp a ležení zrušit a postavit za nedalekou zídkou. Bylo to dost o nervy, protože vítr rval všechno z rukou. Ale zvítězil jsem a kolem osmé už spokojeně chrupal v peří. Takže ti Soňíku řeknu, že se tady vůbec nenudím. Ahoj a dobrou noc.
Pouštní krajina neni vůbec nudná.
10.10.2017
Probuzení do podivně mlhavého rána. Cítím ve vzduchu změnu. Raději si nechávám na vrchu nepromokavou bundu. A opravdu, sotva vyjdu, začínají z šedivého nebe padat první vločky. Sakra, a to mě dneska čeká přechod prvního vyššího sedla a převýšení v součtu kolem 1800m. Do 15 minut se z nebe začíná sypat tak hustě, že viditelnost klesá na 100 metrů. To už pomalu začínám stoupat do sedla. Kozí stezka jen nepatrně vyšlapaná v písku, suti a kamení se přikrývá býlou peřinou. Uvažuju o tom , zda bych se neměl vrátit.
stoupání do sedla Konzke la.
Výstup vzhůru nevede přímo , ale ve velkých traverzech postupně dosahujepotřebné výšky. A právě tyhle traverzy ve svahu mi dělají starost. Naštěstí díky GPS-ce v mobilu a aplikaci Locus se mohu jednou za čas podívat, zda se neodchyluju od výstupové trasy. A tak stoupám dál do mlhavého neznáma. Jenže opět mi místní božstva přejí a jsou nakloněna.
Pošmourné ráno ,za chvíli začně sněžit.
Pár výškových metrů před sedlem se obloha trhá, přestává sněžit a mraky odplouvají v dál. A tak když se dotknu modlitebních praporků, které zdobí vlastní sedlo, mohu jen s úžasem sledovat nádhernou podívanou , která se mi nabízí. Velehorská krajina lehce přikrytá čerstvým sněhobílým popraškem, do toho sytě modré nebe, které kontrastuje s hnědo-okrovo- fialovými pásy skal a svahů. Mám pocit, že jsem na světě jen já a tohle divadlo. Obklopený nekonečnem a zároveň jeho součástí.
Ale konec kochání a sentimentu. Čeká mě docela prudký sestup a to ještě netuším , zda taky nebude ztížený o sněhovou nadílku.
Sedlo mě přivítá sluncem! Daleké výhledy,
Naštěstí neni a tak za necelé dvě hodiny už přeskakuju, přelézám a tak všelijak se motám na dně údolí . Tady neni po sněhu skoro ani památky. Míjím dva camping placy ale chci tábořit u posledního . Ten je na mapě vyznačen u výrazného bočního přítoku hlavní řeky . Jaké je moje překvapení a zklamání, když místo sice nacházím , ale potok je vyschlý. V lahvi mi zbývá 0,5l vody a tak nezbývá než jít dál a věřit že vodu i s vhodným místem na spaní ještě naleznu. Opět mám štěstí. Po dvou km se dostanu asi 100 m od hlavní řeky a navíc je zde i slušné místo na tarp. Jedinná nevýhoda je, že slunce zalezlo za kopce už v 16.00. Tím pádem i já zalézám do peří už v 18:00. Dneska to bylo výživné !
11. 10.2017
Noc byla dlouhá.Spal jsem ale nepřetržitě. Když nepočítám otravné noční vstávání na záchod. Zima až tak nebyla. Kolem 0°C. Karimatka mně lehouce utíká a tak když se v noci vracím do spacáku po záchodu, musím ji trochu dofouknou. Slunce se ráno ve spacáku nedočkám. Opět mu brání vysoké skalní hřebeny. Ritual je vždy stejný. Vyfouknu pod sebou karimatku, ještě napůl ve spacáku sundám spací věci a navléknu na sebe pochodové. Pak spacák nacpu do futrálu, zabalím karimatku, vše nacpu ještě pod tarpem do kletru. Hodím na sebe slabou péřovku a vylezu ven. Obléknu pochodové gatě, boty a chvilku venku poskakuju, aby se mi prokrvily oudy. Shodím tarp, a vše nacpu do kletru. Mezi tím zapálím vařič, a ohřeju vodu na čaj.Uvařím vodu jak na kaši tak na čaj ale mezi tím kompletně dobalím batoh. Pak se nastojáka najím napiju, vše sklidím./plně poslední uklízím alumatku. Tu mám sebou jako podložku pod nafukovačku a je fakt užitečná.Co nevypiju naleju do flašky.Zkontroluju místo bivakování, zda jsem něco nevytrousil a kolem 8:00 vyrážím.
S tím kontrolováním jsem dneska byl na štíru, protože po dvou km jsem si uvědomil, že nemám tmavé brýle. A to by tady byl fakt průšvih. Jdu totiž pořád od západu na východ a slunce je opravdu jedovaté. Takže se musím vrátit. Brýle dám na nos a konečně je vše OK.
Cesta šla zatím krásným kaňonem, po jeho úbočí.Pak jsem ale sestoupil na jeho dno a do řečiště řeky. Teď v něm tekly jen jednotlivé potoky a úzké pramínky. Ale z jara to musí být pořádný veletok.Při focení hlavy kozy na velkém kameni se vedle mě najednou objevil mladý pastýř. Šel jen s mikrobaťůžkem a dřevěnou holí vzhůru proti proudu. Prý zkontrolovat dzomo. To jsou kříženci jaka a krávy. Usměvavý kluk, kulich na hlavě a ošumtělá větrovka. Na nohách děravý kecky.
Cesta mně moc jasná nebyla , ale naštěstí jsem nepřehlédnul pěšinku co se z řečiště začala šplhat do levého svahu. Podél vodovodního potrubí pak už bylo jednoduché držet směr až do vesnice Sumdha Chemno. Moc pěkně položená a na ladácké poměry malebná vesnička. Trochu jsem se po ní porozhlédnul, vyfotil nějaká zakoutí a po doplnění vody pokračoval dál.Přede mnou jako další cíl je sedlo Pagal la 403o m. Opět krátké bosé brodění. Zaroveň místo využívám na umytí skoro celého Fohlera. Na prudkém slunci ledová voda vůbec nevadila. Pak , po obědě, začnu stoupat bočním údolím směrem k sedlu.Výškových 400 m zvládnu za hodinu.
V sedle si posedím. Je krásně teplo, kolem mě nádherné výhledy a já mám dost času.Dnešní tábořiště se jmenuje Lanak a měl by tam být tea tent. To bývá v turistické sezoně velký stan sloužící jednak jako osvěžovna /maggi nudle, pepsi, sušenky/ a jednak i pro ty , kteří jdou treky bez bivakovací výstroje, možnost přespání.
Od campu se pak budu sápat další den do sedla Dungduchen la 4592 m. Jsem zde brzo. 14:30 je fakt brzo. Mám trochu cuky dojít ještě dnes přes sedlo do dalšího campu. Naštěstí si to rozmyslím. Opět za příjemných podmínek stavím tarp, peru ponožky, vařím. Jenže k večeru se opět zdvihá hnusnej vítr. Tarp postavený na naprosto blbém místě se ve větru vzdouvá jak balon. nakonec to psychicky nevydržím a přemístím ležení za obrovský balvan o kus dál. Závětří tam je parádní a tak si ustelu pod širákem. Hvězdná obloha tak bude k mým očím mnohem blíž. Opět vařím brkaši s kořením, česnekem a sojovým masem. je až s podivem jak malé porce mi zatím stačí k pocitu sytosti. Aspoň mi zásoby ještě z domova vydrží dost dlouho. Opět vlivem nastupující zimy zalézám do peří kolem 18:00 Tentokrát nemohu vůbec usnout. Daří se to snad až kolem půlnoci. A to mi ještě celou noc svítil do ksichtu ten úplňkový měsíc.
12.10.2017
Zbytek noci jsem střídavě upadal do spánku a střídavě se budil. jednak ten pitomej měsíc, jednak mi chyběly při dýchání 1-2 nádechy, tak jsem to musel vždycky dohnat. A v neposlední řadě opět každou chvíli musím na záchod . Je to fakt na budku! Budu muset víc pít přes den a ne před spaním.
Den čvrtý na treku Lamayuru – Chilling. Bivak pod sedlem Pagal-La 4103 m v campu Lasgo 3800 m
Den čvrtý na treku Lamayuru – Chilling. Bivak pod sedlem Pagal-La 4103 m v campu Lasgo 3800 m
Den čvrtý na treku Lamayuru – Chilling. Bivak pod sedlem Pagal-La 4103 m v campu Lasgo 3800 m
Po probuzení a rozhodnutí, že vstávám musím nejdřív zhřát prsty na nohách. Ve spacáku jim bylo fajn ale jak je nacpu do pohor , tak pěkně mrznou. Tak žádný zdržování. Během hodiny jsem zabalený, zakousnu něco k snídani. Čaj studený. Hlavně už abych se pohyboval. Zahřátí pak ale přichází rychle. víc jak 500 metrů převýšení je při stoupání do sedla dostatečně zahřívací. Ale v sedle jsem už za hodinu a kousek. Fakt je ten , že takhle makat jsem už dlouho nezažil. Závěrečné cik-cak svahem bylo nekonečné, mám pocit že rychlost šneka je proti mě závratná. Dýchání je OK ale svaly na nohách mi nějak neslouží.
přes sedlo Pagal la 4100 m do sedla Dungduchen 4500 m. Sestup divokou roklí v řečišti horské řeky, Chilling ,děda převozník a lanovka přes Zanska. bivak ve Skio.
přes sedlo Pagal la 4100 m do sedla Dungduchen 4500 m. Sestup divokou roklí v řečišti horské řeky, Chilling ,děda převozník a lanovka přes Zanska. bivak ve Skio.
U praporků si dávám pauzu na čokotyčku, napiju se pak se pustím do sestupu. Čeká mě převýšení asi 1400m.Slunce už praží jak o život.široký svah se postupně zúží do divoké , úzké rokle. A cesta touto roklí neměla chybu. Dnem protéká divoký potok, cesta se místy ztrácí. Eroze tady každý rok mění charakter a průchodnost.Na mnoha místech mi správnou pěšinu ukazuje docela čerstvá stopa od vibramové pohorky. Je to velké štěstí .Uvědomuju si , jak správné bylo včerejší rozhodnutí nejít včera přes sedlo. Bylo by to neskutečně brutální. Takto nakonec zdárně překonám všechny přírodní nástrahy a vstupuju do větší vesnice Chilling. První část treku mám zdárně za sebou.
Svahy byly docela nestabilní.
Tak trochu divoká stezka.
Tam v dálce a hloubce je Chilling.
Den sice nekončí, rozhoduji se pokračovat dál, ale to už se budu pohybovat na trase tzv. Marka valley treku. Co mě tam čekalo, to si nechám do dalšího příspěvku, který sem vložím.
HOWGH
p.s Pokud si kliknete na jeden z obrázků máte možnost sledovat promítání uveřejněných fotek . Buď ve formě slideshow nebo jednotlivě a hlavně na celou obrazovku.
