Je to pět let co jsem zažíval pocity popsané v následujícím příspěvku. od té doby se mnohé změnilo. Jedno ale zůstává. A to je TOUHA. A musím říct, že nikdy neni tak špatně , aby člověk zlomil hůl.
howgh -11.2.2015
27.12.2010
Za okny je bílo. Mráz hluboko pod nulou.Svrbí mě celej člověk pocitem , že sedět doma je hřích.
Jo moci tak zabalit nejnutnější a vyrazit zase někam. Kamkoliv. Pachtit se hlubokým sněhem nebo naopak proklínat led na stezce. Poslouchat zimní krajinu. Těšit se na večer pod jiskřivým nebem. Ohřívat si prsty o ešus olizovaný plamenem vařiče. A pak se uvelebit do peří pod slabou vrstvu nylonu.
Letos si musím nechat zdát. Třetí operace páteře je teprve pět týdnů za mnou a tak si moc vyskakovat nemohu.
Ale u kamen je taky
fajn ,džbánek svařáku navíc pěkně zahřívá vnitřnosti a Jarek Nohavica mi pěje že , … pokud se
zpívá ještě se neumřelo.
Takže přání do Nového roku je jasný jak facka.
ZDRAVÍ!
A to také přeju vám všem co náhodou zavítáte na tenhle rádoby blog.
