Prší. Zase venku prší. A navíc je pondělí. Pracovní týden přede mnou.
To si takhle jde člověk lesem mimo značenou stezku. a na skále narazí na Buddhu. Zvláštní je , že chvíli před tím jsem v hlavě probíral podobnou záležitost.
Naštěstí na tyhle smutné okolnosti mám meducínu.
Nenechal jsem si ujít příležitost odlovit nějakou tu kešuli. Tady ta se jmenuje Kva kva keš.
Za prvé. Vzpomínky na víkend a za druhé červený cabernet v baculaté sklínce. Jo a taky praskající polena v kamnech a naladěný country radio v reprákách. Takže vlastně neni vůbec mizerně.
Někde chátrá taková krása.
A jinde dokáží „vložit “ do stavby taková okna!
Ale k těm víkendovým vzpomínkám. Ty se mi zhmotňují díky editaci jedniček a nul uložených na digitální citlivé vrstvě.
Nevím proč , ale staré cesty mě fascinují. a tahle mi připomněla vytesaný průchod skalami v thajském Kanchanaburi. tam to ale dělali západní váleční zajatci pod pažbami japonských vojáků.
Byla to pouze sobota a půl neděle. Cesta drkotajícím vláčkem, cesta skrz louky, lesy, pole. Kličkování mezi pískovcovými skalami. Hledání pokladů i kempovišť. Plašení zajíců co už cítí jarní svrbění. Pozorování stád srnčí i jiné zvěře. Bolení ramen a kříže od té odlehčené mrchy na zádech. Ale jako odměna – večerní oheň, opékání špekouna, a spaní v peří pod skalní klenbou .
Stejně tak staré nápisy vytesané do skal.. Jaká ruka držela dláto a kladivo? Jaký měla osud?
Jesi se považuji za bohatého člověka? Ano, považuji! Protože kdo jednou okusí chuť vandrů, kdo načichne ohněm z borového dříví, komu zachutná voda ze studánek a pramenů a kdo si rád povídá s přírodou, tak ten je bohatý.
Každý máme svoje osobní „děsy“ Aspoň takto si představuji to čím bych popsal ten svůj.
Jsem bohatý člověk.
Ke konci dne je to asi jako ke konci života. Člověk začíná rakapitulovat. A já jsem si v tento moment říkal: Jo , stálo to za to trápení!
Nemá cenu rozepisovat se o tom, kde jsem šel, kde jsem si dal svačinu, kde jsem zakopnul o bludný kořen. Spíš vložím fotky a pokud mě pamět nezklame, nepíšu k nim svoje dojmy a pocity , které jsem v tu chvíli, chvíli kdy jsem zmáčkl spoušť , měl. Enjoy !!
Kačírek je nakonec spokojený. Takto si totiž představuje POHODU!
A pokud vás těch několik fotek zaujalo, pak se nenechte prosit a klikněte zde. Další na vás čekají na PICASA.
A to už je fakt konec.
HOWGH
