Dokonalý víkend aneb Kdo hledá ten najde.

Někdy se život tak zamotá , že člověk neví ani čí je. A k tomu rozmotání napomůže štěstí, náhoda, osud nebo karma. Kdo ví.  Jedno je ale jisté. Mně se rozmotal díky rozhodnutí vyjet v pátek do vzdálených Broumovských skal . Kladské pomezí – tak se jmenuje mapový list, který jsem si stáhnul do Locusu.

Do báglu zabalil letní spacák, karimámu, vařič, péřovku , tarp a něco jídla. Jo a taky docela dost velkou dávku nervozity.Ta se ještě víc zvětšila, když jsem během čtyřhodinového přesunu zjistil , že za prvé tím pádem dorazím už po setmění, za druhé , že nemám čelovku.  Trapné opomenutí.

Ale vše ze mě spadlo jakoby mávnutím kouzelného pometla . To když jsem vystoupil na setmělém a téměř pustém autobusovém nádraží v Broumově.  Jedinná osamělá postava postávající na peronu měla na zádech batoh a zdraví mě  – „Ahoooj .  Jsem Soňa, Tak kam  jdeme ? „

Jdu s pravdou ven. Nemám čelovku, neznám to tady , ale myslím , že by to chtělo někam k lesu. A tak temným Broumovem štrádují dvě postavy s kletry na zádech.

Pomalu se rozjížděla i první konverzace a kiláčky utíkají ani nevím jak. Dostáváme se k místu nazvanému Amerika a pak už zbývá jen pár minut k tomu , aby jsme byli pohlceni bukovým lesem.Mezi dvěma stromy stavím přístřešek, a na měkké matraci z bukového listí vytvářím postel s nebesy. Zbytek večera a pak i dlouho do noci klábosíme o všem možném a ani jednomu z nás nepřipadá, že jsme ještě před krátkou chvílí byli dva cizí lidé.

Sobotní ráno mě probouzí do mlhavého dne. Vzduch je naplněn vodní párou. První jarní zpěvy ptaků v korunách nám připomínají, že začíná čas zrození.

Balíme  a vyrážíme vzhůru do skal. Na hřeben Broumovských skal. První kroky směřují ke Hvězdě. Výhledy se nekonají protože mlha by se dala krájet. Pak se  otáčíme a v poklidu kráčíme směrem k Supímu hnízdu. Vodní páry se začínají kondenzovat a tak přichází ke slovu i nepromokavá bunda.

Jsem postupně zaveden na několik parádních vyhlídkových bodů.  Výhledy se opět nekonají,  ale později se nebe protrhá a je možné  pokochat se i pohledem do dálky.

Skalní útvary na sebe berou různou podobu.  Člověk nemusí mít ani velkou představivost aby jejich jména pochopil. Kočka, Hřiby, Ležící mnich, Mušle.

Bahnitá rozmáčená pěšina se začíná měnit na zasněženou , místy i ledovou, stezku. A sněhu docela  přibývá. 

Čas pokročil a přinesl i roztrhání šedivé, zamračené oblohy. Paprsky slunce dokáží najednou vykouzlit nádherné barvy , stíny a skvěle zlepší náladu. Chuť na svačinu přišla opět na bukovém listí , zády k vyhřívané skalní stěně. 

A pak opět pohodové loudání předjarní přírodou. Je nám už jasné, že další postup bude směřován na Hronov. Ale než tam dorazíme, dáme si ještě jeden bivak. Jen to chce nají suché a  příjemné místo. Nejlépe takové, kde budeme moci v klidu rozdělat večerní oheň, opéct špekouna na klacku a hlavně si dát červený svařáček, který jsem přivezl právě pro takovou to příležitost.

Místní lesní duchové nám jsou příznivě nakloněni. Nacházíme parádní místo u staré, opuštěné hájovny. Genius loci místa je přímo hmatatelný . Všimnu si , že v nedalekém úlu pracuje u včelek nějaký člověk. a tak jdu požádat o svolení přenocovat a udělat si večerní pohodu s táborákem. Sympatický včelař, který  zde vyrůstal a 35 let žil,  nám ochotně vychází vstříc. A tak v pozdně odpoledním zapadajícím slunci opět stavím tarp a společně s Bílou čarodějkou připravujeme dříví na oheň.

A když je vše na místě, zapaluji březovou kůrou suché chrastí a oba si vychutnáváme společně strávený večer.  A to že byl naplněný tajemným kouzlem , kouzlem zrození něčeho nového a silného to nemusím ani zdůrazňovat!

HOWGH

P.S.  a s tímto příspěvkem začíná i nová rubrika:

“ POHLED Z DRUHÉ STRANY “

/zatím bez fotodokumentace/

Pohled z druhé strany:

• Do batohu zabalit zimní spacák a oblečení a vše dle seznamu zaslaného Kačírkem několik dní předem. Takže trapné opomenutí bylo zažehnáno čelovkou dámy, ale jelikož na seznamu nebyla napsána zubní pasta, tak lehce znervózněla i dáma, ale nakonec se dá přežít i s jednou čelovkou a jednou zubní pastou. Kačírek mě zkusil zviklat během 4 hodinového přesunu jednou SMS, zda si to nerozmyslím, ale když už se člověk jednou rozhodne a má zabaleno, tak to přeci nevzdá.
• Pravda nervozita  byla na obou stranách, ale jen na chvilku, kdy zjistíte, že  karma nebo osud svede dohromady dvě duše, které se už dávno znají. Lesní zvířata asi zírala, když se dlouho do noci nesl hovor a smích z bukového listí z postele s nebesy. Dáma si v noci znaje místní počasí řekla, že je zle. Zataženo a mlha no prostě nic moc s to se ráno také potvrdilo. Mlha jako v Avalonu a mrholení.
• Prvních pár vyhlídek opravdu nic moc až v půlce cesty nastal konečně zlom a místní příroda ukázala konečně svoje kouzla. Nic není ztraceno jak doufám bude ještě hodně příležitostí zopakovat si procházku v kteroukoliv roční dobu a vše si vynahradit.
• Pro druhý bivak je vybráno místo s kouzelnou atmosférou. Dáma si užila odpoledního sluníčka a toho jak o ni bylo skvěle postaráno. Červené uhlíky v ohništi a měsíc na obloze umocňovali atmosféru příjemného večera. V noci si bílá čarodějka pohovořila s měsícem a pak se spokojeně přitulila ke Kačírkovi a pokojně se nechala odnést do země snů.
• K té poslední fotce snad jen tolik. Dva dny bez koupelny, záchodu, v přírodě, ve spacáku v zimě, ale vedle malého, velkého muže spokojená  a šťastná.
• Z celého výletu zůstaly snad jed dvě nezodpovězené otázky:
• Prdí taky hadi?
• Jak kakají polárnící, když je mráz?