Rok utekl jako voda a od mého loňského sólo přechodu po trase SNP jsem konečně dospěl k uskutečnění dlouholetého přání. A to, projít si některou z tras do města , ve kterém by měly být uloženy ostatky sv. Jakuba
Vzhledem k tomu, že mi život do cesty zavál i Bílou čarodějku , která jak musím zdůraznit je zdatný vandrovník, bylo rozhodnuto i o tom , že nepůjdu sám. A tak jednoho březnového úterního rána nastupujeme oba do letadla na pražském letišti a těšíme se na společné putování. Batohy se nám až tak ideálně na lehko zabalit nepovedlo, vzhledem k tomu, že prognóza počasí pro toto aprýlové počasí nebyla vůbec růžová. Duben je prý podle statistik nejdeštivější měsíc na severní části Španělska. Navíc jsme přibalili až přehnaně moc zásob z domácích obchodů.
Moje plánování cesty spočívalo v tom, že jsem si určil jakou trasu chci jít, čeho by jsme se chtěli oba vyvarovat a kolik kilometrů by bylo pro Soňíka denně přijatelných , aby neměla pocit , že mě má něčím praštit.
Z toho mi vyšla jako ideální kombinace část Camina North – cca 6 dní , pak spojovací trasou /2 dni/ dojít do Ovvieda . Zde oficiálně začíná Camino Primitivo, které je psané až do Santiaga na cca 13 dní.
Suma sumárum by to mělo dát do pětiset km. A když nás chůze společně neomrzí , tak v podstatě největším cílem by bylo dojít i na „konec světa“ Fisterru. To by mělo přihodit další stovku.
A proč tato kombinace? Letěli jsme do města na severu Španělska – Bilbaa.
A právě jím prochází Camino North. Jenže podle mapy a přečtených informací zajímavá část je přibližně od města Santander. Tam jsme také z Bilbaa dojeli busem. Vlastně ještě o kousek dál. Do Torrelavegi. Zde začínáme náš pochodový den „0“ Na rozehřátí pouhých 16 km.
Šest dní na Caminu North bohatě stačilo k tomu , aby jsme se za prvé rozešli, za druhé seznámili se systémem který na Camínu panuje a za třetí odlehčily batohy o dovezené zásoby.
To bylo hodně důležité , protože Camino Primitivo neznamená že by se jednalo o jakousi primitívní chodeckou záležitost nehodnou našeho úsilí nýbrž o Cestu původní. Tou se totiž v 11. století měl ubíral král Alfonso II. , aby právě v místě kdesi u pobřeží potvrdil , že ostatky které tak byly nalezeny patří Sv. Jakubovi. Navíc trasa nabízí i docela příjemně horskou pasáž , která podle průvodců neni moc doporučovaná v případě špatného počasí. Tak to byla ta největší výzva pro českého vandrovníka.
Schválně nepíšu poutníka, protože ani já ani Soňík jsme se za poutníky v pravém slova smyslu nepovažovali. A také jsme při závěrečném zpovídání se v santiágské officíně /získání Compostely- glejt, diplom ,potvrzení/zaškrtli kolonku „sports“.
Tento report z našeho putování bude z mé strany převážně ve formě foto + poznámky. Ale o to víc se tentokrát uplatní spisovatelské vlohy mého parťáka Soníka – Bílé čarodějky. Její každodenní deníkové zápisky budou hlavní psané záznamy které zde můžete číst.
Pokud náhodou na tyto stránky zavítá někdo , kdo by chtěl o trase podrobnější informace, tak bude nejlepší, aby mě kontaktoval přes email nebo vzkazovník.
A tímto končím s úvodem a začínám fotovyprávění o cestě Mléčné dráhy, cestě hvězdy , cestě do
Santiaga de Compostela
Deník aneb jak to naše putování viděla Bílá čarodějka.
28.3.2017 Oba dnešní lety proběhly klidně i když jsme z Prahy měli 25 minut zpoždění a na letišti mě prohledávali, protože jsem pískala při průchodu rámem. Počasí nám přeje a tak je pohled z letadla pro mě úchvatný. Místy jen pár beránků a jindy šlehačkové moře. Po příletu do Bilbaa se nám celkem rychle podaří najít objednané ubytování a můžeme se vydat na obhlídku města. Bilbao bych nazvala běhacím městem. Večer i ráno všichni tu po nábřeží běhají. Budova muzea je skutku impozantní. Vše potřebné na cestu se nám podařilo sehnat. Bombu s plynem na vaření a credenciál. Když s námi paní vyplňovala credenciál , přála nám šťastnou cestu, zvlášť když jdeme PRIMITIVO a podivuhodně se u toho tvářila. Začímám se trochu bát co mě čeká. Poznatek dnešního dne: Ubytování v hostelu má být pro mě předzvěstí co mě následující měsíc čeká. Ubytovaní jsou dvě ženy a spousta chlapů v japonských kójích.
29.3.2017 Dnes ráno přejíždíme autobusem z Bilbaa do Torralevega a potom pěšky do Santilana de Mar což je krásné historické městečko. Při procházce odsouhlasujeme koupi první lahve vína. Alberga je umístěna u muzea na klidném místě mimo turistický ruch. Spolunocležníci jsou jeden Španěl a dva Němci. Don procvičuje komunikaci v angličtině. Ani netušíme kolikrát to za cestu budeme ještě opakovat. Odkud a kam jdeme, odkud jsme a kde budeme spát zítra. Při večerní procházce odlovujeme svoje první španělské kešky. Dnes byly dva humorné zážitky. Jeden byl při koupi lístků na tramvaj v Bilbau. Místo koupi lístku se Don promačkal přes všechny knoflíky až na informace, ale bohužel lístky nic. Nakonec se nás ujaly ženy z uklízecí čety a cizincům za jejich peníze koupili lístky. Druhý byl odpoledne, když jsme před sebou na silnici viděli štrádovat důchodce a když jsme ho konečně dohnali a pozdravili ho, tak jen mávl rukou doprava a ukázal nám kam máme jít. Sice bylo hezké, že jsme ho dohnali, ale naše cesta vedla jinam a my jsme byli tak soustředěni na to, abychom ho dohnali, že jsme přehlédli odbočku. Málem jsme zakufrovali. Dnes bylo opět přes 25 stupňů prostě české léto a lidi tady ještě chodí v zimních bundách.
30.3.2017 První den na trase. Ušli jsme asi 26km ze Santilana De Mar do Comillas, kde byla alberga (ve starém vězení) zavřena, takže nám nezbývalo než jít za město a prvně bivakovat. Vybíráme krásné místo na odpočinkovém místě kousek od moře. V poledne zastavujeme u místní pekárny, kde nejenom kupujeme chleba, ale dovolí nám i nahlédnou přímo do pece. Potkáváme prvního poutníka Francouze z Bordeaux, který nás shodou okolností provází skoro až do Santiága. Voda je cestou dostupná z veřejných kohoutků.
spaní v bivaku “ na vyhlídce “ na odpočívadle za městem Comillas
31.3.2017 Krásné ráno po nočním větru od moře, které při přílivu bouřilo celou noc. Dnešní trasa je ve znamení z kopce do kopce. Při aranžmá jednoho videa si Don zapomíná hůlky a musí se pro ně pěkný kus vracet. V přímořském městečku se setkáváme v supermarketu s poutnicí Angelou z Rakouska. Probíhá výměna poutnických informací a pak se potkáváme ještě několikrát během dne. V supermarketu jsem u pokladny dostala vzorek parfému. To mě docela pobavilo jsme na cestě teprve třetí den. Uložím ho do batohu ke konci cesty se bude hodit. Plánovaná ubytovna v Colombres se nekoná i když měli napsáno, že mají otevřeno přes celý rok. Don je z toho pěkně rozladěn. Nakonec pokračujeme dál a jelikož je po bouřce a stále prší končíme v penzionu za 15 éček na osobu. Donovi to asi trhá srdce. Don si ze mě ráno udělal apríla, že dnes půjdeme 32km a nakonec jsme ušli 31km (síla myšlenky). Máme docela obavy, jak to bude na Primitivu, protože tam se některé ubytovny otevírají až po velikonocích. Nakonec zjišťujeme, že jsou v penzionu ubytovaní všichni spolupoutnící , Angela, Francouz a dva Němci.
1.4.2017 Dnešní den byl ve znamení kris-kros pobřežím, ale o to krásnější. Na jedné straně Atlantik a na druhé straně hory jako hrom. Vše umocňovalo aprílové počasí. Slunce, chvílemi déšť a všudepřítomný vítr. Z Colombres do Llanes to měla být oddychová etapa kolem 20km, ale nakonec nám Locus ukázal 26km, takže odhadům etap co do kilometrů a časů se nedá moc věřit. Před Llanes jsme vystoupali ke krásné kapličce, (někdy jsou možné dvě varianty trasy, klasická a pak druhá, která ukazuje místní zajímavosti). Den jsme zakončili v ubytovně na nádraží, kde jsme se potkali opět s Angelou. Don uvařil skvělou česnečku a pudink a z automatu jsme vymámili jedny sušenky.
Ranní kafe v baru, cesta se houpe jak blížící se mořská hladina.Konečně jsme na pobřeží. Pokud by jsme nevěděli co je za datum , tak počasí nám to napoví. Prvního dubna.
2.4.2017 Den probíhal celkem v pohodě až na asfalt a beton po kterém se šlapalo větší část dne. Na závěr dne jsme chtěli přespat v nové ubytovně, kterou jsme si vyhlédli na internetu, ale bohužel nebyla ještě dostavěna, tak jsme zůstali na noc v Casa Belén ( Dům v Betlémě). Při společné večeři nás majitelé Manfred a Birgitta vzájemně seznamují s ostatními nocležníky. Příjemný večer poznat další poutníky. Je pravda, že za Čechy zabírá Praha, pivo, guláš…. A to člověk nemusí ani umět anglicky.
3.4.2017 Ráno nás zavedlo do městečka Ribadesella, které mělo krásné uličky a zákoutí a kostel. Po přejití mostu z jedné části města na druhou, posnídáme na lavičce a pak prvně zakufrujeme.
Při hledání trasy stihneme nakoupit a na ubytovně zjišťujeme, že sehnat razítko nebude až tak jednoduché. Čím větší ubytovna ve větším městě, tím hůř. Po dalších 4km získáváme razítko a sbíráme další z našich kešek a pokračujeme v cestě. Těsně před La Islou míjíme městečko s kouzelnými uličkami vyzdobenými malbami na zdech od místních umělců což je sousto pro Donův foťák.
O kousek dál dáváme poslední kávu u moře a potom podél pobřeží do La Isla. V ubytovně to jen hučí. Sešli se tu všichni z předešlých dní. Nic pro nás. U starší paní která je správkyní ubytovny bereme razítko a za ušetřená éčka kupujeme víno a brambůrky a sedíme na pobřeží a oslavujeme ujítých prvních 100km a zároveň se loučíme s Atlantikem, protože zítra odbočujeme z North na Primitivo.
Vtip dne: Potká nás děda v maskáčích s dalekohledem a 10 minut nám něco vysvětluje. Don potom říká, že je to ochranář a že na pobřeží hnízdí ptáci, že tam nemáme chodit ani spát…Ha, ha. Pán se nám snažil vysvětlit, že je tam pasvina na které je stádo rohatých krav a proto tam nemáme ani chodit ani spát. Překlad ze španělštiny si každý vysvětlujeme po svém.
Stoganof a lahev červeného zaženou únavu a teplo v peří je zábranou proti větru.
Tak a tímto končí první část povídání a obrázků z Camina 2017.
Pokračování v dohledné době.
Howgh
Pingback: Ladakh – Malý Tibet – Don Fohler
Pingback: Lýkijská cesta – Lycian way 2018 – Don Fohler
Pingback: Lycian way – Lýkíjská cesta II. – Don Fohler